Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hráběma jsem je sbírala...

13. 07. 2017 12:06:38
Sedím u prázdninový snídaně a nípu se v poslední tvarohový buchtě z vietnamský sámošky. Nikdo ji nechtěl - no jo, domácí pečivo to holt není. Pak se zamyslím nad tím, že jsem ještě nikdy v životě, když nepočítám letní brigádu...

...v pekárnách kdysi dávno před třiceti lety, svoje vlastní kynutý buchty neupekla. Nahlas zavzpomínám na své dětství o prázdninách u babičky na Vysočině. Jó to byly buchty, s tvarohem a rozinkami! Vždycky jsem babičce rozmíchávala (a taky tajně ulizovala) tvaroh. A na závěr jsem tu vonící dobrotu právě vytaženou z trouby zasněžila moučkovým cukrem.

"Neměla by ses to už konečně taky naučit, mami? Mramorovanou bábovku už zvládáš celkem obstojně...", vznesla dotaz dospívající dcera. Ten nenápadný osten kritiky přesně zasáhnul svůj cíl.

Náhodou, jogurtový bublaniny, perník na plech, štrůdl nebo muffiny umím bravurně. Bábovka, to už je trochu vyšší level obtížnosti - hlavně aby se nerozpadla! Ale buchty a cokoliv jiného kynutého se zatím nachází za obzorem nedosažitelného, takový můj osobní Mount Everest, na který se už pár let chystám, ale zatím jsem ještě neopustila základní tábor.

Snažím se debatu stočit z tenkého ledu na bezpečnější téma - vzpomínky na časy mládí. Ty mi nikdo nemůže vzít ani zkritizovat. Aspoň doufám.

"Touhle dobou jsme vždycky chodili na houby a borůvky...", nahodím udici a dívám se, co na to spolustolující. Obličeje se protahují.

"To jsme vždycky vstávali v pět nebo v půl šestý, hodili na sebe vytahaný tepláky a holiny a šlo se do Temníka". Žádné nadšení už při představě, že by se muselo vylézt z pelechu o hodinu dříve než normálně do školy, se nekonalo. Ale jen ať se matinka vypovídá, když ji to baví...

"A tak jsme se brouzdali tím lesem, dokud nebyl koš - asi táákhle velký - (rozpřahuju ruce trochu víc než je třeba, abych dodala svým slovům váhu) plný..."

"Plný čeho?" zeptá se ironicky druhá dcera. "To mi netvrď, že tenkrát rostlo tolik hub, co se vešly do táákhle velkýho koše. To jste po tom lese chodili až do večera?"

"Ále houby do večera", odseknu na tu přidrzlou poznámku, "na houby se musí chodit už po ránu, než je ostatní vysbírají. Domů jsme se vrátili tak před desátou, aby se stihla udělat houbová polívka k obědu. Se ví, že jsme měli plný koš hub. Můj táta, váš děda, totiž tvrdí, že všechny houby kromě muchomůrek jsou v zásadě jedlý. Tak jsme sbírali i holubinky, kotrče, kuřátka a já nevím, co ještě všechno..."

Samozřejmě jsem posluchačům nesdělila, že máma pak vždycky udělala tajně čistku v koši a snad díky tomu jsme všichni dosud naživu. Babička pak nemohla pochopit, že je těch hub po očištění tak "málo", jenom asi čtyři pekáče, a taky nikdy neopomněla dodat:

"A co že nenesete žádný lišky? To já když jsem byla mladá holka, tak jsem chodila na sena, pak jsem se vykoupala v tom rybníce pod Špejcharem a tam bylo vždycky lišek jak naseto - hráááběma jsem je sbírala..."

No jo, ale to už je zase jiná historka, to už se v tom nějak zaplétám. Ten rybník pod Špejcharem je, pokud vím, dávno zanesený bahnem, babička už je osmadvacet let na pravdě Boží a lišky (kromě těch v ZOO) už jsem taky neviděla ani nepamatuju...

"Tak děcka, popadněte hrábě a jde se do lesa na houby", shrne debatu hlava rodiny, zatímco já shrnuju nádobí se stolu.

"Cóó, vždyť už je po desátý, to už budou stejně všechny houby vysbíraný", ozvou se hlasitý protesty. "A vůbec, copak někdo z nás jí houby? Nezapomeň, jak nám bylo všem špatně po tom houbovým guláši nebo co..."

Pravda, pravda. Na to se taky nezapomíná. Od těch dob mi houby kromě kupovaných žampiónů a sušených pravých hřibů nesmí přes práh. Ale stejně, to už si člověk ani nemůže zavzpomínat?

"Jo a mami, až přijedem zpátky do Prahy, upečeš ty kynutý buchty? Já jako, že bys to měla mít zmáknutý, než se z tebe jednou stane babička", pošťouchne mne opět někdo zlomyslně.

No, něco na tom bude. Tradice se maj ́ udržovat. Jenže když já bych snad raději vzala ty hrábě a šla k rybníčku pod Špejchar...

Autor: Pavla Kolářová | čtvrtek 13.7.2017 12:06 | karma článku: 13.89 | přečteno: 638x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Už aby ty blbý prázdniny skončily...

Nacvakaná tramvaj se šine letním parnem po rozžhavených kolejích. Lidé se vrací z práce, skupinka dětí pro změnu z výletu. Hlavně přežít to vedro! Něco mi funí za zády. Aha, malý chlapec si na tyči hraje na netopýra nebo možná...

19.7.2017 v 18:26 | Karma článku: 16.44 | Přečteno: 602 | Diskuse

Pavla Kolářová

Jsou dny, kdy člověk nestárne...

Někdy to může být trošku frustrující, když se sejdete s kamarády u dobré bašty a sklenky vína a padají hlášky jako: "hele a víš, jak jsme tenkrát..." A pak s hrůzou zjistíte, že to "tenkrát" bylo před více než pětatřiceti lety...

16.7.2017 v 20:42 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 291 | Diskuse

Pavla Kolářová

A ještě jednou Středohoří z dálky i z blízka...

Snažím se tématicky utřídit fotky z dovolený, ale vychází mi z toho jakýsi pelmel: prostě jsem šla kolem a něco mne zaujalo, tak jsem to cvakla. Přesto mají přece jen něco společného - připomenou mi místa, kde se mi to líbilo...

10.7.2017 v 9:09 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 283 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Burácející kina

V době, kdy moje o dva roky mladší ségra byla "mazák", protože už chodila na základce do první třídy, na zahradě u babičky zakopla o skleničku a jak pád nemohla vybrat, ještě na ni dupla.

21.7.2017 v 20:02 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 256 | Diskuse

Pavel Hruban

Blahoslavený Hroznata

V letošním roce uplynulo 800 let od smrti blahoslaveného Hroznaty, člena premonstrátského řádu a patrona plzeňské diecéze.

21.7.2017 v 16:49 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 192 | Diskuse

Lucie Pražáková

Damiánův zápisník

Mívali jsme černého kocoura, říkali jsme mu Damián. Damián již několik let prohání se svojí tříbarevnou kamarádkou Lindou duhové myšky v kočičím nebi, před nedávnem jsem však ve sklepě mezi starými krámy našla jeho zápisník.

21.7.2017 v 15:47 | Karma článku: 11.38 | Přečteno: 151 | Diskuse

Milan Šupa

Jsou Slované méněcenná rasa? Z hlediska západu žel ano!

Pro západ jsou Slované stále cosi méněcenné, co mu má sloužit. Západ totiž vždy byl a stále je vůči Slovanům nepřející a nevraživý.

21.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 36.37 | Přečteno: 1691 | Diskuse

Libuse Palkova

Muslim-nemuslim, myslím-nemyslím

Někteří škarohlídi tvrdí, že současná migrační vlna může znamenat ohrožení křesťanských hodnot, přirovnávají situaci k boji dobra proti zlu. Snad tak dramatické to nebude, hlavní je myslet pozitivně

21.7.2017 v 9:07 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 828 | Diskuse
Počet článků 168 Celková karma 15.13 Průměrná čtenost 927

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.