Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Believe in your selfie!

30. 06. 2017 16:23:58
Nápisy na tričku většinou moc nevnímám: I love..., Now or never, Piju jak duha, apod.Tenhle mi náhodou uvízl v hlavě. Ještě před dvěma roky bych tvrdila, že selfie tedy ani náhodou. Přece nebudu fotit sama sebe - jsem snad blbá?

A pak jsem zjistila, že asi možná jo, protože jsem za boha nemohla pochopit, jak se používá ten foťák na tom zatraceně chytrým mobilu, který nosím vždycky někde halabala pohozený mezi tisícem jiných věcí a občas se stane, že slyším z vnitřku tašky takový zvláštní opakovaný cvakání.

Že tenhle divný zvuk vydává foťák v mobilu, který se prostě ve stísněném prostoru mezi deštníkem, svazkem klíčů, diářem a jinými nezbytnostmi, sám od sebe spustí, mi došlo, až když mi displej hlásil, že mám téměř plnou paměť v galerii obrázků. Já která jsem ten smartfounovej fotoaparát do tý doby použila asi tak dvakrát! Pak následovala série pokusů a omylů ve snaze vymazat asi dvěstě černočerných fotek, který dokumentovaly, jak to vypadá uvnitř kapsy mé kabelky. Při té příležitosti nedopatřením vzniklo několik mých prvních selfíček vlastních nohou.

Když mi docvaklo, že je ta chytrá věc docela citlivá na dotek, konečně jsem se naučila cvakat i normální fotky. Moc jsem tomu, na rozdíl od klasickýho foťáku, na chuť nepřišla. Na takový ty šílence, co s sebou pořád nosí tu teleskopickou tyč a culí se do kamery při každé možné příležitosti, zírám jak u vytržení: CVAK - snímek před významnou historickou památkou, CVAK u půllitru tekutiny, na pláži, v restauraci a někteří prý i, s prominutím, na oné místnosti - osobně jsem zažila dvě slečny fotící se u sušáku na ruce na veřejném WC (tak to už fakt nevim, to by mě asi v životě nenapadlo).

Jedna nejmenovaná cestovka dokonce pořádá v těchto dnech soutěž o zájezd v hodnotě 40 000 Kč. Stačí, když se vyfotíte s kelímkem od kafe s jejich logem a postoupíte v losování. Hm, to jsou mi věci. Bohužel nic pro mne. Takže z tohoto mraku nezaprší.

Já když na mne někdo namíří kamerou, raději prchám. Fakt nemám ráda focení své vlastní osoby, zejména pokud jde o nějaký úřední dokumenty. Dokud se dokladový podobenky pořizovaly někde ve fotostudiu, vždycky jsem se téměř do krve pohádala s fotografem, aby mne probůh nefotil s hlavou pootočenou do strany, ale z očí do očí. Vždycky se mi snažil vsugerovat, že ví přesně, z kterýho úhlu to vypadá nejlíp, v tom případě nechápu, proč se na většině dokladů tvářím tak vytřeštěně a křečovitě. Výraz mých očí většinou říká: "Tak už to, ksakru, cvakni, nenatáčej mi hlavu šejdrem a nech si ty profesionální pindy!"

U biometrických fotek je to ještě mnohem horší - půl hodiny mě někdo šteluje do tý správný pozice, pak nesmím mrknout, dýchat a pokud možno se mile usmívat. Na své poslední občance vypadám jako mezinárodně hledaný zločinec, se divím, že mne rovnou nezatknou, když se někde legitimuju. Příští rok mi končí pas i občanka, tak nevím, jestli se mám radovat, nebo už teď nacvičovat nějaký normální výraz před kamerou.

Díky tomu jsem objevila jisté výhody selfie - například fotky na méně podstatné dokumenty jako Lítačka, průkazka do knihovny nebo index, jsem si pořídila sama bez zbytečnýho stresu a podle svých představ. I svoje profilový foto na blogu jsem vyblejskla sama asi tak na dvacátý sedmý pokus. Myslím, že splnilo mou snahu a účel: nikdo mne na ní nepoznává, ale všichni se ptají: Jé to je focený někde v ZOO? Přihořívá.

Zítra mi začínají tvrdě zasloužený šestitýdenní prázdniny a hodlám fotit, fotit a fotit. Nebojte, v mým případě nehrozí obrázky typu: Já a mraveniště, Moje maličkost v hradní věži, Já a zase já tuhle a támhle - to ani omylem! Baví mě fotit věci, který mne jen tak náhodou cvrnknou do nosu, který mne osloví nebo pobaví a třeba potěší i jiný lidi.

Dnes ale udělám dvě výjimky - přestože tady veřejně prohlašuji: "I don ́t believe in my selfie!" , tady jsou hned dvě:

Užijte si krásné pohodové léto a zas někdy :))

Autor: Pavla Kolářová | pátek 30.6.2017 16:23 | karma článku: 17.19 | přečteno: 646x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Pozdněletní piknik na střeše (můžete přijít i v krojích)...

Je po žních, zrno v sýpkách, sláma pro dobytek uložená ve stodole na patře. Omlouvám se lidem z venkova, že takhle nějak zkresleně si představuji "vesnickou idylku" na konci léta. Považte, že jsem ani nikdy nebyla na dožínkách,...

10.9.2017 v 14:08 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 190 | Diskuse

Pavla Kolářová

Když nevíte co s deštivým dnem...

Na letní radovánky už to v těchto dnech moc nevypadá. Co s posledním prázdninovým dnem? Do kina nás to moc neláká, deštivé počasí v ZOO nevadí snad jen lachtanům a vydře říční. Nezbývá než vygooglit "Kudy z nudy", třeba tam...

3.9.2017 v 18:14 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 217 | Diskuse

Pavla Kolářová

Jsem trapná skoropadesátka

Tak jsem se včera dozvěděla, že život končí v padesátce a pak už začíná mejdan. To jsou teda vyhlídky. To abych se na to začala během těch pár let, co mi chybí do půlstoletí, pořádně připravovat. Slibovali velkou švandu a zatím...

29.8.2017 v 20:24 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 1114 | Diskuse

Pavla Kolářová

A hlavně nechtějte vědět, co tím chtěl básník říct...

Bylo to asi takhle: Venku jemně pršelo, milenci po sobě dost toužili, ale nějak to neuměli jeden druhýmu říct. To s těma oblázkama a konvalinkama - to je ňáká skrytá metafora. A ty svršky co padaj na koberec - tak to de vo sex...

26.8.2017 v 7:34 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 415 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 327 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 395 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 311 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 809 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 18.94 | Přečteno: 497 | Diskuse
Počet článků 171 Celková karma 14.22 Průměrná čtenost 931

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.