Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Povaleč koulivý a nedělní rozjímání...

24. 03. 2017 9:32:50
"Cejtim se jak váleč koulivý", prohlásila dcera po dobrém nedělním obědě. "Já taky", vydechnu ztěžka. "A víš vůbec, mami, co to je?" opáčí dosti neomaleně druhá dcera. Jak je známo, matky si jaktěživo nic nepamatujou. "Náhodou,...

... váleče koulivýho mám doteďka v malíku", chlubím se pochybovačům. "Dyť jsme se na něj tenkrát s Frantou dívali pod mikroskopem, to je takovej ten dlouhej prvok, co tvoří kolony, ne?"

"Tak to jseš úplně vedle, mami. No, známe tu tvoji paměť. To není žádnej dlouhej prvok, ale kulovitá zelená řasa a netvoří kolony, ale KOLONIE! To my se s Frantou jak je rok dlouhý do mikroskopu nepodíváme a stejně to víme".

Takže zase nic. A to jsem se chtěla blýsknout svými brilantními znalostmi a fenomenální pamětí.

Na vysvětlenou, "Franta" je gymnaziální profesor biologie, u kterého jsem před více než čtvrt stoletím maturovala, a kterého mají mé dcery shodou okolností na týž předmět na témže gymplu. Prostě některý věci (i lidi) jsou dědičný. A vůbec, jak se mé vlastní potomstvo opovažuje pochybovat o mé paměti? Po kom tuhle drzost a neúctu k rodičovské autoritě zdědily? Že by po mně?

Takhle u nedělního oběda se semele všechno možný, když není kam spěchat a odpoledne se líně převaluje jako ten "povaleč" koulivý. Na stole je pěkně prostřeno, chuťové buňky mají pré, strávníci pomalu vychutnávají každé sousto, ne jako ve všední den v jídelně, kdy člověk pomalu ani nemá čas vnímat, co mu to vlastně naservírovali na talíř.

Vůbec nejlepší jsou sváteční obědy, kdy se sejdou u stolu tři různé generace a každý vypráví nějakou jinou historku. Hovor plyne všemi různými směry jak dravá řeka při jarním tání. Do cinkání příborů o talíře se ozývají všelijaké nesourodé hlášky stolujících. Tahle rodinná konverzace většinou nemá žádný systém a řád. Někdy je vážně těžké udržet niť povídání mezi polévkou, hlavním chodem a moučníkem. Nikomu to však nijak zvláště nevadí. Pohodu nedělního oběda naruší máloco, snad jedině to, že se trochu zdrcla omáčka nebo došla smetana do kávy.

Naše nedělní posezení může vypadat třeba takhle:

"Dneska je to vepřový obzvlášť dobře vypečený, má to takovou zajímavou chuť, čím to kořeníš?" lichotí jeden ze spolustolovníků.

Přece nepřiznám, že jsem tu pečeni dnes kapánek připálila, tak jsem na to maso dala trochu bylinek a kolem dokola zeleninu, aby se to zamaskovalo. Tak si trochu vymýšlím a improvizuju, jak mám občas ve zvyku: "To je můj novej speciální recept (koneckonců, zase až tak moc nelžu), jsem ho tuhle někde viděla v tom televizním pořadu, jak se to jmenuje..."

"Tu masnu u nás na rohu zrušili, teď tam jsou nějaký vietnamský hadry", prohlásí otec místo nápovědy názvu kulinářské show a napichuje na vidličku další sousto pečeně. Beru to jako signál, že by si rád přidal maso. Hned mu z mísy nabírám další.

"Ten mobil, jak jsi mi to minule šteloval, už zase nepřijímá esemsky, pořád to hlásí, že je paměť plná...", postěžuje si tátova manželka nad sklenicí piva.

"Nechceš dolít?" pohotově vyskočím, abych doplnila tekutinu.

"Hm, docela to ujde“, podotkne jedna z holek, čímž mi chce naznačit, že to zase až tak připálený není. Doufám, že mne neprásknou, jak je to doopravdy s tou "zajímavou" chutí. Ještě to maj ́ u mne spočítaný za toho váleče.

"Možná, že už máš starou baterii", vloží se do technické debaty manžel. Ještě si za ta léta nezvyknul, že musí u rodinných obědů sledovat paralelně několik rozvíjejících se dějových linií.

"Touhle dobou měla babička vždycky mladý králíky", přispěchá otec s dalším aktuálním sdělením, rád a často bez předchozího varování mění témata hovoru. Je totiž profesionální odbočovač, kam až moje paměť sahá. Začne nějakým banálním příběhem, například jak vyměňoval vypínač v koupelně, letmo zmíní, proč bylo loni méně švestek, a že sousedovic pračka burácí ve tři ráno a k vypínači se dostane teprve v momentě, kdy posluchači vypínají mozek a přestanou vnímat souvislosti.

"No jo, to se pamatuju, že na dvoře, tam co teď roste ten břečťan, byla králíkárna. To jsem byla úplně mrňavá", zařadím pohotově svůj příspěvek, než někdo další začne s něčím jiným. Cha, já jim ještě ukážu, puberťačkám nezvedeným, jak si nic nepamatuju!

"Co povídáš!", vloží se razantně do debaty tátova manželka, "ta králíkárna byla přece u stodoly na zahradě". Netuším, jak na to přišla, když tu králíkárnu u babičky na chalupě ani nezažila, ale nehádám se. Některý lidi mají vždycky pravdu, i když ji nemají...

"No a tam na Hradčanský ta masna ještě je, ale už to není, co to bejvalo, dost podražili a nemaj tam takový ty dobrý klobásy", přeskočí otec rovnýma nohama z králíkárny na Vysočině rovnou zpátky do metropole.

Děsím se dalšího sledu asociací, co všechno není, jak to bejvalo kdysi dávno před lety, kdy jsme ještě byli mladí, tam na rohu byla masna, u babičky zase pro změnu králíci a slepice, kterých jsem se k smrti bála, protože měly takový červený oči a výhružně kvokaly. S tou pamětí (nejen v mobilu) to bylo taky mnohem lepší, když jsem ještě sama byla dítě... No ještě že má člověk svoje vlastní děti, aby mu neustále připomínaly, jak stárne a zapomíná.

Pro jistotu pootočím osvědčeným způsobem kormidlem naší nedělní debaty, aby se rozvodněná řeka nápadů vrátila zpátky do koryta: "Tak si dáme třeba kávu a štrůdl?"

Nedělní odpoledne pomalu plyne, stávají se z nás přecpaní váleči kouliví, ještě chvíli budem převalovat na jazyku všeliká témata z každodenního života, drobné starosti a radosti, dáme si štrůdl, ten jsem naštěstí nepřipálila, smetany do kávy je taky dost... a vůbec není kam spěchat, vždyť je teprve neděle krátce po obědě a my můžeme v klidu trávit a rozjímat...

Přeju hezký víkend:)))

Autor: Pavla Kolářová | pátek 24.3.2017 9:32 | karma článku: 13.01 | přečteno: 301x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Už aby ty blbý prázdniny skončily...

Nacvakaná tramvaj se šine letním parnem po rozžhavených kolejích. Lidé se vrací z práce, skupinka dětí pro změnu z výletu. Hlavně přežít to vedro! Něco mi funí za zády. Aha, malý chlapec si na tyči hraje na netopýra nebo možná...

19.7.2017 v 18:26 | Karma článku: 16.44 | Přečteno: 602 | Diskuse

Pavla Kolářová

Jsou dny, kdy člověk nestárne...

Někdy to může být trošku frustrující, když se sejdete s kamarády u dobré bašty a sklenky vína a padají hlášky jako: "hele a víš, jak jsme tenkrát..." A pak s hrůzou zjistíte, že to "tenkrát" bylo před více než pětatřiceti lety...

16.7.2017 v 20:42 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 291 | Diskuse

Pavla Kolářová

Hráběma jsem je sbírala...

Sedím u prázdninový snídaně a nípu se v poslední tvarohový buchtě z vietnamský sámošky. Nikdo ji nechtěl - no jo, domácí pečivo to holt není. Pak se zamyslím nad tím, že jsem ještě nikdy v životě, když nepočítám letní brigádu...

13.7.2017 v 12:06 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 638 | Diskuse

Pavla Kolářová

A ještě jednou Středohoří z dálky i z blízka...

Snažím se tématicky utřídit fotky z dovolený, ale vychází mi z toho jakýsi pelmel: prostě jsem šla kolem a něco mne zaujalo, tak jsem to cvakla. Přesto mají přece jen něco společného - připomenou mi místa, kde se mi to líbilo...

10.7.2017 v 9:09 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 283 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Burácející kina

V době, kdy moje o dva roky mladší ségra byla "mazák", protože už chodila na základce do první třídy, na zahradě u babičky zakopla o skleničku a jak pád nemohla vybrat, ještě na ni dupla.

21.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 256 | Diskuse

Pavel Hruban

Blahoslavený Hroznata

V letošním roce uplynulo 800 let od smrti blahoslaveného Hroznaty, člena premonstrátského řádu a patrona plzeňské diecéze.

21.7.2017 v 16:49 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 192 | Diskuse

Lucie Pražáková

Damiánův zápisník

Mívali jsme černého kocoura, říkali jsme mu Damián. Damián již několik let prohání se svojí tříbarevnou kamarádkou Lindou duhové myšky v kočičím nebi, před nedávnem jsem však ve sklepě mezi starými krámy našla jeho zápisník.

21.7.2017 v 15:47 | Karma článku: 11.38 | Přečteno: 151 | Diskuse

Milan Šupa

Jsou Slované méněcenná rasa? Z hlediska západu žel ano!

Pro západ jsou Slované stále cosi méněcenné, co mu má sloužit. Západ totiž vždy byl a stále je vůči Slovanům nepřející a nevraživý.

21.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 36.37 | Přečteno: 1691 | Diskuse

Libuse Palkova

Muslim-nemuslim, myslím-nemyslím

Někteří škarohlídi tvrdí, že současná migrační vlna může znamenat ohrožení křesťanských hodnot, přirovnávají situaci k boji dobra proti zlu. Snad tak dramatické to nebude, hlavní je myslet pozitivně

21.7.2017 v 9:07 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 828 | Diskuse
Počet článků 168 Celková karma 15.13 Průměrná čtenost 927

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.