Pocem, Pepo!
Už ho okřikuje asi po sedmé. A celou tu dobu si povídá, zřejmě to bude něco veledůležitého, s jinou maminkou, která má naštěstí své robě pevně upoutané v kočárku, takže se nemůže podílet na té úžasně bezva honičce o málo staršího Pepy.
"Tak teď už toho mám fakt dost! (to já také) Chceš vidět, jak tě seřežu?" To byla nejspíše řečnická otázka, neboť chlapeček si zřejmě nic takového vidět nepřál, raději opět zmizel někde za regálem se zbožím.
"No počkej, ty dostaneš! Můžeš si za to sám. Nechtěl jsi po obědě spát, tak teď se mnou musíš nakupovat. Tvoje chyba, tak teď budeš trpět" pokračuje matka zlověstně. Malý Pepa evidentně trpí. Nejen on. Někteří spoluúčastníci tohoto mini-dramatu 'matka versus syn' se dívají útrpně buď na matku, nebo na nezdárného synka. Já jednoznačně fandím Pepovi.
Nevím, jak to nakonec dopadlo. Zmíněná samoobsluha tam stále ještě stojí. Doufám, že nedošlo k žádným újmám na zdraví nebo na majetku. Možná by si ta paní měla na Pepu pořídit nějaké dálkové ovládání na baterie. Nebo přestat klábosit s kamarádkou a více se svému dítku věnovat. To by třeba také pomohlo. Pepa za to nemůže, že se v obchodě ukrutně nudí.
Nakupování s malými dětmi je někdy dost náročné na nervy, ale trpělivý rodič to vždycky nakonec nějak zvládne. Přispěchá na pomoc, když hrozí dítěti zával pod krabicemi se zbožím, chladnokrevně odvede vztekajícího se prcka od nastražených cukrátek a poučí ho, že přece neohrozí jeho život nadměrnou konzumací sladkostí. V případě nouze sáhne po drobném úplatku třeba v podobě rohlíku, nebo příslibu, že hned po nákupu si půjdou hrát na hřiště, nakrmit kačenky, podívat se na pejska a jiné lákavé činnosti.
Později potkávám tuto dvojici v dalším pokračování seriálu "Pocem Pepo!". Střih! Klapka! Kamera! Akce! Stejný scénář, stejné osoby a obsazení, ale tentokrát je děj umístěn do parku u dětského hřiště, kde si chci v klidu přečíst noviny. Nedaří se, zdá se, že je Pepa opět akčnější, než by bylo žádoucí. Místo aby si hleděl svého kyblíčku, boří systematicky ostatním dětem bábovičky. Pokud se to snad někomu nelíbí, majzne ho pro jistotu lopatkou po hlavě.
Jeho matku to zřejmě nechává chladnou, lépe řečeno nemá čas sledovat svého ´akčního hrdinu´, musí přece probrat něco urgentního s jinou maminkou. Mám nutkání vyskočit a zasáhnout, ale zatnu zuby a ovládnu se. Být to moje dítě, dávno bych už vystartovala a svému potomkovi bych rozhodně udělila výchovnou lekci. Ne snad že by rovnou zasluhoval exemplární potrestání - výprask nebo vyloučení z dětského hřiště a podobně. Asi bych se mu, přiměřeně jeho věku, snažila vysvětlit, že lidé se mezi sebou bezdůvodně nemlátí (malé dítě zatím nemusí vědět, že tomu tak ve skutečném životě není) a že bábovičku může svévolně zbourat jen ten, kdo ji postavil (myslím, že pojmu autorská práva by ještě nerozuměl).
Konečně se Pepova matka hnula, asi ji z rozhovoru vytrhnul vzdálený jekot dětí protestujících proti Pepovým destruktivním sklonům. Típla zbytek cigarety do písku (asi pět metrů od cedule Zákaz kouření) a na dálku se osopila na cizí dítě: "Co mu bereš tu lopatku, ty malej spratku, je snad tvoje? Pepo, nenech si to líbit!"
Pepa si v následujícím životě určitě nenechá nic líbit, o tom nepochybuji. Třeba nedopustí, aby jiní měli věci, na které on sám nemá nárok. Tak jim je prostě zničí nebo rovnou sebere. A nebo taky ne. Dost možná z Pepy vyroste slušný a vážený občan.
Staré moudré přísloví praví, že příklady táhnou. No jestli mají být příkladem dítěti takoví rodiče, tak to ať opravdu raději táhnou - ale k čertu!
P. S. : Opět tak trochu recykluju, tenhle článek (až na drobné úpravy) poprvé vyšel 10.10. 2013 na blogu Ona iDnes.
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x