Ufňukaná, ukřivděná, nafrněná...

No tak teda udělám si takovou menší inventuru. Úplně všechno je špatně! Podívám se na sebe do zrcadla: kruhy pod očima, hele, támhle další vráska, tenhle šedivý vlas tam předevčírem nebyl... Jo a váhu radši vyhodím, však víte...

Jestli si myslíte, že tohle je nějakej novoroční splín, tak... to si asi nejspíš myslíte správně. V čem je problém? No já vám teda něco povím:

1. Vánoce nedopadly, tak jak jsem si představovala - byly moc krátký, než se člověk nadál, už byly pryč. Jo a ty vanilkový rohlíčky zase nikdo nedojedl, takže to zbude (jako vždy) na mne. A navíc Ježíšek je tak trochu nedoslýchavý: řekla jsem jasně, že chci "rádýlko" (takový to ostrý kolečko, kterým se řeže třeba pizza), tak nevím, co dělaly pod stromečkem ty podivný kousky textilu a ještě špatný velikosti (možná se v tom balíčku zdrcly). A taky mi nadělil asi tucet knížek, který bych si moc ráda přečetla, ale kde na to jako mám vzít čas?

2. Ministr školství nevyhlásil uhelný ani žádný jiný mimořádný prázdniny, takže musím jít zase do práce, ale vůůůůbec se mi nechce. Proč nemůžu trávit život v houpací síti natažené mezi dvěma palmami s výhledem na moře? Nebo aspoň kdybych mohla být třeba jako ten medvěd brtník - část zimy bych trávila v noře a jen občas bych vycházela ven. Jó, méďa se má, si klidně hibernuje, zatímco ostatní musí makat.

3. A vůbec tahle zima nezima už mne taky nebaví. Kde jsou sněhuláci, sáňkaři, lyžaři a zimní koulovačky? Ty idylický obrázky od Lady jsou asi jenom trapnej fake, musí si říkat dnešní děti. A pančelko, jak vlastně vypadá opravdovský sníh? Nemám čas, děcka, tohle v tématických plánech není, jen si to hezky nagooglujte, jak to vypadá třeba na takový Čomolungmě. Cože, vy nevíte, co to je? To snad...

4. Další evergreen prvních dnů v roce: už zase nic nestíhám! To si tak člověk dvaadvacátýho prosince řekne, že si tu nedodělanou práci nechá po Novým roce, ono se to přece neto... Jenomže, ono se to právě TO! A zase mě bude někdo honit, že tohleto a támhleto mělo být už dávno hotový. To se na to můžu rovnou...

5. Nikdo mne po ránu nepochválí, že jsem úžasná a báječná, proč taky v 6.30, že jo. V tramvaji mne nikdo nechce pustit sednout, abych mohla těch deset minut jízdy dospat, a to přestože vypadám tak sešle a unaveně. Studenti ve škole na mě vysílají pohled "I hate you", protože chci pozítří zase začít zkoušet a příští týden budou pololetní písemky. A taky mi skoro nikdo (no tak jo, asi dva nebo tři lidi) nedal lajky k mýmu pracně vytvořenýmu Pééfku na Fejsbuku. No možná, že si ho ani nikdo nevšimnul. Kdo ví, kde jsem ho vlastně zveřejnila. Nikdo z FB friendů mne nemá rád. Asi.

6. Zato se ke mně opět hlásí moje starý kámošky, se kterými nechci mít nic společnýho. Seznámím vás, i když možná, že s některými se taky znáte: Líná - přepadne mne zrovna ve chvíli, kdy se mi to ale vůbec nehodí. Únavená a Ospalá - lezou mi neomaleně až do postele, nejčastěji v šest ráno! Mlsná - honí mne, kudy chodím, jako by jí nestačilo, že jsem ji krmila vybranými lahůdkami celý svátky. Nevrlá - cení na mne zuby a protivně odsekává. Nafrněná - nezdraví a ani se neusměje, když nemá náladu a myslí si o sobě kdo ví co. Roztržitá - schovává mi věci, které zrovna nutně potřebuju. Zapomnětlivá - ta taky, už nevím co...

7. Abych nezapomněla na kámoše, se kterými se taky fakt nemusím: Nedostatek - volnýho času, Nepořádek - na mým stole a prostě všude, Žrout - usídlil se ve špajzu a odmítá jít o dům dál, dokud všechny pamlsky nezbodne. Jeho brácha Faldík - holomek jeden, jak já se ho zbavím? Smutek a Pesimismus - jednovaječná dvojčata, někdy přijdou bez pozvání, rozvalí se na pohovce a žoviálně řeknou: "Tak co s náma uděláš? Ještě brnkneme sestřenici Depce a bude z nás slušná partička do mariáše."

8. Když zvážím tohle všechno, má vůbec cenu vystrkovat nos z domu?

9. Nejlepší asi bude zabarikádovat se někde ve svým kutlochu, nikoho k sobě nepustit a sepisovat si seznamy všech těch trápeníček a křivdiček: 1.... 2.... atd.

10. Jo a málem bych zapomněla, taky mám ještě ke všemu tomu tak trochu rýmičku...

Mám pokračovat? No asi nejspíš ne. Těm cca sto dvaceti čtenářům, kteří dočetli tenhle ufňukaný blog až sem, gratuluju za výdrž. Mohla bych vám za odměnu poslat nějaký zbylý cukroví, ale znáte Českou poštu...

Tak snad abych si šla udělat čaj se zázvorem a medem a zkontrolovat jestli jsou v krabici ještě nějaký ty nedojedený vanilkový rohlíčky.

Tak abyste neřekli, aspoň písničku vám pošlu. Myslím, že se k danýmu tématu dost hodí.