Existujou upíři?

29. 09. 2016 9:00:00
Podobná otázka mne logicky taky napadla při pohledu na tu mladou holku, co vypadala jako by si zrovna odskočila z castingu na hororový film. Jak bych vám ji věrně popsala? No zkusím to. Nejvíc mne upoutal ten její nevšední outfit...

Bylo to něco mezi čarodějnou učednicí Saxánou a Rusalkou bledou, která se právě vrací z rockového festivalu. Pro vaši představu: měla dost zajímavý rozcuch á la divoženka a za uchem, věřte nebo ne, umělou květinu. Místo sexy průhledné rusalčí košilky však byla oděná do černé kožené bundy a trendy roztrhaných džínsů. Vyhublé tělo kryla jakási volná (jak jinak - černá) halena, do níž by se klidně ještě vešla Sněhurka i se všemi sedmi trpaslíky.

Proč mne napadla zrovna Sněhurka? No vzpomínáte, jak to bylo v tý pohádce: sněhobílá pleť a vlasy jak eben. Tak to byla přesně vona! Fakt nekecám! Ještě si k tomu domyslete černě orámované oči, ale hlavně ta černá ústa, která se nedala přehlédnout. Ne, nemyslím pusu namalovanou takovou tu tmavě rudou rtěnkou, odstín Night Out, Le Noire, nebo tak nějak, ale černo-černou pusu jak uhel.

Potkat tohle neobyčejné stvoření někde za šera v opuštěné ulici, tak asi začnu věřit na duchy a strašidla a zbaběle pustím do gatí. Při pohledu na ní se mi vybavila jedna scéna z mého dětství, kdy jsem skoro polovinu vánoční „pohádky“ Deváté srdce od Juraje Herze strávila pod stolem a nenechala se uchlácholit ani mimořádným přídělem cukroví. To protože tam jakési mátožné mrtvolně bledé postavy tančily za zvuků nervy drásající hudby.

Dotaz, jestli existujou upíři, vznesl pěkně nahlas malý asi tak čtyřletý kluk, který seděl způsobně vedle maminky a své starší sestry naproti mně. Celý vagón metra ztichnul a napjatě čekal, co bude dál. Já, která v jeho věku obcházela velkým obloukem strašidelný zámek na Matějské pouti, bych už asi dávno propadla panice. Ten malý klouček naopak se zájmem a neohroženě sledoval ono zjevení jak vyšité z pohádek bratří Grimmů. Spolucestujícím pobaveně cukalo v koutku, zato matka toho nevinného dítka byla rudější než ony slavné mega trenky, které svýho času zdobily panorama Hradčan. U následující debaty bylo těžký uchovat kamennou tvář:

„To víš, že existujou“, poučila chlapce jeho starší sestra.

„Davídku, nemluv tak nahlas, nechceš bombón?“, cedila mezi zuby ubohá matka a snažila se něčím zacpat upovídanou pusu svého synka.

„Paní čelka říkala, že bombóny kazí zuby“, přispěchala s dalším moudrem starší holčička.

„Mami, jedí upíři bombóny?“, chlapec se tvrdošíjně držel původního tématu jako klíště svého hostitele.

„Upíři nemůžou cucat, ale jenom kousat“, povídá holčička.

„A co když mě ňákej kousne třeba v metru?“, rozvíjel debatu Davídek. Rozhodně se nenechal umlčet nějakým cucavým cukrátkem, když ho tížila taková zásadní existenciální otázka.

„Přece choděj až o půlnoci, ne? To nevíš?“ pravila důležitě starší sestra.

„Mami, kdy už bude půlnoc?“, zeptal se s nadějí v hlase Davídek a nepřestával zvědavě zírat na dívku s černou rtěnkou.

„Neboj, tahle není upír, to bude asi nějakej zombík?“, vykřikne nahlas starší sestra.

„Jakej kombík?“, diví se Davídek.

„Seš taky ťululum!“, utrhlo se děvče na mladšího bratra, „zombík je přece mrtvola, co už nežije“.

„Žije!“, informoval chlapec radostně celý vagón.

O tom že ta postava, údajně ze záhrobí, je nemrtvá svědčil pouze fakt, že zalovila svou útlou bílou rukou v černé kabele. Jinak ani nehnula brvou. Seděla tam jak vytesaná z bílého mramoru.

„Na upíry musíš mít česnek“, radila zkušená odbornice na upíří problematiku, „voni to nesnášej“.

„Hm, česnek nemám. Stačila by sušenka?“, konstatoval smutně její bratříček.

„Příští stanici vystupujem“, oznamovala rezolutně matka svému okolí spásnou novinu. Někteří cestující se zatvářili zklamaně, že tím legrace končí.

„Ale mami, když teda není zombík, je to upírka?“, trval na svém umanutě Davídek. Nedá pokoj, dokud nebude tahle záhada dořešena.

Maminka vrhla na své dítě zdeptaný všeříkající pohled: Ty mi teda piješ krev! Počkej, až vystoupíme! Popadla téměř brutálně svého synka a táhla ho ke dveřím vagónu.

Cestou se chlapec líbezně usmál na „upírku“ a přátelsky jí pokynul ručkou: „Tak čau!“

Dívka s černou rtěnkou se pokusila taky o cosi jako úsměv. Na natažené bílé dlani podávala chlapci bonbón zabalený v černém papíru s vyobrazením rostliny Cannabis.

Matce ztuhly rysy. „Nech mýho kluka na pokoji, ty...!“ Ve vzduchu zůstala viset její nenávistná vyhrůžka.

Obecenstvo lačné senzace zřejmě netrpělivě čekalo, kdo komu první ubalí facku.

Dívka v černém opět nehnula ani brvou. Znovu vytáhla cosi ze svý tašky.

Hodila na přítomné čumily lhostejný pohled, nabrala do hrsti z plechové krabičky a ubalila si cigaretu.

Autor: Pavla Kolářová | čtvrtek 29.9.2016 9:00 | karma článku: 20.59 | přečteno: 577x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence

Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...

22.2.2024 v 15:47 | Karma článku: 11.86 | Přečteno: 222 | Diskuse

Pavla Kolářová

Dobrej ročník...

Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...

7.1.2024 v 10:32 | Karma článku: 16.81 | Přečteno: 296 | Diskuse

Pavla Kolářová

Když nechcete zapadnout...

Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...

3.12.2023 v 15:08 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 317 | Diskuse

Pavla Kolářová

Nemáme koule, zeptejte se příští týden...

V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...

12.11.2023 v 11:19 | Karma článku: 30.80 | Přečteno: 3571 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 275 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 476 | Diskuse
Počet článků 333 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 846

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...