Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Až budu velká...

28. 05. 2017 9:12:33
...budu se starat o lvy, slony a šimpanze, protože se ze mne stane "vetenilářka", jako byl ten doktor Daktari z televizního seriálu ze 70. let. Jenže znáte to, malé dítě míní a plynoucí život tak nějak mění naše sny a přání...

Z vytouženého zvěřince mi zůstala všehovšudy jenom opice Judy, alias oranžový plyšový šimpanz či spíše orangutan, o kterou jsem se opravdu starala víceméně třicet let, než se s námi definitivně rozloučila. Nesežrali ji lvi nebo jiná lítá zvěř, jak tomu v divočině někdy bývá, ale bohužel moli.

Sen o veterinární praxi se poměrně záhy rozplynul, když jsem viděla filmovou verzi oblíbených knih Jamese Herriota o vtipných i dramatických příhodách zvěrolékaře z anglického venkova. Syrová realita, kdy musí veterinář v horku či dešti, v zimě v létě, brzy ráno i pozdě v noci provádět nelákavé činnosti jako komplikované telení, vytahovat mlsné koze z jícnu hospodářovy dlouhé spodky a ještě se nechat potrkat, pokopat nebo poškrábat od svých pacientů, poněkud narušila mou idylickou představu o tomto povolání.

Navíc jsem vždycky byla typicky městské, tudíž zhýčkané, dítě, takže jsem dlouho ani netušila, jaký je rozdíl mezi hnojem a kompostem. Jindy jsem zaskočila vesnickou babičku hloupým dotazem, jestli se husy vykrmují borovými nebo smrkovými šiškami. A slovo "pomyje" jsem mylně intepretovala jako "voda po umytí nádobí". To by se zvěrolékařce rozhodně stávat nemělo.

V pozdějším věku, když už jsem uměla číst, nastalo mé "dobrodružné" období. Chtěla jsem se stát velkou cestovatelkou, objevitelkou ukrytých pokladů nebo dobyvatelkou neprobádaných území. To se mi i svým způsobem, i když trochu jinak než bych si představovala, splnilo.

Cestuju často a ráda nejen do ciziny, ale i po rodné hroudě a s překvapením zjišťuju, že divů světa není jen sedm, ale nekonečně mnoho. Sice jsem ještě nikdy neopustila náš starý dobrý (byť poněkud rozhádaný a civilizací trochu zdevastovaný) kontinent, ale na to mám ještě spoustu času, až budu velká (pardon chtěla jsem říct starší).

Co se týče ukrytých pokladů, neustále objevuji věci, o kterých jsem si myslela, že už jsou dávno ztracené. Taky jsem už dávno přišla na to, že spousta pokladů (nejen věcných) se nachází v místech, kde by je člověk nikdy nehledal. S tím vlastně souvisí i dobývání neprobádaných území - svěřte mi do ruky mapu, podlehněte bludu, že bezpečně vím, kudy se vydat, a já vám zaručuji, že dříve či později neomylně sejdu ze značené cesty, vytyčeného směru a vzdálím se několik kilometrů od stanoveného cíle. To se pak velmi snadno dostanu do končin, kam lidská noha málokdy vkročí, neb je tam bažina nebo neschůdná cesta neproniknutelným křovím apod.

Už si přesně nepamatuju, čím vším jsem chtěla být, když jsem byla malá, ale určitě to byly krásné a naivně nevinné plány. Dost možná se to příliš nelišilo od přání dnešních dětí, ale nejspíš se to vůbec nepodobalo tomu, co žiju dnes. Jo, co si v útlém dětství vysníš, o tom si můžeš nechat v dospělosti zdát. Tedy naštěstí ne vždycky.

Tak tedy teď už jsem, myslím, velká dostatečně. Výškou se řadím mezi středně vzrostlé a tělesnými rozměry jsem asi tak něco mezi slovanskou bohyní a barokní boubelkou. I v jiných směrech jsem nepochybně nabyla určité velikosti: Jsem věčně velká pochybovačka - když zvolím řešení A, o pět minut později jsem si jistá, že by možná bývalo bylo lepší řešení B a nebo snad C? Taky jsem velká fabulátorka, okecám co můžu, protože je mi trapný říct, že prostě nevím. Odjakživa jsem velká zmatkářka a chaotička s životním mottem: pořádek je pro blbce... Dále jsem velká prokrastinátorka - proč bych něco dělala dnes, když to můžu nechat až na poslední chvíli? Velká idealistka a nerealistka - nalhávám si, že věci mohou být lepší než jsou, jen chtít, a že lidé, kteří už mne mnohohrát zklamali, nejsou v jádru až tak špatní. No a s přibývajícím věkem ze mne už asi brzy bude velká sklerotička.

Když se tak podívám zpátky, co všechno jsem od života chtěla, "až budu velká", něco z toho se možná splnilo, něco ne, něco už od začátku bylo odsunuto do kategorie sci-fi nebo "až někdy v příštím životě". Tak už to chodí, nač bych si stěžovala.

Jak tak léta běží, člověk si ani neuvědomí, že slova "až budu velký/velká" trochu postrádají smysl, a nahradily je výrazy "až budu mít čas/ víc peněz/ velké děti/ méně starostí/ lepší zaměstnání/ o dvacet kilo méně ...atd."

Před časem jsem si tady na blogu přečetla článek od autorky, kterou já osobně považuju za velkou osobnost, že lidé se nemají vzdávat svých snů a nemají se bát začít dělat něco nového třeba i v osmdesáti. Neustále mi to vrtá hlavou, že na tom třeba něco bude.

Zkusím si tuhle myšlenku podržet v paměti, velká skleróza ať si trhne nohou, nebo si ji připíšu na sáhodlouhý seznam věcí, co bych chtěla dělat AŽ...

Uvidíme.

Autor: Pavla Kolářová | neděle 28.5.2017 9:12 | karma článku: 10.58 | přečteno: 297x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Pozdněletní piknik na střeše (můžete přijít i v krojích)...

Je po žních, zrno v sýpkách, sláma pro dobytek uložená ve stodole na patře. Omlouvám se lidem z venkova, že takhle nějak zkresleně si představuji "vesnickou idylku" na konci léta. Považte, že jsem ani nikdy nebyla na dožínkách,...

10.9.2017 v 14:08 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 190 | Diskuse

Pavla Kolářová

Když nevíte co s deštivým dnem...

Na letní radovánky už to v těchto dnech moc nevypadá. Co s posledním prázdninovým dnem? Do kina nás to moc neláká, deštivé počasí v ZOO nevadí snad jen lachtanům a vydře říční. Nezbývá než vygooglit "Kudy z nudy", třeba tam...

3.9.2017 v 18:14 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 217 | Diskuse

Pavla Kolářová

Jsem trapná skoropadesátka

Tak jsem se včera dozvěděla, že život končí v padesátce a pak už začíná mejdan. To jsou teda vyhlídky. To abych se na to začala během těch pár let, co mi chybí do půlstoletí, pořádně připravovat. Slibovali velkou švandu a zatím...

29.8.2017 v 20:24 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 1114 | Diskuse

Pavla Kolářová

A hlavně nechtějte vědět, co tím chtěl básník říct...

Bylo to asi takhle: Venku jemně pršelo, milenci po sobě dost toužili, ale nějak to neuměli jeden druhýmu říct. To s těma oblázkama a konvalinkama - to je ňáká skrytá metafora. A ty svršky co padaj na koberec - tak to de vo sex...

26.8.2017 v 7:34 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 415 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 327 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 395 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 311 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 809 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 18.94 | Přečteno: 497 | Diskuse
Počet článků 171 Celková karma 14.22 Průměrná čtenost 931

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.