Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hra na machry a losery

13. 04. 2017 18:50:03
Dost mnou otřásl článek v dnešní MF Dnes o třináctileté dívence, která si dobrovolně vzala život. Kromě informací z tohoto článku neznám další podrobnosti, nemohu tedy objektivně posoudit, zda ji k tomu dohnala šikana či údajná...

...hypersenzitivita a snaha být za každou cenu originální, čímž se prý sama vyčlenila od ostatních dětí. Nechci ani hodnotit, zda pochybili či nepochybili učitelé, kteří dívku znali, vedení školy, rodiče údajných agresorů nebo jiní lidé z jejího blízkého okolí. Opravdu nemám zdání a případné spekulace na toto téma stejně zmařený mladý život nevrátí zpět.

Zmíněný článek ve mně vyvolal úplně jiné asociace. Rozhodně tady nechci vířit emoce a neomylně ukázat prstem, kdo za to může, kdo by měl být pohnán k zodpovědnosti, případně kam to školství (ve kterém shodou okolností také pracuji) spěje a podobně. Chci se zamyslet nad sociálními rolemi, které každý z nás ve svém životě hraje, ať už ve školním nebo pracovním kolektivu nebo třeba i tady na blogu iDnes.

Může si za to člověk sám, že je či není populární? Ano i ne. Určitě vám něco říká pojem "sociometrie", což je věda která se zabývá analýzou vztahů ve skupině. Naposledy jsem se s touhle problematikou setkala na peďáku, což už je přeci jen pár let dozadu, takže si teď tak trochu vypomůžu vykrádáním myšlenek z Googlu.

Každou skupinu lidí, která tvoří nějaký celek propojený sociálními vazbami, lze graficky znázornit v takzvaném "sociogramu". Z něj jsou zcela patrné sociopreferenční vztahy, tedy kdo je hvězdou skupiny, kdo si udržuje pozice blízké hvězdě, kdo je černá ovce, outsider, nevyhraněný průměr, případně naprosto izolovaný jedinec.

Kam se zařadíme právě my, záleží částečně na našem vrozeném temperamentu (zda jsme extroverti nebo introverti apod.), inteligenci (včetně té sociální), schopnosti komunikovat s ostatními, schopnosti "zalíbit se" vůdčím jedincům, být konformní, neodlišovat se příliš výrazně od ostatních (tedy pokud vám nebylo dáno do vínku být alfa jedincem). Velkou roli, jaký bude náš sociální status, hrají samozřejmě i další faktory: vzhled, charakterové vlastnosti (nejen ty dobré jako např. empatie, dost často i ty které jsou v dané skupině zrovna v "kurzu"), oblečení, finanční možnosti atd. atd.

Nejvýhodněší je, pochopitelně, nacházet se vždy v centru dění, zastávat většinový (i když ne třeba správný) názor, udržovat si dobré vztahy s "jádrem" skupiny, které se většinou tvoří kolem hvězdy. Docela průšvih může být, když se chcete z méně výhodné pozice ve skupině dostat na žebříčku popularity o pár stupínků výše. No někdy se to může povést poctivou a zaslouženou cestou (vlastní talent nebo síla osobnosti), jindy nastupují jiné méně férové prostředky (manipulace s ostatními, nevybíravá likvidace konkurence apod.).

Tuhle "společeskou hru" hrají mnozí z nás v podstatě celý život už od útlého dětství, někteří z nás dokonce zuby nehty usilují u vlastních potomků, aby se zařadili v kolektivu na to "správné" místo. Hlavně nebuď příliš svůj, neodlišuj se od davu, to víš že jo, koupím ti ty značkový boty a oblečení, ať všichni vidí, že jsi "Někdo" a že nepatříš mezi "Nicky".

Naštěstí jsou mezi námi i takoví (jsou jich mraky a nemají potřebu být za každou cenu na výsluní), kteří prostě neřeší, jestli jsou v očích ostatních Machři nebo Loseři. Žijí svoje normální životy, jednou nahoře jednou dole, dělí se s ostatními o prostor k dýchání, o svou ale i jejich radost a starosti. Nejsou třeba dokonalí, ale mají to v životě srovnaný, že je lepší být sám sebou, než si na něco hrát.

Proč to tady vůbec říkám? Proč si hraju na Paní Chytrou? Že by nějaký mindráčky nebo ukřivděnost? No to možná taky. Samozřejmě, že ve mě občas hlodá tichá závist, že je někdo v něčem lepší než já, ale není to až tak tragický, zatím ještě nejsem ohlodaná až na kost.

Tenhle článek jsem ze sebe vyplivla, protože se mne ta tragédie, o níž píší dnešní noviny, osobně a velice bolestně dotýká. Vím velmi dobře, co to je nebýt z naprosto nesmyslných důvodů populární, vím dobře, že být introvertem a mít vlastní názory není v životě moc velká výhra. Vím, že mnoho dospělých lidí nechce vidět, že jejich vlastní děti jsou kruté a bezohledné - možná, že jsou odrazem jich samých.

Moje plky tu otřesnou tragédii nezmírní, ale něco velmi silného uvnitř mne nutí říct na tomhle veřejném prostoru: sakra lidi, učme se spolu trochu lépe komunikovat, nehrajme si na nějaký falešný statusy, nepřehlížejme druhé, zejména ty kdo volají o pomoc, alespoň je zkusme vyslechnout, třeba si za to nemůžou sami.

Ať už byla ta mladá dívka jakákoliv, mohla dosud žít. Nevím, kdo za to může, ale jsem si jistá, že všechno mohlo být jinak, kdyby... Bohužel, žádná KDYBY v životě neexistují.

Prosím, nepište mi do diskuse žádné socio-politicko-ekonomické příspěvky. Tenhle blog je osobní a pokud se chcete podělit o nějaký osobní pocit, budu ráda. Díky za pochopení.

Autor: Pavla Kolářová | čtvrtek 13.4.2017 18:50 | karma článku: 13.94 | přečteno: 457x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Pozdněletní piknik na střeše (můžete přijít i v krojích)...

Je po žních, zrno v sýpkách, sláma pro dobytek uložená ve stodole na patře. Omlouvám se lidem z venkova, že takhle nějak zkresleně si představuji "vesnickou idylku" na konci léta. Považte, že jsem ani nikdy nebyla na dožínkách,...

10.9.2017 v 14:08 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 190 | Diskuse

Pavla Kolářová

Když nevíte co s deštivým dnem...

Na letní radovánky už to v těchto dnech moc nevypadá. Co s posledním prázdninovým dnem? Do kina nás to moc neláká, deštivé počasí v ZOO nevadí snad jen lachtanům a vydře říční. Nezbývá než vygooglit "Kudy z nudy", třeba tam...

3.9.2017 v 18:14 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 217 | Diskuse

Pavla Kolářová

Jsem trapná skoropadesátka

Tak jsem se včera dozvěděla, že život končí v padesátce a pak už začíná mejdan. To jsou teda vyhlídky. To abych se na to začala během těch pár let, co mi chybí do půlstoletí, pořádně připravovat. Slibovali velkou švandu a zatím...

29.8.2017 v 20:24 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 1114 | Diskuse

Pavla Kolářová

A hlavně nechtějte vědět, co tím chtěl básník říct...

Bylo to asi takhle: Venku jemně pršelo, milenci po sobě dost toužili, ale nějak to neuměli jeden druhýmu říct. To s těma oblázkama a konvalinkama - to je ňáká skrytá metafora. A ty svršky co padaj na koberec - tak to de vo sex...

26.8.2017 v 7:34 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 415 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vratislav Kozak

Vysoké právní vědomí jako nezbytný předpoklad pro vstup do EU

Příspěvek z roku 2001 dává odpověď otázku na otázku, proč se chci angažovat v politice. Již před šestnácti lety byla nespokojenost s chováním politických elit.

19.9.2017 v 19:19 | Karma článku: 9.21 | Přečteno: 222 | Diskuse

Eva Dreyová

Motýlí dilema

V životě by mě nenapadlo, že se vážně dožiji psychoideologicko-politického hybridu alá Engels-Duhring-Hegel-Jung-Marx a další. A že to fakt bude implementováno naprosto vážně, zaníceně do všech hlav.

19.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 181 | Diskuse

Roman Janas

Koho budu volit

Myslím si, že jsem ve věku, kdy už můžu částečně hodnotit. A není to moc příjemné. Jako dítě jsem si myslel, že jsem nesmrtelný a opravdu se cítil bezpečně. Bohužel to už teď říct nemohu.

18.9.2017 v 23:38 | Karma článku: 30.34 | Přečteno: 878 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Je to hotový a maj to četníci

Jo, to jo. A už ho ,,zhaftli"? No to eště né, ále asi jó. Teda možná. Jistě. Či alespoń snádˇ. Batˇ batˇˇ. A atˇ je jako latˇ. A ty ,,kladélko", kladˇ.

18.9.2017 v 18:05 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 373 | Diskuse

Patrik Juda

Zničený život plačícího migranta aneb otevřené dveře Německa bez limitů Angely Merkelové

Migrantský vrah u soudu plakal a chtěl by svou zrůdnost vrátit zpět. Merkelová nepláče a nic vracet nechce. Nebude akceptovat žádný limit pro přijímání migrantů, chce zvítězit ve volbách a učinit Německo šťastné i v dalších letech

17.9.2017 v 20:10 | Karma článku: 42.80 | Přečteno: 2375 | Diskuse
Počet článků 171 Celková karma 14.22 Průměrná čtenost 931

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.