No není to žádnej krasavec, ale má charizma, aneb Ideální chlap ze sekáče...

Prekérní situace: v práci se pro něco ohnete a vzadu uslyšíte praskavý zvuk. Je vám hned jasné, že ty džíny co už nebyly úplně nejnovější, se s vámi definitivně rozloučily. Heksnšůs by byl sice horší, ale ta díra na zadku ...  

...uprostřed pracovního dne taky nic moc. Třeba si toho ostatní nevšimnou, myslíte si naivně. Bez obav - všimnou. Co teď?

Kousek od mého pracoviště se nachází jeden vietnamský obchod a jeden sekáč. Nejprve zapluju do toho prvního. Paní prodavačka se na mě ze široka usmívá. "Kalhoty iksel? To né, moc velký. Tady mame šlutá, ružová a hnědý". Ještě před chvílí bych dala království za neděravé kalhoty, ale tyhle barvy a střih, to fakt ne!

"Mame legíny, tšicet prosent slevá", snaží se mne přesvědčit usměvavá prodavačka, když vidí, že na sortiment klasických kalhot se moc netvářím. Vrhnu zoufalý pohled na legíny s leopardím vzorem případně s jeleny a zajíci (nebo co je to malý čtverhranný). Při představě, že bych se v tomhle měla promenovat před dospívajícími studenty... Napadá mne varianta, že bych si vyrobila na stávajících prasklých džínách ještě pár děr a pak by to snad vypadalo trendy, ale ta díra na mém pozadí by stejně asi neprošla.

S díky odmítnu i mikinu s kolouškem, i když ta je "padesat prosent slevá" a upínám své poslední naděje na sekáč o deset kroků dále. Vidím to trochu skepticky, protože v mé velikosti možná nic mít nebudou. To by muselo být velké štěstí.

Byly tam! Dokonce hned dvoje džíny normální barvy a snad i dostatečně velké. Odcházím dozadu do stísněného prostoru za závěsem alias "zkušební kabinky" zkřížené se skladištěm všeho možného, co už se nevešlo do malého přecpaného krámku. Je to trochu napínavý. Ty modrý sice dopnu, ale nesměla bych se ohýbat a zhluboka dýchat. Vydržím bez dechu do konce vyučování? Co když ne?

Zrovna když si zkouším ty černý, uslyším za závěsem rozhovor majitelky sekáče a její kamarádky. "No vona vypadá úplně jako ropucha, to nevím, co na ní ten mladej kluk vidí", pronese jedna. "No, to spíš nevím, co vidí ona na něm, vždyť je takovej tmavej, asi černoch a nebo spíš ňákej Ital", oponuje jí znalecky druhá.

"No jó, Italy nebrat ani Maďary nebo Rumuny, to máš pravdu", praví ta první. Trochu mi uniká pointa, co mají dámy proti zmíněným národnostem. Hned se to dozvím. "A Španěly taky né, ty jsou taky trochu líznutý..." Aha, zřejmě tady probíhá debata o mezinárodních statistikách v konzumaci alkoholu, ale jak to souvisí s tou "ropuchou", co si nabrnkla toho tmavýho kluka, stále ještě netuším.

"No a jak by podle tebe měl vypadat ideální chlap?", zeptá se bez obalu ta, co si plete černochy s Italy. "Co třeba ten herec, jak hraje v tom, no víš v čem...?" Její kamarádka zřejmě ví, zato já totálně tápu. "No není to žádnej krasavec, ale má charizma", řekne uznale kamarádka. "Kvůli takovýmu bych si klidně nechala zvětšit prsa o jedno číslo, ale o víc ne. No, nejsem blázen!"

"Dyť je máš dobrý, prosimtě, podívej se na mě. Co bys chtěla v pětačtyřiceti. To já jsem šla před měsícem na mikrodermál tady na břiše, koukni na tu kuličku. Ještě si to asi nechám udělat do výstřihu". Nevím přesně, co je to "mikrodermál tady na břiše" a o jaký kuličce je řeč, ale asi to bude nějaký nepříjemný chirurgický zásah nebo tak něco. Podvědomě zatáhnu břicho a přemýšlím, jestli bych něco takovýho byla ochotná podstoupit kvůli "ideálnímu chlapovi". Možná bych pro začátek mohla zase začít cvičit, přece jenom ty vanilkový rohlíčky o vánocích vykonaly své.

Druhé zkoušené kalhoty mi překvapivě padly dobře, takže už nebyl důvod dále prodlévat ve stísněným zkoušecím kamrlíku a navíc jsem už měla trochu naspěch, ale lákalo mne dozvědět se ještě něco zásadního o ideálních chlapech a co všechno by pro ně ty dvě ženy vytrpěly. Bohužel nic dalšího v tomto směru nevím a nemohu se o to podělit. Kamarádky ze sekáče zřejmě usoudily, že dost bylo ideálních chlapů a začaly probírat jen samá nepodstatná témata jako Angelinu Jolie, co bude dnes k večeři a proč Franta nekoupil ty levnější zimní gumy.

Zkrátka, návod jak poznat ideálního chlapa v sekáči nehledejte. To si radši půjčte nějaký lifestylový časopis u své kadeřnice, proberte to s kamarádkami u dvou deci, jestli ten jejich muž  je ideální a nebo úplně obyčejně normální jako ten váš. No a na konec si zkuste realisticky přiznat samy sobě, že možná taky nejste podle všech parametrů (ty si najdete v těch lifestylových časopisech) zrovna ideální ženy.

Jak jsem na tom já? No, mám hodně hodně daleko k ideálu. Bude to nejspíš tím, že nemám ten mikrodermál na břiše a měnit velikost poprsí se mi taky příliš nechce.

Čert to vem, hlavně že jsem sehnala ty kalhoty a nechodím na veřejnosti jako naprosto neideální žena s dírou na zadku!

P.S.: Vygooglila jsem si ten "mikrodermál". Tak to ani náhodou!