Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zašpuntovat a zahodit někam hodně daleko...

12. 05. 2017 9:05:19
Nevím jak vy, ale já listuju denním tiskem většinou od konce. Jenže včera to byl samý hokej a zase hokej, tak jsem to čtení cestou do práce vzala výjimečně od titulní strany. Tak jsem došla k podivný hlášce, jak "odšpuntovat" ...

...současnou krizi, a v mé hlavě to, jako obvykle, začalo šrotovat a jedno nevinné slůvko uvolnilo špunt k dalšímu nekonečnýmu řetězci asociací...

Tak za prvý mne napadlo, že ony špunty někteří z nás používají k tomu, aby neslyšeli, co se děje kolem. Pro zdvojený efekt, když pro jistotu nechceme ani vidět, se doporučují také klapky na oči. A pak už se můžeme oprávněně tvářit, že se nás současné dění vůbec netýká, neb jde mimo naše smyslové vnímání.

Špuntem můžeme taktéž zacpat místo, kterým teče. No a přiznejme si, že s blížícími se volbami nám voličům tak trochu teče do bot. Jak se zodpovědně rozhodnout, koho vybrat, kdo nás jěště nezklamal a kdo snad, doufejme, bude stát za našimi zájmy a ne převážně těmi svými. Čím respektive kým "zaplácnout" ty díry, kterými teče proudem politická špína?

Špunty taky dost často lítají do vzduchu, když se něco oslavuje. Tak třeba se zadaří v tom hokeji, ale ten mne (sorry, omlouvám se všem skalním fanouškům) od éry "zlatých hochů" z Nagana, až tak moc nebere. Já bych raději otevřela šampaňský, až v téhle společnosti zase jednou zvítězí selský rozum nad blbostí, arogancí a lhostejností. Na to si ráda připiju.

Další věc, která mi přišla na mysl, v souvislosti s tím nepatrným kouskem korku, je vypuštění džina z láhve. Ne takovýho toho úslužnýho, co splní každé naše přání. To bych si dala říct, hned bych věděla, o co požádat. Já ale myslím toho poťouchlýho a zlomyslnýho, který po odšpuntování udělá velký pšouk a natropí kolem sebe rozsáhlou paseku. Třeba takový různý pomluvy, skandály, úniky infromací a podobně. Ty po sobě zanechávají pěkný smrádek.

Jak se "odšpuntovávají" krize (cituji včerejší noviny), nemám nejmenší tušení. Ani mne nenapadá, jak se takovým krizím vůbec vyhýbat. V každé lidské společnosti se odjakživa střetávají různé názory a zájmy. Krize vždy byly a budou, větší či menší, zvládnutelné a nebo naopak naprosto patové situace.

Krizi by neměli řešit dva nebo tři lidé, zejména pokud se týkají celého národa. Davy lidí na náměstích jsou sice známkou toho, že se děje něco nekalýho a že je dobrý říct hodně nahlas DOST! Ale to je jen jeden malý nepodstatný krůček, jak z toho ven. Plamenné proklamace, bojovná hesla a proslovy nestačí. Jako účinější bych viděla, začít sám u sebe a stát se zodpovědným občanem. Znát nejenom svoje práva, ale taky povinnosti. Nevolit koblihodárce a populisty slibující hory doly. Ale hlavně, ksakru, jít vůbec volit.

Nic není zadarmo a jaký si to uděláme, takový to máme. Možná trochu obehraná a opelichaná fráze, ale tak to prostě je. Skuhrat a nadávat v hospodě sice patří k místnímu floklóru, ale k ničemu to moc nevede.

Krize ještě nemusí znamenat úplný stav ztroskotání. Jo, kdyby to tak šlo nacpat do tý trosečnický láhve místo zoufalých vzkazů SOS, blbou náladu, nas....nost, pocit bezmoci a marnosti, že už to nikdy lepší nebude. Nacpat tam pasivitu a neochotu věci nějakým způsobem řešit.

A nakonec, zašpuntovat a zahodit někam hodně daleko...

Autor: Pavla Kolářová | pátek 12.5.2017 9:05 | karma článku: 10.80 | přečteno: 261x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Pozdněletní piknik na střeše (můžete přijít i v krojích)...

Je po žních, zrno v sýpkách, sláma pro dobytek uložená ve stodole na patře. Omlouvám se lidem z venkova, že takhle nějak zkresleně si představuji "vesnickou idylku" na konci léta. Považte, že jsem ani nikdy nebyla na dožínkách,...

10.9.2017 v 14:08 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 190 | Diskuse

Pavla Kolářová

Když nevíte co s deštivým dnem...

Na letní radovánky už to v těchto dnech moc nevypadá. Co s posledním prázdninovým dnem? Do kina nás to moc neláká, deštivé počasí v ZOO nevadí snad jen lachtanům a vydře říční. Nezbývá než vygooglit "Kudy z nudy", třeba tam...

3.9.2017 v 18:14 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 217 | Diskuse

Pavla Kolářová

Jsem trapná skoropadesátka

Tak jsem se včera dozvěděla, že život končí v padesátce a pak už začíná mejdan. To jsou teda vyhlídky. To abych se na to začala během těch pár let, co mi chybí do půlstoletí, pořádně připravovat. Slibovali velkou švandu a zatím...

29.8.2017 v 20:24 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 1114 | Diskuse

Pavla Kolářová

A hlavně nechtějte vědět, co tím chtěl básník říct...

Bylo to asi takhle: Venku jemně pršelo, milenci po sobě dost toužili, ale nějak to neuměli jeden druhýmu říct. To s těma oblázkama a konvalinkama - to je ňáká skrytá metafora. A ty svršky co padaj na koberec - tak to de vo sex...

26.8.2017 v 7:34 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 415 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 318 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 393 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 307 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 806 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 18.94 | Přečteno: 492 | Diskuse
Počet článků 171 Celková karma 14.22 Průměrná čtenost 931

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.