A ty jsi opravdu nikdy v životě neměla samý jedničky?
...přesvědčování sám sebe: Má to ještě vůbec cenu? Nebylo by méně vyčerpávající rubat uhlí? Nenašlo by se někde teplé, slušně placené místečko skladníka ve šroubárně? Tomu je hej, přerovná pár krabic šroubků a matic, přečte si Vergilia v originálu a má padla...
Být kantorem je tak trochu diagnóza. Učitelé nedělají tuhle profesi s vidinou vysoké prestiže a výdělku, ale spíše z přesvědčení. Ale jinak jsou to celkem (většinou) i normální lidé. Prostě jen dělají svou práci jako každý jiný. Ani nečekají ovace jako herci na konci představení, i když tu a tam slůvka díků a vděku (je-li za co) potěší a zahřejí. Na rozdíl od zubařů také počítají s tím, že si na ně někdo bude otvírat pusu s potěšením a gustem. Jsou na to školeni. Pokud nechtějí zratit nervy, tvář a důstojnost, musí se naučit být občas diplomati. Žák XY není úplně hloupý či méně nadaný, prostě jeho výsledky dle daných kritérií hodnocení vykazují nižší hodnoty, než je průměr. Není líný a nezodpovědný, jen má jisté slabiny a ne zcela pozitivní přístup při plnění zadaných úkolů, atd.
Ti co stojí na opačné straně barikády - rodiče, děti a přátelé školy (ukažte mi, kteří to jsou) to taky v průběhu školního roku nemají zrovna lehký. Den co den jsou, zejména u těch hůře prospívajících, na programu nekonečné nic neřešící debaty: Proč tam musím chodit? Chceš snad skončit u lopaty? Proč se musím učit zrovna tohle? Protože proto! Já tam nechci! Co z tebe bude, když neuděláš ani tu maturýdu? A ty jsi snad chodil/a do školy rád/a? Ale to víš, ... my jsme tenkrát neměli na výběr, ale nakonec jsme to nějak přežili...
Tak tedy dnes je den závěrečného zúčtování. Doma nastane uznalé poplácávání po rameni, radostné jásání a nebo taky budou lítat facky a práskat dveře. Ale koho bude za pár let zajímat, co měl Pepíček z matiky či zeměpisu, a proč Maruška nemůže mít lepší známku z tělocviku než trojku? Ruku na srdce, co jste měli na tom kusu papíru zvaném vysvědčení vy, mámy a tátové?
Ano, tahle otázka padla i u nás, když jsme tuhle s dcerami diskutovali o studiu. Řekla jsem jim úplně na rovinu, že mám jisté pochybnosti o zákonech genetiky. Nechápu, jak se to přihodilo, že už několik let po sobě nosí domů samé jedničky, dokonce i na střední škole. Já v tom prsty rozhodně nemám a manžel také ne. A že by se od rána do večera samy od sebe šprtaly, tak z toho je nepodezírám.
Musela jsem s pravdou ven, když na mě s údivem koukaly, o čem to jako mluvím. Já jsem totiž nikdy v životě samé jedničky neměla. Fakt. Tak a je to venku. Skandál je odhalen...:(
Nastalo trapné ticho a pak se mne šokované dcery zeptaly: "A to jako můžeš bejt úča?"
No stávají se i horší věci. Takový Einstein prý taky nebyl zrovna lumen, škola ho nebavila, dokonce snad i propadal, jak tvrdí různé populární fámy. Však také všem časem ukázal, že všechno je relativní.
O těch známkách to teda vážně v životě není. Každý umí něco jiného. Někdo si pamatuje do posledního detailu, kdy a jak probíhala bitva u Jerez de la Frontera a někdo jiný zase neumí šplhat po laně, nedá dohromady rovnici o dvou a více neznámých, plete si Bajkal s Balatonem a neví, kolik nohou má mravenec. No a co? Kdo z nás je dokonalý?
Tak teda teď si dám na pár týdnů od těch zpropadených rovnic voraz, Bajkal a Balaton si najdu v mapě, až potkám v lese mravence, můžu mu ty nožičky přepočítat a ke šplhu na laně mne už nikdy nikdo nedonutí a basta!
Přeji všem příjemné a pohodové léto! :))
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,24
- Průměrná čtenost 873x