Nevím jak vy, ale já listuju denním tiskem většinou od konce. Jenže včera to byl samý hokej a zase hokej, tak jsem to čtení cestou do práce vzala výjimečně od titulní strany. Tak jsem došla k podivný hlášce, jak "odšpuntovat" ...
...současnou krizi, a v mé hlavě to, jako obvykle, začalo šrotovat a jedno nevinné slůvko uvolnilo špunt k dalšímu nekonečnýmu řetězci asociací...
Tak za prvý mne napadlo, že ony špunty někteří z nás používají k tomu, aby neslyšeli, co se děje kolem. Pro zdvojený efekt, když pro jistotu nechceme ani vidět, se doporučují také klapky na oči. A pak už se můžeme oprávněně tvářit, že se nás současné dění vůbec netýká, neb jde mimo naše smyslové vnímání.
Špuntem můžeme taktéž zacpat místo, kterým teče. No a přiznejme si, že s blížícími se volbami nám voličům tak trochu teče do bot. Jak se zodpovědně rozhodnout, koho vybrat, kdo nás jěště nezklamal a kdo snad, doufejme, bude stát za našimi zájmy a ne převážně těmi svými. Čím respektive kým "zaplácnout" ty díry, kterými teče proudem politická špína?
Špunty taky dost často lítají do vzduchu, když se něco oslavuje. Tak třeba se zadaří v tom hokeji, ale ten mne (sorry, omlouvám se všem skalním fanouškům) od éry "zlatých hochů" z Nagana, až tak moc nebere. Já bych raději otevřela šampaňský, až v téhle společnosti zase jednou zvítězí selský rozum nad blbostí, arogancí a lhostejností. Na to si ráda připiju.
Další věc, která mi přišla na mysl, v souvislosti s tím nepatrným kouskem korku, je vypuštění džina z láhve. Ne takovýho toho úslužnýho, co splní každé naše přání. To bych si dala říct, hned bych věděla, o co požádat. Já ale myslím toho poťouchlýho a zlomyslnýho, který po odšpuntování udělá velký pšouk a natropí kolem sebe rozsáhlou paseku. Třeba takový různý pomluvy, skandály, úniky infromací a podobně. Ty po sobě zanechávají pěkný smrádek.
Jak se "odšpuntovávají" krize (cituji včerejší noviny), nemám nejmenší tušení. Ani mne nenapadá, jak se takovým krizím vůbec vyhýbat. V každé lidské společnosti se odjakživa střetávají různé názory a zájmy. Krize vždy byly a budou, větší či menší, zvládnutelné a nebo naopak naprosto patové situace.
Krizi by neměli řešit dva nebo tři lidé, zejména pokud se týkají celého národa. Davy lidí na náměstích jsou sice známkou toho, že se děje něco nekalýho a že je dobrý říct hodně nahlas DOST! Ale to je jen jeden malý nepodstatný krůček, jak z toho ven. Plamenné proklamace, bojovná hesla a proslovy nestačí. Jako účinější bych viděla, začít sám u sebe a stát se zodpovědným občanem. Znát nejenom svoje práva, ale taky povinnosti. Nevolit koblihodárce a populisty slibující hory doly. Ale hlavně, ksakru, jít vůbec volit.
Nic není zadarmo a jaký si to uděláme, takový to máme. Možná trochu obehraná a opelichaná fráze, ale tak to prostě je. Skuhrat a nadávat v hospodě sice patří k místnímu floklóru, ale k ničemu to moc nevede.
Krize ještě nemusí znamenat úplný stav ztroskotání. Jo, kdyby to tak šlo nacpat do tý trosečnický láhve místo zoufalých vzkazů SOS, blbou náladu, nas....nost, pocit bezmoci a marnosti, že už to nikdy lepší nebude. Nacpat tam pasivitu a neochotu věci nějakým způsobem řešit.
A nakonec, zašpuntovat a zahodit někam hodně daleko...
