Dopisy na tábor
Klasika.
Ještě než autobus plný rozdováděných táborníků dorazí na místo určení, musí se vydat stejným směrem dopis od milujících rodičů, tak aby byl doručen nejpozději za dva dny a dítě netrpělo pocitem, že je dočista opuštěné a bezprizorní, protože se na něj vlastní rodina vykašlala, kdežto Pepíček z vedlejšího stanu už dostal šest dopisů hned první den tábora!
No jo, ale nezapomněla jsem náhodou ten předem napsaný pohled doma? A je na něm vůbec známka?
Zbytečné obavy, mám ho samozřejmě s sebou v kabelce. Byl napsán v nejpřísnějším utajení někdy v době mezi smažením řízků na cestu a balením kufru, a stylisticky a obsahově je, no přiznejme si to, poněkud slaboduchý a primitivní:
"Milé děti.... Jak se máte? My se máme dobře. A co počasí. Je pěkné? Tady to celkem ujde... máma a táta"
Četli jste už někdy něco přiblblejšího?
Jenže o čem má člověk psát, když od chvíle, kdy se rozloučil se svým dítkem, uplynulo asi tak deset minut? Váš rodičovský úkol zní jasně: pište, pište, pište - i kdyby nebylo o čem. Ono také většinou není. Přece nebudu vlastním ratolestem psát: tak jsme si konečně po sto letech vyrazili s kámoškama na dvě deci.... a ráno mě pak z toho šíleně bolela hlava, nebo: v práci to bylo jako vždy otrava, večer v televizi zase nic kloudného nedávali a v koutě na mě už několik týdnů zuby cení přetékající koš s prádlem k vyžehlení.....
Prostě táborová korespondence, je pro mne hotové utrpení. Proto když děti dostatečně povyrostly, hned jsem jim vyložila karty na stůl: nečekejte dopis (no tedy spíše pohlednici) dříve než v druhé polovině týdne, to víte poštovní služby nepracují rychlostí blesku....
" To nevadí", řekly děti téměř lhostejně a bezstarostně "stejně nám tam píšete jen samý blbosti..."
No není to na pár facek, takováhle ´upřímnost´? Kdo je to učil, říkat rodičům pravdu do očí?
Počítám si v duchu do deseti, polknu ostřejší slovo a nasadím sladký mateřský úsměv: "No hlavně nezapomeňte taky napsat vy nám..."
"No jó porád", dostane se mi láskyplného ujištění.
Koresponďák od dětí většinou dorazí asi tak v úterý. Zkušení táboroví vedoucí totiž hned první den, ještě než si děcka stačí vybalit a rozutéct se k jiným zajímavějším činnostem, zavelí: "A nyní všichni napíšou dopis rodičům - dorazili jsme v pořádku, máme se dobře, atd. atd..."
Někdy to bývá jediná zpráva od milujícího potomstva za celých čtrnáct dní. No zkrátka nemají čas.
Naše pubertální děti jsou přece jen za ta léta společného soužití celkem vycepovány díky dlouhodobému výchovného působení svých zploditelů, takže ví, co se sluší a patří - nakrmit rodiče hladovějící po informacích alespoň stručnou zprávičkou, když se tábor začíná chýlit ke konci. Něco v duchu: aby se vlk nažral a nezabralo to příliš mnoho času...
Takže asi tak dva dny před očekávaným příjezdem našich drahých miláčků najdeme v poště umatlaný lístek zhruba tohoto znění: "Stále ještě žijeme. Čau...."
Co chtít víc?
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,24
- Průměrná čtenost 873x