Takovej pěknej sněžíček!
No to tedy bude nadělení, řeknou si dospěláci zachmuřeně. Hlavně aby to neklouzalo a dostali jsme se včas do práce. Tedy ne že by se někomu po svátcích dvakrát chtělo zpátky do pracovního procesu, ale co naplat, když musíš tak musíš. To zas nepojedou tramvaje, protože jim zapadají koleje, budou závěje a ledovka a na silnicích se utvoří nekonečné zácpy a kolony aut.
To bude zlomených noh a výronů, pomyslí si další skeptik. Proboha, jen to ne! Říkám si v duchu já. Ten sympatický doktor na ortopedii mi včera s úsměvem sdělil, že když nezabere šestitýdenní léčba pochroumané chrupavky těmi velkými pilulkami, tak mi ten kotník budou muset zlomit a operovat. Už proto si ho nemůžu lámat sama! Navíc mi optimisticky slíbil, že se to určitě zahojí, vždyť jsem ještě mladá. To mi tedy dost zalichotil, ale to je hned další důvod, proč ho nesmím zklamat.
"Nelítej tady ať neuklouzneš a něco si nepolámeš!" okřikla maminka chlapce, jako by mi četla myšlenky.
"Mami, to je ale pěknej sněžíček, že jo?" zopakoval chlapec naléhavě svou otázku. "A ta paní s holema taky uklouzla a zlomila si nožičku?" ptá se zvědavě.
"Ne, já už jsem stará, víš", řekla paní s krásným milým úsměvem. "Když padají takovýhle veliký vločky, tak se tomu říká trakaře" pokračuje vlídně.
Chlapec dost možná slyší slovo "trakaře" poprvé v životě a tak si umíněně trvá na svém: "A já tomu říkám sněžíček, mě se to tak líbí".
Bodejť, mě taky, pomyslím si já. Je to takový hebký něžný slovo, jako to husté pápěří co padá z nebe, jako by se jim tam nahoře roztrhla peřina. Padá a padá a zakrývá bělobou tu každodenní šeď a špinavé chodníky na chvíli září čistotou. Vypadá to jako vanilkový cukr na rohlíčcích, které vždycky zbydou jako poslední v krabicích od cukroví. Jenže po Novém roce už člověk nemůže cukroví ani vidět, tak tam asi zůstanou až do jarních prázdnin a pak se, jako obvykle, vyhodí.
Chumelí a chumelí. Mám před sebou první pracovní den. Je mi neveselo, ale zatím ne úplně truchlivo. Co mě tam asi čeká? Až vstoupím do dveří, nejspíš si, jako obvykle, vyslechnu každodenní zpravodajský servis kolegyně: "Tak si představte, to jsou hajzlové...". Nevím sice hned, koho má na mysli, tuhle je to ten, jindy onen, ale rozhodně nemám chuť si to představovat hned první den po vánočních prázdninách.
S ostatníma si potřeseme srdečně či ze zdvořilosti pravicí a konstatujeme: tak nás zase čeká ten kolotoč - známkování, pololetní zkoušení, testy, krocení divoké zvěře, burcování věčných spáčů ze zimního spánku...
Dívám se z okna tramvaje, jak to bílé nadělení poletuje vzduchem, chomáče vloček vypadají jako nadýchané baletní sukénky, vytáčí elegantní piruety a neslyšně jako po špičkách dopadají na zem. Jsou načechrané, nevinně bílé a měkké.
Tak teda zpátky do tvrdé reality. Nechce se mi do práce. Nechce se mi kam? Do práce se mi co? Komu se nechce do...? To je taková moje slovní hra, kterou si občas v duchu odehrávám v hlavě. Někdy to uklidňuje. Někdy ne.
A venku sněží a sněží. Ten sněžíček mi přece jen trochu pozvednul náladu. Je takový něžný, hebký, třpytivý. Že bych byla dneska taky hodná, milá a přívětivá? Jen aby mne lidi nepodezírali, že jsem nějaká přeslazená z těch vanilkovejch rohlíčků, který nemůžu až do února vidět. A nebo, že jsem naměkko z toho, že je venku tak milo a bílo.
Na větvích stromů se jiskří jehličky zmrzlého sněhu a pod nohama to měkce křupe. Takovej pěknej sněžíček!
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x