Sbohem staré časy: konec Žabotlamu v Čechách...

11. 08. 2018 22:17:36
Jak čas běží, člověk ztrácí různé staré jistoty, věci na které byl zvyklý, a které tak nějak tvořily součást jeho světa. Nejdřív to byl Hurvínek, pak zamračená Bardotka, po ní Brejlovec a teď i oblíbený Žabotlam. Nebýt nepatrné...

... zprávičky v tisku a následně v televizních novinách, ani bych si nevšimla, že část mého dětství a mládí odcestovala definitivně do starého železa. Jen ten nejzachovalejší exemplář prý poputuje do technického muzea.

K železniční dopravě mám velmi pozitivní vztah, i přes všechna její negativa jezdím ráda vlakem a líbí se mi různé historické mašinky. Jako dítě jsem si, pravda, nikdy s vláčky nehrála. To přece není pro holky, bylo mi řečeno. Ale stejně jsem záviděla bráchovi spolužačky, že má doma postavenou takovou tu miniaturní dráhu se všemi těmi semafory, sklapovacími závorami a tunelem. Kromě již zmíněných lokomotiv: bardotky (někdy také přezdívané "zamračená"), hurvínka, brejlovce či panťáku (o kterém jsem až do včerejška netušila, že se mu v železničářské hantýrce říká "žabotlam" nebo "Emilka") se v různých typech vozů a jejich technických parametrech ale vůbec nevyznám, takže nečekejte žádný osvětový článek nabitý informacemi.

Tuhle krátkou povídku věnuji starému dobrému panťáku (pantografu, čili elektrické lokomotivě nebo chcete-li "žabotlamu"), kterému včera na kolejích definitivně odzvonilo. Poslední panťák se smutečním věncem nad vykulenýma žabíma očima (předními světly) vyjel dne 10. 8. 2018 na trase z Prahy do Roztok.

Bude mi chybět.

Tady je ta slibovaná minipovídka:

----------------------

V Mokropsech chcíp pes

Milena jezdila celý svůj život, kam až její paměť sahá, každý prázdniny na chalupu do Mokropes. Z Prahy je to co by kamenem dohodil, takže stačilo nasednout do staré rodinné škodovky a za půl hodiny jste byli v chatové oblasti u břehu Berounky.

Jenže ta stará červená Kráska (jak říkali doma láskyplně autíčku, co s Milenou prožilo celou základní školu, zdrávku a teď i začátek dospělosti) měla svý nejlepší roky za sebou. Klidně začala stávkovat pár set metrů před Černošicema a odmítala ujet aspoň ještě kousek až do Mokropes. Řídit Krásku bylo za trest, ale nové auto by jí rodiče stejně nepůjčili.

Nevadí. Ona ráda jezdí tím příměstským panťákem. Cestou se nemusí stresovat, jestli dojede a taky si stačí přečíst noviny nebo kus knížky. Navíc poslední dobou jezdí na téhle trase ten mladý průvodčí. Už dokonce ví, že se jmenuje Luboš, protože se ho "nenápadně" zeptala, proč má na té placce na uniformě napsáno jenom "průvodčí". Co kdyby si chtěla náhodou stěžovat na České dráhy, tak ať je to adresné.

Usmál se na ni od ucha k uchu, jakože to je dobrý fór. Pak se s ní dal do řeči, vyzvídal kam jede, co to čte (maturitní otázky, aha) a tak různě. Byl jí sympatický hned na první pohled: ty modré oči a blond vlasy - skoro jako Paul Newman. A měl smysl pro humor.

Ale pak plácnul tu pitomost, takže se na něj Milena naštvala. Prej že v Mokropsech chcíp pes. Co ten o tom ví? Blbeček nafoukanej. To až bude vykládat Kamče, která má za ní odpoledne přijet. Budou se spolu učit na maturu, ale občas zaskočí do oblíbený trampský hospody nebo se zchladí v řece u jezu, když je takový nezvyklý vedro. Možná tam přijede na víkend i stará parta z vedlejších chat, tak by se mohly mezi učením rozptýlit.

Nakonec bylo všechno trochu jinak, než si holky naplánovaly. V pátek večer opravdu zapadly do místní putyky, hrálo se na kytary a popíjelo pivo a co čert nechtěl: jeden kluk z party s sebou přivedl svýho kámoše ze Všenor.

Byl to ten namyšlenej ajznboňák, co se tak kriticky vyjadřoval o Mokropsech a při tom byl sám z vedlejší vesnice! Milena se s ním celý večer nebavila, protože na něj byla pořád ještě naštvaná. Ani jí nepřekvapilo, když začal machrovat, že přebrodí Berounku pod jezem, aby se dostal domů, když už mu ujel poslední vlak. To ještě pitomec netušil, že to mohl být jeho úplně poslední.

Naštěstí si Milena vybavila kurzy první pomoci ze školy. Když ho kluci vytáhli z vody, byla to ona, kdo mu dával dýchání z úst do úst. Prý to bylo na vlásku.

Před nedávnem mu tenhle "hřích mládí" zase připomenula, když spolu s rodinou jeli panťákem na chalupu.

"Tak co, pořád si ještě myslíš, že v Mokropsech chcíp pes?" škádlila ho.

"Ani náhodou, jenom tam kdysi před dvaceti lety málem zařval jeden libovej frajírek", zazubil se na ní a zamrkal těma svýma modrýma očima.

---------------------------------

P. S.: Možná se něco takovýho stalo a možná ne. To už je dávno. Sbohem staré časy. Sbohem Žabotlame. :))

P. P. S: Kdyby tohle ilustrační foto neprošlo, tak se snad pokusím vlastnoručně namalovat tlamu žáby. :))

Autor: Pavla Kolářová | sobota 11.8.2018 22:17 | karma článku: 16.39 | přečteno: 407x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence

Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...

22.2.2024 v 15:47 | Karma článku: 11.86 | Přečteno: 222 | Diskuse

Pavla Kolářová

Dobrej ročník...

Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...

7.1.2024 v 10:32 | Karma článku: 16.81 | Přečteno: 296 | Diskuse

Pavla Kolářová

Když nechcete zapadnout...

Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...

3.12.2023 v 15:08 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 317 | Diskuse

Pavla Kolářová

Nemáme koule, zeptejte se příští týden...

V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...

12.11.2023 v 11:19 | Karma článku: 30.80 | Přečteno: 3571 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 317 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 504 | Diskuse
Počet článků 333 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 846

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...