Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lov na mamuta (klidně by stačilo i kuře)

6. 08. 2017 19:42:50
"Mamuti, mamuti! Po dlouhém a hlučném rokování bylo konečně sjednáno, že několik lovců ihned vyrazí na zvědy, několik půjde na kopec obzírat krajinu a ostatní se budou v táboře připravovat na velký lov." (E. Štorch, Lovci mamutů)

----------------------------------------------------

Projížděli jsme na kole jednou jihočeskou vesnicí nedaleko Plané nad Lužnicí.

"Všimla sis toho taky?" ptá se manžel.

"Čeho?" na to já nechápavě a rozhlížím se napravo nalevo. Když jedu na kole, všímám si hlavně silnice, nerovností v povrchu, stoupání a klesání, čísel na řadících páčkách, jestli mi nepadá batoh přigumicukovaný na nosiči, jestli jsme cestou někoho neztratili a pak teprve řeším, co kde lítá.

"Toho nápisu, myslím", říká muž a máchne kamsi za sebe, kudy jsme právě projeli.

"Jó ty myslíš tu ceduli MEZINÁRODNÍ TESTOVÁNÍ DRŮBEŽE?"

"Nó, přesně tu" dí vůdce výpravy.

"Tak o tý už nejmíň deset minut přemýšlím, co tím myslej'. To jako kuřata a slepice vyfasují testový archy a mají zakroužkovat správnou odpověď A, B nebo C?" jako vždy popouštím uzdu své fantazie.

"Třeba jim dávají nějaký speciální Scio testy upravený pro kur domácí", rozvíjí mou teorii muž.

"Já myslela spíš FCE nebo tak nějak."

Někdy máme podobně praštěný nápady. Když jsme se pak na to později ptali místních, zjistili jsme, že realita je mnohem prostší: v tý vesnici mají výzkumnou chovnou stanici a jako vedlejší činnost obchod s drůbežím masem.

"Hm, takový pečený kuřátko", zasnila jsem se vždy, když jsme projížděli kolem.

-----------------------------------------------------

Prázdniny v pronajaté chatě u břehu Lužnice mají samozřejmě svou poetiku. Ráno nás budí zlatavé paprsky slunce a zpěv ptactva (když nepočítám občasný hluk motorové pily kdesi v lesích a údernou hudbu z reproduktorů několikrát denně z protějšího břehu řeky, kde je jakýsi dětský tábor). Pozorujeme líně plynoucí hladinu řeky a třpytící se rosu v trávě. O snídani se poctivě dělíme s všudypřítomnými mravenci a u stolu na verandě se hádáme, jestli ten šedomodrý ptáček s rezavým bříškem a ostrým dlouhým zobáčkem je ledňáček (moje pošetilá verze) nebo něco úplně jinýho.

Vzápětí jsem poučena svými přírodopisně vzdělanými dcerami, že jsem vedle jak ta jedle, neboť ten tvor co leze hlavou dolů po borovici u chaty a vyklovává cosi z kůry, musí být nepochybně díky své jedinečné schopnosti snídat vzhůru nohama (proč tak složitě?) brhlík lesní. Aha. Manžel hned na tabletu nagooglí latinský název a další nezbytná fakta a hned jsem o něco chytřejší.

Zkrátka prázdninová pohodička a romantika.

Méně poetickou stránkou prázdnin na kole uprostřed přírody je skutečnost, že si i my stejně jako ti mravenci a brhlík musíme nějak obstarávat potravu. V okolních lesích by se sice možná našlo pár borůvek a něco málo hub (které zrovna moc nejíme), ale přesto občas vyrážíme na "lov" do sámošky, od které nás dělí cca 10 km mírných a středních kopců a jedno celkem nepříjemně prudký stoupání. Což o to, v normálním počasí by to ještě šlo, ale v třicetistupňových vedrech - fakt žádný odvaz!

"My chceme kuře!", zaznělo vždy trojhlasně, když jsme projížděli vedlejší vesničkou, ve které byla pouze výzkumná stanice a obchod MTD (Mezinárodní testování drůbeže).

Pečený kuře, pečený kuře! Po krátkém a věcném rokování bylo konečně sjednáno a téměř jednomyslně odhlasováno (tři ženy proti jednomu muži), že jediný lovec mamutů v naší tlupě vyrazí v nejbližším možném termínu na zvědy do obchodu MTD, zatímco ostatní sběračky bobulí a strážkyně ohně budou obzírat krajinu a v základním táboře se připravovat na pečení uloveného ptáka.

Lovec mamutů (alias kuřat) se sice zprvu vehementně bránil poukazuje na to, že před pár dny na jiné výpravě ulovil dvoulitrovou PET lahev s místním pivem Žitoholou a tím plně uspokojil svou loveckou vášeň a vrozené instinkty. Nebylo mu to nic platné.

Jediný háček byl v tom najít "nejbližší možný termín" k lovu, neboť testovací prodejna byla otevřená pouze od osmi do jedenácti dopoledne.

Znáte to, lovec by býval toho mamuta (kuře) už dávno ulovil, jenže pokaždý se mu do toho něco nachomýtlo: jednou vyrážíme brzy ráno na celodenní výlet, podruhý prší, pak zaspíme a už nemá cenu kvačit do obchodu před zavíračkou, stejně už jim určitě nezbyl ani brk, atd. atd.

Dny poklidně plynuly jako ta řeka Lužnice a při každé hromadné lovecké výpravě přes kopce do vzdálené samoobsluhy jsem vyzývavě postávala u mrazicího boxu a netaktně naznačovala vrchnímu lovci: "A co kdybychom přeci jen koupili tadyto mražený kuře? Nebylo by to jednodušší?"

Jak jsem jen mohla vznést takový dotaz? Tím by přeci lovec mamutů ztratil svou tvář a loveckou čest před zbytkem tlupy. S něčím takovým si ženská, sběračka bobulí a strážkyně ohně, nemůže vůbec zahrávat! Představte si obdobnou situaci někdy v pravěku:

Tři praženy sedí před jeskyní a marně čekají, až se muž-lovec konečně (po několika urgencích) odhodlá vyjít do terénu obstarat nějakou tu stravu. Když se mu konečně podaří dovléct domů jakýs takýs úlovek, žena a dcery ho přivítají vlažně: " Hm fajn, šoupni to do lednice v jeskyni, ať se to nezkazí. My už jsme mezitím, když jsi tak dlouho nešel a nešel, nasbíraly nějaký bobule v lese a nachytaly pár veverek do guláše."

No uznejte sami, jak by tomu nebohému lovci mamutů asi bylo? Nenabrala by pak prvobytně pospolná společnost úplně jiný vývojový směr?

-----------------------------------------------------

Epilog:

Předposlední den našeho pobytu v Jižních Čechách jsem ráno vyburcovala muže za pět minut osm. Sice mne nejdřív řádně zpucoval, že přece chtěl vzbudit AŽ v osm, nicméně sedl na kolo a vyrazil na lov.

Vrátil se za hodinu a půl a co myslíte?

Místo čerstvého zaručeně kvalitního (neb testovanýho) kuřete přivezl kachnu - mraženou a porcovanou. Kuřata totiž už došla (asi před měsícem). Budou prý zase až někdy v září, až se začne znovu testovat (no jo, jsem to ale hňup, mělo mi to být hned jasný, že se testuje pouze ve školním roce a ne o prázdninách!)

No nic, když není mamut (klidně by stačilo i to kuře), musím vzít za vděk alespoň mraženými kachními porcemi a musím manžela dokola chválit a chválit, že k tomu ptákovi ulovil od souseda z vedlejší chalupy kysané zelí, když se s ním zakecal o svých loveckých úspěších.

Náhodou, ta kachnička se zelíčkem byla výborná! Pekla jsem ji asi tři hodiny, ale hlavní přece bylo, že ji náš zdatný muž-lovec ulovil! :)

Autor: Pavla Kolářová | neděle 6.8.2017 19:42 | karma článku: 12.26 | přečteno: 331x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Pozdněletní piknik na střeše (můžete přijít i v krojích)...

Je po žních, zrno v sýpkách, sláma pro dobytek uložená ve stodole na patře. Omlouvám se lidem z venkova, že takhle nějak zkresleně si představuji "vesnickou idylku" na konci léta. Považte, že jsem ani nikdy nebyla na dožínkách,...

10.9.2017 v 14:08 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 190 | Diskuse

Pavla Kolářová

Když nevíte co s deštivým dnem...

Na letní radovánky už to v těchto dnech moc nevypadá. Co s posledním prázdninovým dnem? Do kina nás to moc neláká, deštivé počasí v ZOO nevadí snad jen lachtanům a vydře říční. Nezbývá než vygooglit "Kudy z nudy", třeba tam...

3.9.2017 v 18:14 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 217 | Diskuse

Pavla Kolářová

Jsem trapná skoropadesátka

Tak jsem se včera dozvěděla, že život končí v padesátce a pak už začíná mejdan. To jsou teda vyhlídky. To abych se na to začala během těch pár let, co mi chybí do půlstoletí, pořádně připravovat. Slibovali velkou švandu a zatím...

29.8.2017 v 20:24 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 1114 | Diskuse

Pavla Kolářová

A hlavně nechtějte vědět, co tím chtěl básník říct...

Bylo to asi takhle: Venku jemně pršelo, milenci po sobě dost toužili, ale nějak to neuměli jeden druhýmu říct. To s těma oblázkama a konvalinkama - to je ňáká skrytá metafora. A ty svršky co padaj na koberec - tak to de vo sex...

26.8.2017 v 7:34 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 415 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 13.02 | Přečteno: 318 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 393 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 307 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 806 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 18.94 | Přečteno: 492 | Diskuse
Počet článků 171 Celková karma 14.22 Průměrná čtenost 931

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.