Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hra na machry a losery

13. 04. 2017 18:50:03
Dost mnou otřásl článek v dnešní MF Dnes o třináctileté dívence, která si dobrovolně vzala život. Kromě informací z tohoto článku neznám další podrobnosti, nemohu tedy objektivně posoudit, zda ji k tomu dohnala šikana či údajná...

...hypersenzitivita a snaha být za každou cenu originální, čímž se prý sama vyčlenila od ostatních dětí. Nechci ani hodnotit, zda pochybili či nepochybili učitelé, kteří dívku znali, vedení školy, rodiče údajných agresorů nebo jiní lidé z jejího blízkého okolí. Opravdu nemám zdání a případné spekulace na toto téma stejně zmařený mladý život nevrátí zpět.

Zmíněný článek ve mně vyvolal úplně jiné asociace. Rozhodně tady nechci vířit emoce a neomylně ukázat prstem, kdo za to může, kdo by měl být pohnán k zodpovědnosti, případně kam to školství (ve kterém shodou okolností také pracuji) spěje a podobně. Chci se zamyslet nad sociálními rolemi, které každý z nás ve svém životě hraje, ať už ve školním nebo pracovním kolektivu nebo třeba i tady na blogu iDnes.

Může si za to člověk sám, že je či není populární? Ano i ne. Určitě vám něco říká pojem "sociometrie", což je věda která se zabývá analýzou vztahů ve skupině. Naposledy jsem se s touhle problematikou setkala na peďáku, což už je přeci jen pár let dozadu, takže si teď tak trochu vypomůžu vykrádáním myšlenek z Googlu.

Každou skupinu lidí, která tvoří nějaký celek propojený sociálními vazbami, lze graficky znázornit v takzvaném "sociogramu". Z něj jsou zcela patrné sociopreferenční vztahy, tedy kdo je hvězdou skupiny, kdo si udržuje pozice blízké hvězdě, kdo je černá ovce, outsider, nevyhraněný průměr, případně naprosto izolovaný jedinec.

Kam se zařadíme právě my, záleží částečně na našem vrozeném temperamentu (zda jsme extroverti nebo introverti apod.), inteligenci (včetně té sociální), schopnosti komunikovat s ostatními, schopnosti "zalíbit se" vůdčím jedincům, být konformní, neodlišovat se příliš výrazně od ostatních (tedy pokud vám nebylo dáno do vínku být alfa jedincem). Velkou roli, jaký bude náš sociální status, hrají samozřejmě i další faktory: vzhled, charakterové vlastnosti (nejen ty dobré jako např. empatie, dost často i ty které jsou v dané skupině zrovna v "kurzu"), oblečení, finanční možnosti atd. atd.

Nejvýhodněší je, pochopitelně, nacházet se vždy v centru dění, zastávat většinový (i když ne třeba správný) názor, udržovat si dobré vztahy s "jádrem" skupiny, které se většinou tvoří kolem hvězdy. Docela průšvih může být, když se chcete z méně výhodné pozice ve skupině dostat na žebříčku popularity o pár stupínků výše. No někdy se to může povést poctivou a zaslouženou cestou (vlastní talent nebo síla osobnosti), jindy nastupují jiné méně férové prostředky (manipulace s ostatními, nevybíravá likvidace konkurence apod.).

Tuhle "společeskou hru" hrají mnozí z nás v podstatě celý život už od útlého dětství, někteří z nás dokonce zuby nehty usilují u vlastních potomků, aby se zařadili v kolektivu na to "správné" místo. Hlavně nebuď příliš svůj, neodlišuj se od davu, to víš že jo, koupím ti ty značkový boty a oblečení, ať všichni vidí, že jsi "Někdo" a že nepatříš mezi "Nicky".

Naštěstí jsou mezi námi i takoví (jsou jich mraky a nemají potřebu být za každou cenu na výsluní), kteří prostě neřeší, jestli jsou v očích ostatních Machři nebo Loseři. Žijí svoje normální životy, jednou nahoře jednou dole, dělí se s ostatními o prostor k dýchání, o svou ale i jejich radost a starosti. Nejsou třeba dokonalí, ale mají to v životě srovnaný, že je lepší být sám sebou, než si na něco hrát.

Proč to tady vůbec říkám? Proč si hraju na Paní Chytrou? Že by nějaký mindráčky nebo ukřivděnost? No to možná taky. Samozřejmě, že ve mě občas hlodá tichá závist, že je někdo v něčem lepší než já, ale není to až tak tragický, zatím ještě nejsem ohlodaná až na kost.

Tenhle článek jsem ze sebe vyplivla, protože se mne ta tragédie, o níž píší dnešní noviny, osobně a velice bolestně dotýká. Vím velmi dobře, co to je nebýt z naprosto nesmyslných důvodů populární, vím dobře, že být introvertem a mít vlastní názory není v životě moc velká výhra. Vím, že mnoho dospělých lidí nechce vidět, že jejich vlastní děti jsou kruté a bezohledné - možná, že jsou odrazem jich samých.

Moje plky tu otřesnou tragédii nezmírní, ale něco velmi silného uvnitř mne nutí říct na tomhle veřejném prostoru: sakra lidi, učme se spolu trochu lépe komunikovat, nehrajme si na nějaký falešný statusy, nepřehlížejme druhé, zejména ty kdo volají o pomoc, alespoň je zkusme vyslechnout, třeba si za to nemůžou sami.

Ať už byla ta mladá dívka jakákoliv, mohla dosud žít. Nevím, kdo za to může, ale jsem si jistá, že všechno mohlo být jinak, kdyby... Bohužel, žádná KDYBY v životě neexistují.

Prosím, nepište mi do diskuse žádné socio-politicko-ekonomické příspěvky. Tenhle blog je osobní a pokud se chcete podělit o nějaký osobní pocit, budu ráda. Díky za pochopení.

Autor: Pavla Kolářová | čtvrtek 13.4.2017 18:50 | karma článku: 13.09 | přečteno: 452x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Už aby ty blbý prázdniny skončily...

Nacvakaná tramvaj se šine letním parnem po rozžhavených kolejích. Lidé se vrací z práce, skupinka dětí pro změnu z výletu. Hlavně přežít to vedro! Něco mi funí za zády. Aha, malý chlapec si na tyči hraje na netopýra nebo možná...

19.7.2017 v 18:26 | Karma článku: 16.44 | Přečteno: 602 | Diskuse

Pavla Kolářová

Jsou dny, kdy člověk nestárne...

Někdy to může být trošku frustrující, když se sejdete s kamarády u dobré bašty a sklenky vína a padají hlášky jako: "hele a víš, jak jsme tenkrát..." A pak s hrůzou zjistíte, že to "tenkrát" bylo před více než pětatřiceti lety...

16.7.2017 v 20:42 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 291 | Diskuse

Pavla Kolářová

Hráběma jsem je sbírala...

Sedím u prázdninový snídaně a nípu se v poslední tvarohový buchtě z vietnamský sámošky. Nikdo ji nechtěl - no jo, domácí pečivo to holt není. Pak se zamyslím nad tím, že jsem ještě nikdy v životě, když nepočítám letní brigádu...

13.7.2017 v 12:06 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 638 | Diskuse

Pavla Kolářová

A ještě jednou Středohoří z dálky i z blízka...

Snažím se tématicky utřídit fotky z dovolený, ale vychází mi z toho jakýsi pelmel: prostě jsem šla kolem a něco mne zaujalo, tak jsem to cvakla. Přesto mají přece jen něco společného - připomenou mi místa, kde se mi to líbilo...

10.7.2017 v 9:09 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 283 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 5.10 | Přečteno: 124 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 29.59 | Přečteno: 2020 | Diskuse

Dana Adámková

Milovaní a ti nechtění

U mých nohou leží moje radost, bytost, která mě miluje, zbožňuje. Já doufám, že nejen kvůli tomu, že ji krmím. Je to moje malá psí kamarádka Any.

20.7.2017 v 16:43 | Karma článku: 20.48 | Přečteno: 488 | Diskuse

Jan Jílek

Plky o světě kaváren a putyk

Probudil jsem se a vzpomněl si na své ochotnické divadlo. Píši si pro něj své texty, které mi moji přátelé občas zahrají. Ochotnicky. Jediný cíl, který mám, je asi ten, že rád vyprávím své příběhy.

20.7.2017 v 13:25 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 417 | Diskuse
Počet článků 168 Celková karma 15.13 Průměrná čtenost 927

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.