Jsem trapná skoropadesátka
...mne spíš přepadla skepse. Řeč je o novém seriálu ČT "Trapný padesátky", jehož první díl zatím splnil spíše první polovinu názvu, jestli to bude opravdu o padesátkách, to možná nezjistím, pokud se nebudu dívat na další pokračování.
Moc jsem se v myšlenkové náplni (jestli tam nějaká byla) té první epizody onoho teledíla zatím nenašla, nicméně mne inspirovalo k následující sebereflexi. Občas se dopustím i citace a následné ostré polemiky. Jako vždy, neberte mne vážně, já už tak činím minimálně patnáct let.
"Negativní myšlení je dost cool".
Negativní myšlenky mne většinou zčistajasna přepadají v pondělí v šest hodin ráno, když si leju čaj do talíře místo do hrnku, když v nacpaný tramvaji nedobrovolně vyslechnu něčí telefonní hovor o tom, že Franta mne v noci o....... čtyřikrát, ale s Emilem to bylo stejně lepší, když po náročným pracovním dni jdu na nákup do samoobsluhy a u kasy zjistím, že jsem v práci zapomněla peníze, doklady, klíče, mobil..., když se na zastávce autobusu dvě noblesní dámy mého věku baví o tom, že stejně všechno stojí za hov..., a já si vzápětí uvědomím, že bez těch klíčů se asi nedostanu domů a do práce se prolámu jedině, když přelezu přes vysoký plot a dám na první pokus neznámou číselnou kombinaci alarmu... Věřte mi, v těchto a mnoha jiných situacích si nepřipadám ani trochu 'cool', ale spíš 'down'.
"Ženy po padesátce prý mají spoustu báječných možností....můžou si třeba zvýšit dávku antidepresiv nebo skočit z okna".
Tak možná by si mohly naopak dávku pilulek snížit, pokud dokážou včas zmáčknout tlačítko OFF na ovladači a nekoukat se na všechny pitomý seriály. Navrhuju jiné smysluplnější činnosti: dát si nohy na stůl, nežehlit, neuklízet, přípravu večeře hodit na hrb někomu jinému, přečíst si oblíbenou knížku, zazpívat si při sprchování hity svého mládí, podívat se bez brýlí do zamlženého zrcadla a zjistit, že to není tak špatný ...
S tím skákáním z okna bych to taky možná přehodnotila, třeba bude ještě hůř. Život nemusí být vždycky růžový jako ta zahrada u Ordinace, někdy je fajn a jindy ouvej. Když to vezmu z té lepší stránky a s nadhledem, tak mám opravdu spoustu více či méně báječných možností:
Už nemusím být vždy hbitá, svižná, pružná či dynamická - v mým věku už jsem leckdy ráda, že vůbec vstanu a nic ve mně nekřupne.
Mohu pronášet různá moudra a podělit se o své životní zkušenosti. Vlastní děti už si dávno zvykly mne neposlouchat a ostatní můžou směle mávnout rukou: "no jo, babský řeči", což můžu svým způsobem brát jako lichotku, neboť právě "babské rady" jsou většinou ty osvědčené.
Nemusím vědět všechno, i když mám vysokoškolský diplom, tu a tam si mohu dovolit i drobné výpadky paměti.
Nemusím rozumět moderním technologiím, vzhledem k tomu, že v dobách mého mládí byla televize "ještě na uhlí". Navíc nic nepotěší mlaďochy více, než když mi přeochotně radí, jaké tlačítko mám kde zmáčknout na tom či onom bazmeku a když na mě můžou zasvěceně házet výrazy jako "skrýnšotovat" a podobně.
Můžu si dovolit vrásky, šediny a troje brýle na různé vzdálenosti, protože už koneckonců nikomu nenakecám, že mi bylo "před nedávnem třicet".
Nemusím být cool a trendy a chic, když mám svůj vlastní unikátní (nikdo jiný by to na sebe nevzal) styl.
Můžu si v obchodě bezostyšně prohlížet crazy outfity určené pro mladší a při nevěřícných pohoršených pohledech obsluhující prodavačky tvrdit, že hledám "dárek pro dceru".
Nemusím se smát všem vtipům, které slyším, protože zejména mladší generace už u mne automaticky předpokládá jistý stupeň tuposti.
Můžu brát věci ve svém životě tragicky či s humorem a říkat si: "všechno stojí za hov..." případně "když nejde o život, tak jde o hov...". Záleží na úhlu pohledu.
A nakonec už dávno nemusím být ta nejlepší, nejchytřejší, nejvtipnější a nejkrásnější...
Jsem přece "trapná skoropadesátka", soudím že datum narození v mé občance už nebudí závist, ale spíš soucit u zhruba poloviny (té mladší) populace.
Možná, že si příští týden pustím i druhý díl toho seriálu a třeba zjistím, že to není až tak blbý. Já už přeci jen chápu některý vtipy trochu pomaleji.
No a co?
P. S.: Moc by se mi líbila ta pomalovaná seriálová vana. Pokud by snad ČT někdy rozprodávala rekvizity, tak bych třeba... Tedy pokud s ní scénáristka Obermannová nepočítá pro případné pokračování "Trapné šedesátky". :))
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x