Hráběma jsem je sbírala...
...v pekárnách kdysi dávno před třiceti lety, svoje vlastní kynutý buchty neupekla. Nahlas zavzpomínám na své dětství o prázdninách u babičky na Vysočině. Jó to byly buchty, s tvarohem a rozinkami! Vždycky jsem babičce rozmíchávala (a taky tajně ulizovala) tvaroh. A na závěr jsem tu vonící dobrotu právě vytaženou z trouby zasněžila moučkovým cukrem.
"Neměla by ses to už konečně taky naučit, mami? Mramorovanou bábovku už zvládáš celkem obstojně...", vznesla dotaz dospívající dcera. Ten nenápadný osten kritiky přesně zasáhnul svůj cíl.
Náhodou, jogurtový bublaniny, perník na plech, štrůdl nebo muffiny umím bravurně. Bábovka, to už je trochu vyšší level obtížnosti - hlavně aby se nerozpadla! Ale buchty a cokoliv jiného kynutého se zatím nachází za obzorem nedosažitelného, takový můj osobní Mount Everest, na který se už pár let chystám, ale zatím jsem ještě neopustila základní tábor.
Snažím se debatu stočit z tenkého ledu na bezpečnější téma - vzpomínky na časy mládí. Ty mi nikdo nemůže vzít ani zkritizovat. Aspoň doufám.
"Touhle dobou jsme vždycky chodili na houby a borůvky...", nahodím udici a dívám se, co na to spolustolující. Obličeje se protahují.
"To jsme vždycky vstávali v pět nebo v půl šestý, hodili na sebe vytahaný tepláky a holiny a šlo se do Temníka". Žádné nadšení už při představě, že by se muselo vylézt z pelechu o hodinu dříve než normálně do školy, se nekonalo. Ale jen ať se matinka vypovídá, když ji to baví...
"A tak jsme se brouzdali tím lesem, dokud nebyl koš - asi táákhle velký - (rozpřahuju ruce trochu víc než je třeba, abych dodala svým slovům váhu) plný..."
"Plný čeho?" zeptá se ironicky druhá dcera. "To mi netvrď, že tenkrát rostlo tolik hub, co se vešly do táákhle velkýho koše. To jste po tom lese chodili až do večera?"
"Ále houby do večera", odseknu na tu přidrzlou poznámku, "na houby se musí chodit už po ránu, než je ostatní vysbírají. Domů jsme se vrátili tak před desátou, aby se stihla udělat houbová polívka k obědu. Se ví, že jsme měli plný koš hub. Můj táta, váš děda, totiž tvrdí, že všechny houby kromě muchomůrek jsou v zásadě jedlý. Tak jsme sbírali i holubinky, kotrče, kuřátka a já nevím, co ještě všechno..."
Samozřejmě jsem posluchačům nesdělila, že máma pak vždycky udělala tajně čistku v koši a snad díky tomu jsme všichni dosud naživu. Babička pak nemohla pochopit, že je těch hub po očištění tak "málo", jenom asi čtyři pekáče, a taky nikdy neopomněla dodat:
"A co že nenesete žádný lišky? To já když jsem byla mladá holka, tak jsem chodila na sena, pak jsem se vykoupala v tom rybníce pod Špejcharem a tam bylo vždycky lišek jak naseto - hráááběma jsem je sbírala..."
No jo, ale to už je zase jiná historka, to už se v tom nějak zaplétám. Ten rybník pod Špejcharem je, pokud vím, dávno zanesený bahnem, babička už je osmadvacet let na pravdě Boží a lišky (kromě těch v ZOO) už jsem taky neviděla ani nepamatuju...
"Tak děcka, popadněte hrábě a jde se do lesa na houby", shrne debatu hlava rodiny, zatímco já shrnuju nádobí se stolu.
"Cóó, vždyť už je po desátý, to už budou stejně všechny houby vysbíraný", ozvou se hlasitý protesty. "A vůbec, copak někdo z nás jí houby? Nezapomeň, jak nám bylo všem špatně po tom houbovým guláši nebo co..."
Pravda, pravda. Na to se taky nezapomíná. Od těch dob mi houby kromě kupovaných žampiónů a sušených pravých hřibů nesmí přes práh. Ale stejně, to už si člověk ani nemůže zavzpomínat?
"Jo a mami, až přijedem zpátky do Prahy, upečeš ty kynutý buchty? Já jako, že bys to měla mít zmáknutý, než se z tebe jednou stane babička", pošťouchne mne opět někdo zlomyslně.
No, něco na tom bude. Tradice se maj´ udržovat. Jenže když já bych snad raději vzala ty hrábě a šla k rybníčku pod Špejchar...
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,22
- Průměrná čtenost 873x