Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rodinná oslava

Stůl v kuchyni se prohýbá jídlem. Blažena jednou rukou míchá omáčku, kvůli žmolkům, a druhou odškrtává seznam pozvaných hostů. Mezitím ještě stačí nakukovat dceři přes rameno, jestli ty koláčky nejsou moc šišatý. Vykřikne.

"No to snad ne!"

Devatenáctiletá Tereza leknutím nadskočí. Vždyť si jen tajně uždíbla trochu tvarohové náplně s rozinkami, tak proč kolem toho máti tak vyšiluje?

" Kdo ho tam připsal na ten seznam? " Její matka nabírá v obličeji brunátnou barvu. Ještě aby tak mezi těmi všemi hrnci a rendlíky dostala infarkt. Kdo by potom šéfoval tý mega hostině?

"Vo co jde?" Ptá se Tereza s výrazem svatouška.

„Bohouš“, řekne stručně matka.

Její dvouslabičná odpověď skrývá odpor a letitou nenávist. Velké drama o kterém se nemluví.

„ Ale děda by si to určitě přál, jsou to přece jeho narozeniny. No kolikrát ještě bude mít takovýhle kulatiny?“ Je to samozřejmě jen řečnická otázka. Tereza tušila, že to bude průšvih, ale musí se přece nějak bránit. „Mami, vždyť jsou to devadesátiny…“

„No právě…“, odtuší zlověstně matka. „Copak nestačilo, co Bohouš provedl na svatbě Mařky?“

Zase jedno z mnoha ponurých rodinných tajemství. Jak má vědět, co se přihodilo na svatbě tety Mařky před třiceti lety? Nikdo jí nikdy nic neřekl, všichni jen zarytě mlčí. Myslela, že už je to dávno promlčené a zdá se, že ne….

„A vůbec, jak můžeš rozhodovat za dědečka, co by si přál? Vždyť už je úplně mimo“, pokračuje naštvaně Blažena.

„No jasně mami, chceš snad říct´ ´úplně senilní´, ne? Takže už ani nemá právo vidět naposled svýho jedinýho žijícího bratra“, rozčílí se Tereza. „Tak to máš smůlu, už jsem Bohouše pozvala a ujistila ho, že se na tý oslavě nebude vytahovat žádný špinavý prádlo….“

„Pche, prádlo, to je snad jeho specialita, ne?“ Pronese záhadně matka.

Bohouš je dědečkův poslední bratr. O pětadvacet let mladší než on. Stárnoucí rodiče si ho pořídili těsně po válce, kde jim zahynuly dvě ze čtyř dětí. Vymodlené dítě, maminčin miláček a mazánek, ale pro ostatní sourozence spíše jen neomalený spratek, ´enfant terrible´ celé rozvětvené rodiny. Jen Josef na něj nedal dopustit.

Co tak hrozného má asi pradědečkův bratr na svědomí, že se z něj stal ten, jehož jméno se nahlas nevyslovuje, už několik let Tereza marně přemýšlela. Rozhodla se, že to musí vypátrat. Snad tomu konečně přijde zítra na kloub.

 

Ráno jako vymalované. Zase jeden z horkých letních dní.

Blažena a její sestřenice chystají vše potřebné k hostině na zahradě u chalupy. Museli přivézt spoustu stolů a židlí ze školy. Talíře, příbory, ubrusy a venkovní přístřešek dodali známí z místního hostince.  Déšť na dnešek nehlásili, ale aspoň budou trochu ve stínu, až to začne pražit.

Blažena ustaraně uhladí rukou téměř neviditelnou vlnku na perfektně vyžehleném bílém ubrusu. Celou noc nespala. Proč? Měla to napsané na čele: Bohouš.

Taková bezohlednost! Po tom všem! Jestli se opováží přijít, neručí za to, že se Haryk ´náhodou´ neutrhne z řetězu.

Aby se nemusela trýznit takovými myšlenkami, už od pěti od rána peče, vaří, smaží a prohání zbytek rodiny, aby bylo všechno naprosto dokonalé. Ženský chystají na stůl, chlapi staví přístřešek a  motají se kolem grilu a sudů s pivem. Za chvíli to propukne, dokonce i starosta přislíbil účast. Asi bude nějaký proslov a místní kutálka zahraje na počest oslavence. Hlavně aby to všechno klaplo.

 

Pradědeček sedí v čele stolu, obklopený svou velikou rodinou, má na tváři trochu nepřítomný bezzubý úsměv. Po obávaném prastrýci není zatím ani vidu ani slechu. Tereza však několikrát pradědečkovi pošeptá: „Neboj, Bohouš dorazí“ a stiskne mu povzbudivě ruku.

Pivo teče proudem, u stolu se hoduje – koláče, cukroví, chlebíčky, kuře v pikantní omáčce a další tuny jídla. Torzo čtyřpatrového dortu už se trochu sesouvá ke straně. Tance chtiví hosté juchají v rytmu řízné dechovky, tetky klábosí jedna přes druhou, dospívající mládež si tajně ´dochucuje´ limču něčím ostřejším, drobotina se honí po trávníku a ostatní sedí a ztěžka oddychují. Je horko a všichni mají nacpané pupky k prasknutí.

„Kdy už přijde?“ Ptá se pradědeček Josef asi po stopadesáté. Má v očích posmutnělý výraz. K čemu je celý ten cirkus? Po obědě si dal malého šlofíčka a zřejmě vůbec nikomu nechyběl. Stejně většinu z těch lidí ani nezná. A nebo ano? Občas mu někdo připomene: „Já jsem přece….“. Vždyť je to jedno, za chvíli to zase zapomenu, povzdychne si Josef. Hlavně jestli na něj nezapomněl jeho bratr. Přiveze mu dárek, jako tenkrát na svatbě Mařky….

Za chvíli se začne stmívat. Přestože je Josef k smrti unavený, tvrdošíjně odmítá jít na kutě. Chová se jak malé vzdorovité děcko, kterému slíbili vytouženou hračku, a pak dostal jen hromadu nepotřebných krámů: bačkory (asi patery), porcelánový jelen s parohy (zřejmě ´úlovek´ z pouťové tomboly), kýčovité hodiny (ty už kolovaly v rodině několik let), dárkové koše (stejně mu je Blažena zabaví, hlavně ty sladkosti a lahvinky a nechá mu jen pitomý ovoce a křížaly, na který už nemá zuby), památeční list z národního výboru (stejný dostal předloni Franta - asi to maj´ předtištěný i s podpisem starosty), a tak dále a tak dále.

Hosté se začínají rozjíždět domů. Manželky křísí své ´společensky unavené´ protějšky a nahání děcka a dorost do houfu. Blažena a její pomocnice se činí: odnáší nádobí, myčky pojedou celou noc. Tak a je to za námi, oddechla si. Takže žádné překvapivé a šokující ´entrée´ strýce Bohouše nebude, bohudík. Dědeček se tváří zklamaně, odmítá se hnout ze své židle na čestném místě u stolu.

Dorazil. Přišel tiše jako stín zadními vrátky na zahradě.

Sevřel svého bratra v náručí a dojatě mu povídá: „Josífku, tak jsem přece tady, já věděl, že na mě počkáš. Něco pro tebe mám, jak sis přál…..“

Setřel slzy z bratrovy tváře. Dílem svoje vlastní. Dlouze se na něj zadíval, pohladil mu vrásčité ruce. Po chvíli řekl:

„Promiň, já musím jít chytit noční vlak. Už mne beztak budou hledat. Snad mne tentokrát moc nesprdnou. Tak teda příště se uvidíme, však ty víš….“, naznačil hlavou směrem k nebi. „Mám totiž ´raka´, tak schválně, můžeme si dát závody, kdo tam bude dřív…. No nic, o tom se nežertuje. Tak všechno nejlepší a užij si ten dárek“, dodal tiše.

Odešel bez rozloučení.

 

Dnes má kupodivu mysl celkem jasnou, stejně jako ta noc a hvězdy. Josef leží ve své posteli a pomalu rozbaluje malý balíček od Bohouše – musel ho před Blaženou schovat, ta by zase vyváděla, jako jeho nebožka žena tenkrát před třiceti lety… Než šel spát, pošeptal Tereze:

„Třetí prkno pod slamníkem v posteli, jak jsi chtěla vědět tu historku… tak si to pak přečti, až tady nebudu.“

 

Ten balicí papír teda nic moc - trochu ušmudlaný a potrhaný. Ale co hlavní je přece obsah. Byla tam! Ta krásná růžová krajkovaná podprsenka! Dědeček Josef se blaženě usmívá a na prsou tiskne svůj drahocenný narozeninový dárek.

 

 

Autor: Pavla Kolářová | sobota 11.7.2015 8:00 | karma článku: 14,53 | přečteno: 488x
  • Další články autora

Pavla Kolářová

Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence

Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...

22.2.2024 v 15:47 | Karma: 12,23 | Přečteno: 238x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Dobrej ročník...

Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...

7.1.2024 v 10:32 | Karma: 17,07 | Přečteno: 302x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Když nechcete zapadnout...

Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...

3.12.2023 v 15:08 | Karma: 15,23 | Přečteno: 321x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Nemáme koule, zeptejte se příští týden...

V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...

12.11.2023 v 11:19 | Karma: 30,80 | Přečteno: 3571x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Konečně je hnusně...

Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...

4.11.2023 v 15:04 | Karma: 18,29 | Přečteno: 359x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Možná...

Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...

22.8.2023 v 20:03 | Karma: 11,19 | Přečteno: 209x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...

Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...

5.8.2023 v 12:01 | Karma: 17,20 | Přečteno: 467x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...

Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...

18.7.2023 v 20:56 | Karma: 18,59 | Přečteno: 313x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...

Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...

8.7.2023 v 10:20 | Karma: 17,61 | Přečteno: 473x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Reportáž psaná na potítku...

Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...

21.5.2023 v 7:36 | Karma: 19,59 | Přečteno: 402x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...

Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...

4.5.2023 v 8:36 | Karma: 17,18 | Přečteno: 271x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Tak trochu v rejži...

Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...

2.5.2023 v 20:10 | Karma: 16,10 | Přečteno: 387x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023

Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.

26.12.2022 v 7:46 | Karma: 12,53 | Přečteno: 185x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...

To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...

23.12.2022 v 9:37 | Karma: 22,97 | Přečteno: 477x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Jsem tak trochu na hlavu...

V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...

18.11.2022 v 5:42 | Karma: 13,29 | Přečteno: 244x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Už máte pořešený Vánoce?

"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...

1.11.2022 v 8:15 | Karma: 24,38 | Přečteno: 563x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...

Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...

25.10.2022 v 23:08 | Karma: 13,94 | Přečteno: 269x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Ranhojič zlomených srdcí

"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...

18.8.2022 v 15:33 | Karma: 18,13 | Přečteno: 540x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...

Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...

1.8.2022 v 19:21 | Karma: 15,96 | Přečteno: 318x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...

Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...

21.7.2022 v 20:11 | Karma: 19,09 | Přečteno: 353x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 333
  • Celková karma 12,23
  • Průměrná čtenost 873x
Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.