Odmaturovala bych vůbec z češtiny?
Já jsem se nachomýtla u písemných maturit z mateřského jazyka jakožto zadavatel, neb nejsem češtinář (šťastná to žena blednou závistí někteří kolegové). Když jsem si prolistovala didaktický test, zatrnulo mi – u některých úloh bych se asi dost zapotila. Čtenářskou gramotnost bych snad ještě zvládla, ale hledání gramatických či stylistických chyb v textu, no nevím.
V písemné práci si měli studenti vybrat jedno z deseti zadání. Zde nabízím jen tak namátkou pro ilustraci některá z nich:
´Žena v zajetí doby´ - úvahový text o feminismu. Co asi tak o téhle problematice ví většina devatenáctiletých? Tak dál: ´Má veselá jitra´ - fejeton o každodenním boji pohodlnosti se zodpovědností. Pěkné téma, takové ze života, kupodivu nezaujalo žádného pisatele v ´mé´ třídě. ´Sen o lidské nesmrtelnosti´ - úvaha na základě citátu od Karla Čapka, Věc Makropulos (pokud si vzpomínám, za mého mládí to byly úvahy typu ´Jak lvové bijem o mříže´). Nevím kolik masochistů si vybralo referát ´Avantgardní literární směry´, zato zadání číslo 5: ´Jak jsem poznal vaši matku´ - otcovo vyprávění adresované dětem, jednoznačně vedlo.
Nu dobrá, to je výzva. Odmaturovala bych? Tak schválně, posuďte sami:
Milé děti,
chcete vědět, jak to všechno začalo? Vlastně to byla naprostá náhoda, tedy spíše nehoda. Dopravní. Vaše budoucí matka si spletla (žádné překvapení) hlavní a vedlejší silnici a málem ji smetl do příkopu motocyklista. Naštěstí to odneslo jen její kolo.
Já jsem v té nervy drásající příhodě nesehrál roli borce na motorce, ale servismana poněkud zdemolovaného kola. Na té holce mne zaujalo, jak rychle se oklepala z šoku a že si vůbec nepřipustila, jaký je postrach silnic.
V následujících letech tato žena vnesla do mého poklidného života chaos a zmatek. Je to fascinující a zároveň rozporuplná osobnost: dokáže s nadšením vyprávět, jaký je rozdíl mezi trochejem, jambem a daktylem (původně jsem si myslel, že mluví o prehistorických ptácích, až později jsem si dovtípil, že je řeč o poezii), ale dodnes si plete světové strany. Obhajuje se tím, že kdysi na pionýrském táboře vyhrála orientační běh (tedy pro upřesnění – byla v cíli jako první, ale jen díky tomu, že nesprávně určila azimut a nějakým nedopatřením doběhla do poslední mety před ostatními).
Už tenkrát se vyznačovala tím, že neměla ve věcech systém. Jediný řád, který uznává je způsob věšení vypraných ponožek na šňůru. Občas mě tím přivádí k šílenství! Jako by nebylo jedno, jestli ponožky přikolíčkovat za špičky (její teze) nebo ´po směru chůze´ (tak to vidím já). Když už je řeč o systému, naprosto nechápu, jak to že ona jediná z rodiny ví, kde mám letní a zimní košile, svetr od tchýně a kam ukládáme vánoční ozdoby – no přece do špajzu mezi kompoty a potápěcí potřeby, nebo tak nějak.
Když jsme se poznali, nepřikládala velký význam exaktním fyzikálním veličinám jako je délka, hmotnost či objem. Do plánku našeho budoucího bytu zakreslovala kusy nábytku jen tak přibližně a nahodile bez ohledu na měřítko. Když jsem to pak pracně přepočítával na kalkulačce, stejně to nevycházelo, takže jsem nechtě přistoupil na její nemetodický způsob: tohle sem, tamto do rohu. A vida, ono se to nějak poskládalo.
Zaměňování jednotek jako litr, mililitr nebo dekagram je v její rodině zřejmě dědičné. Tchýně i její dcera vaří ´tak nějak od oka´ a většinou si pochutnám. To když já se snažím prosadit v kuchyni alespoň trochu vědecký přístup, pečlivě odměřím a navážím požadované množství ingrediencí a striktně zachovávám technologický postup, dopadne to jako tuhle ty palačinky, co jste je pak tajně vyhodili do koše.
Díky vaší matce vím, k čemu je dobrá škrabka na brambory, že některé věci (trenýrky apod.) se prostě nežehlí, že její rajská se nedá srovnávat s tím rudým blivajzem ze školní jídelny, že pochopit její logiku je nad mé síly a že pokud nechci na rodinném výletě zabloudit, raději se spoléhám na mapu a ne na její ´osvědčené´ tábornické dovednosti (hledání lišejníků, přeměřování letokruhů, či jiné pitomosti).
Ptáte se, jak tehdy vypadala? No ´trochu´ štíhlejší než dnes (za eufemismus ´trochu´ si dosaďte dvouciferné číslo), ale o tom raději pomlčím, když se tak dívám do zrcadla sám na sebe. Byla tuším blond – to už si přesně nevybavuji, protože pak následovala celá škála odstínů od zrzavé, červené, hnědé až po černou. Jo a na prvním rande měla ten svůj typický nasupený výraz – přitom jsme se jasně domluvili, že budu stát u vchodu do galerie zvenčí a ne uvnitř!
Vždyť znáte svoji matku!
Tak to bychom měli.Ufff. Podotýkám, že dvě třetiny těch blábolů je naprostá fikce, ale kdo by to kontroloval. Hlavně abych uspěla u hodnocení. Ještěže už mám tu maturitu dávno za sebou. Jen doufám, že u čtenářů totálně nepropadnu!
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x