Hromada legrace za pouhých deset korun denně...

Po ránu mi zaručeně spraví náladu, když musím vstávat o půl hodiny dříve než loni a do práce se stejně dostanu o čtvrt hodiny později, než když jsem si pospala o třicet minut déle... Trochu zapeklitý početní příklad, co říkáte?

Pracuju pořád na stejným místě jako loni, jen ta vzdálenost se nějak prodloužila. Totiž jako novoroční dárek nám Dopravní podniky uchystaly hned na první pracovní den rozsáhlou rekonstrukci tramvajových kolejí. Ne na dva až tři dny nebo týdny, ale rovnou na devět měsíců! A to ten samý úsek od základů předělávali asi před třemi lety.

Já tomu ani za mák nerozumím, jakou má mít životnost taková tramvajová trať, jestli je lepší tam dát štěrkové podloží nebo břidličné desky. O tepelný dilataci jsem už tedy kdysi cosi slyšela: když něco zmrzne, tak se to smrskne a naopak, když je vedro, tak se to zase roztejká, to je jasný - tak asi takhle, zjednodušeně řečeno.

Dobrá, do technických parametrů kolejiště nemám co kecat, ale i já jako žena technicky nevzdělaná  nemám ale vůbec šajn, proč musí náhradní autobusová doprava objíždět přilehlé čtvrti vyhlídkovou trasou a ne tou nejkratší možnou. Netoužím se při cestě do práce kochat kromě Libně i Prosekem a málem Vysočanama, to je tak trochu nechtěný bonus navíc. Nevím, nezbývá mi než věřit, že DPP (Dopravní podnik hl. m. Prahy) ví, co činí a že tak činí pro mé dobro.

Ostatně to jsem se i dočetla na informačním plakátku na zastřešené zastávce tramvaje, kam jsem se schovala před deštěm, když ten můj spoj nejel a nejel. Psali tam, že "Mám Hromadu Důvodů, proč jezdit právě s MHD". A taky že prý je levná a spolehlivá...a... a já nevím co ještě.

No pravda, kde jinde zažijete takovou hromadu legrace za pouhých deset korun denně - tolik totiž stojí celoroční jízdé na pražskou veřejnou dopravu, což zahrnuje metro, autobusy, tramvaje, lanovku na Petřín a dokonce i přívoz přes Vltavu! Říkejte si, co chcete, já mám MHD v zásadě ráda. Je to nevyčerpatelný zdroj inspirace a místo, kde potkáte celou řadou neobyčejných lidí a chtěně či nechtěně vyslechnete jejich příběhy.

Už dlouho si říkám, že bych měla sepsat nějakou knihu povídek odehrávajících se v tramvaji. Ještě nevím, jestli by to měla být love story, dobrodružný román, detektivka nebo psychothriller. Možná od každého něco. Námětů mám mraky.

Tak třeba v tramvaji jsem se dozvěděla, jak se dělá pravá svíčková z nepravý flákoty tak, že to ani šéfkuchař z Alcronu nepozná. Škoda, neměla jsem u sebe tužku a papír a nezapsala jsem si to. Tak jsem jenom špicovala uši a sbíhaly se mi sliny. Taky mi bohužel unikla informace, čím vším mám dochutit tu omáčku, protože už jsem vystupovala. Ve dveřích jsem na tu upovídanou paní vrhla hladový nevraživý pohled, za to že mi dělala takový chutě.

V tramvaji se prý dá taky snadno seznámit, jak mne informovala kolegyně, kterou celou cestu zálibně hypnotizoval jakýsi celkem pohledný chlápek. Jak se později ukázalo, nepřitahoval ho její okouzlující zjev, ale otevřená kabelka - zkrátka profesionální kapsář a lamač ženských srdcí v jednom.

Kdybych snad chtěla sáhnout po nějaké napínavější kriminální zápletce, tak to by asi zapracovala moje bujná fantazie, vypůjčila bych si pár propriet ze své oblíbené Agathy Christie - třeba, že ta úplně nevinně vyhlížející stařenka s psíkem na sedačce pro handicapované je ve skutečnosti hlava mezinárodního gangu, co pašuje z Kobylis do Hostivaře kradené diamanty ukryté v obojku toho malého ratlíka. Jak říkám, materiálu ke zpracování je dost.

Některé příběhy by tedy bylo potřeba jazykově trochu zcenzurovat, i když z lingvistického hlediska by slangové novotvary a vulgarismy naší mládeže mohly být zajímavé. To se člověk v tramvaji dozví takových nových výrazů, o jejichž existenci ani netušil, a to nejen z oblasti zoologie, anatomie a vylučovacích procesů.

Nejradši jezdím nějakou hodně dlouhou trasou a občas nepohrdnu menší dopravní zácpou (samozřejmě cestou z práce!), která můj požitek z jízdy ještě prodlouží. To si tak sedím (tedy pokud zrovna nestojím na jedné noze a ještě ne na své - moje oblíbená hláška ze Šimka a Grossmanna) a koukám z okna, jak kolem mne ubíhá okolní krajina, respektive výjevy z rušného velkoměsta, a napadá mne spousta věcí. Jestli se k tomu někdy dokopu, tak bych to fakt mohla hodit na papír.

No jo, ale chtělo by to nějaký chytlavý název: "Tramvaj do stanice Kobylisy"? Hm, trochu blbý... Co takhle: "O tramvajích a lidech", "Komu zvoní tramvaj?", "Tři muži v tramvaji, o psu nemluvě", " Vražda v tramvajovém kupé", "Báječná léta v tramvaji", "Proč bychom se nepotili, když tramvaj nemá klimatizaci?" apod...

Já vím, pořád to ještě není ono. Ale třeba to časem přijde. Ještě na tom budu muset trochu literárně zapracovat. Už aby bylo září a ta moje tramvaj zase jezdila normálně. :))