Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Víc než jen knížka...

14. 05. 2017 10:29:36
Objevila jsem z čista jasna kousek svýho mládí. Úplně náhodou, jak už to tak bývá. Padla mi do ruky knížka, kterou jsem zhruba před třiceti lety hltala jedním dechem. Bylo mi šestnáct nebo sedmnáct a vůbec to pro mne nebyla ...

...bezstarostná doba. Docela jsem se ve spoustě věcí plácala ode zdi ke zdi a hledala jsem odpovědi na svý pubertální tápání a nejistoty asi hlavně v knížkách a mezi lidma, kteří nešli úplně s "hlavním proudem".

U nás ve třídě se takovým existencím, co nechodily na diskotéky, neměly značkový džíny a jiné vymoženosti z Tuzexu, poslouchaly písničky z Porty a jezdily o víkendech na vandry nebo sázet stromky s Brontíkama, říkalo opovržlivě "folkaři".

Tak něco takovýho jsem byla já.

Na to konto jsem byla pro některý spolužáky asi dost za mimoně. Občas to bylo docela ubíjející přijmout fakt, že mne někdo hodnotil jen podle oblečení a toho, jak trávím volný čas. Nicméně, nic by mě tenkrát nedonutilo vyrazit na "diskošku" ověšená různými cinkrlátky a kroutit se do rytmu songů Michala Davida, Sagvana Tofiho nebo pop music ze Západu typu Modern Talking, Alphaville, Falco a jiných, které u nás frčely v osmdesátkách. To nebyl úplně můj šálek čaje.

Doma jsme poslouchali trochu retro: Suchýho a Šlitra, Vodňanskýho a Skoumala nebo Spirituál Kvintet. Když tehdy starší ségra přinesla domů na vypůjčených kazetách nekvalitní nahrávky z koncertů Nohavici, Plíhala nebo Čp8, bylo to pro mne úplně jak zjevení. Opisovala jsem si nábožně jejich vtipný a poetický texty a říkala si: "Jo tohle je přesně ono!"

Začala jsem sepisovat svoje vlastní básničky nebo různý pitomosti, co mne zrovna napadly. Bohužel nebo možná bohudík, valná většina těchto neumělých a kostrbatých dílek skončila někde v koši nebo jsem je po letech odkudsi vylovila a zahanbeně roztrhala, případně se moje "sebrané spisy" definitivně ztratily při stěhování a tak různě.

Zhruba v tý době jsem taky "objevila" písničky od Simona a Garfunkela, Pink Floydů nebo Jethro Tull, který se vůbec nepodobaly těm kolovrátkovým diskotékovým, s prominutím, odrhovačkám. Začala jsem se pídit po tom, co to vlastně zpívají. Se svou tehdy dost chatrnou angličtinou jsem s bídou rozuměla asi tak každýmu patnáctýmu slovu.

Pak mi kdosi půjčil na pár dní naprosto úžasnou knížku "Víc než jen hlas" (vydalo nakladatelství Práce v roce 1980), kde byly přebásněný texty písničkářů Paula Simona, Bulata Okudžavy, Leonarda Cohena, Boba Dylana a dalších.

Tenkrát existovaly pouze takový ty zapáchající lihový kopírky, no a veřejný kopírovací služby - tak to ani náhodou! Tak mi nezbylo nic jinýho než po nocích opisovat a opisovat alespoň některé z těch básniček. Ta knížka byla v knihkupectvích samozřejmě naprosto nesehnatelná. Jediný výtisk, který měli u nás v knihovně, prý někdo ukradl.

Když jsem těsně po maturitě pracovala rok v laborce jednoho výzkumáku, chodili jsme o polední pauze do Tržnice, kde se občas konaly burzy knížek. Daly se tam sehnat, samozřejmě za výrazně vyšší ceny, různý podpultový tituly, na který náruživí čtenáři stáli sáhodlouhý fronty před vybranými obchody s knihami. Většinou se dostalo jen na ty, kdo přišli dříve.

Na jedný z těch burz se na mě málem usmálo štěstí. Už jsem po té knížce "Víc než jen hlas" sahala, ale chybělo mi asi padesát korun. Než jsem je vydyndala na kamarádovi, knížku mi před nosem vyfouknul nějakej chlápek. No prostě pech!

Světe div se! Byla to náhoda či osud, ale mě se včera po téměř třiceti letech ta knížka dostala do ruky znovu. Šli jsme s rodinou na výstavu Czech Design Week do Špálovy galerie v Praze. Mimochodem, je to velmi zajímavá, sice už trochu omšelá, budova z první republiky. Když jsme prolezli všech pět pater výstavy, vrátili jsme se zpátky do suterénu, kde patrně kdysi byla tančírna.

Teď jsou tam v otlučených policích bez ladu a skladu naskládaný hromady antikvariátních knih. Jen tak z náhlýho popudu jsem zabrousila k regálu Poezie. Vedle řady mayovek, atlasu hub a Vítězslava Nezvala se krčila knížka s trochu už poničenou paperbackovou vazbou. Ta knížka, kterou bych tenkrát před třiceti lety málem platila zlatem, je teď moje za pouhých pět korun!

Časy se mění, ale některý věci zůstávají. Nedávno jsem si při vaření pobrukovala jednu písničku, která je mi velmi blízká. Tady je kousek jejího českýho překladu:

Písnička pro ty, co ji potřebují (Song for the Asking, Paul Simon)

Tady je má písnička

pro ty co ji potřebují

stačí říct a písnička je tady

to je můj popěvek

pro ty co si z něj něco vezmou

Poslouchejte netočte se zády

na tuhle chvíli jsem čekal

celý život

Autor: Pavla Kolářová | neděle 14.5.2017 10:29 | karma článku: 15.94 | přečteno: 314x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Pozdněletní piknik na střeše (můžete přijít i v krojích)...

Je po žních, zrno v sýpkách, sláma pro dobytek uložená ve stodole na patře. Omlouvám se lidem z venkova, že takhle nějak zkresleně si představuji "vesnickou idylku" na konci léta. Považte, že jsem ani nikdy nebyla na dožínkách,...

10.9.2017 v 14:08 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 190 | Diskuse

Pavla Kolářová

Když nevíte co s deštivým dnem...

Na letní radovánky už to v těchto dnech moc nevypadá. Co s posledním prázdninovým dnem? Do kina nás to moc neláká, deštivé počasí v ZOO nevadí snad jen lachtanům a vydře říční. Nezbývá než vygooglit "Kudy z nudy", třeba tam...

3.9.2017 v 18:14 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 217 | Diskuse

Pavla Kolářová

Jsem trapná skoropadesátka

Tak jsem se včera dozvěděla, že život končí v padesátce a pak už začíná mejdan. To jsou teda vyhlídky. To abych se na to začala během těch pár let, co mi chybí do půlstoletí, pořádně připravovat. Slibovali velkou švandu a zatím...

29.8.2017 v 20:24 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 1114 | Diskuse

Pavla Kolářová

A hlavně nechtějte vědět, co tím chtěl básník říct...

Bylo to asi takhle: Venku jemně pršelo, milenci po sobě dost toužili, ale nějak to neuměli jeden druhýmu říct. To s těma oblázkama a konvalinkama - to je ňáká skrytá metafora. A ty svršky co padaj na koberec - tak to de vo sex...

26.8.2017 v 7:34 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 415 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 327 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 395 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 311 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 809 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 18.94 | Přečteno: 497 | Diskuse
Počet článků 171 Celková karma 14.22 Průměrná čtenost 931

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.