Plkám, cvakám a nasávám...
...nejspíš proto, že jsem si ani nic nenaplánovala. Asi to zní dost alibisticky, ale můj původní záměr (nenazývala bych to "plán") bylo začít psát svoje plky veřejně, nejen do šuplíku, a pak se uvidí. Že mi to vydrželo celých pět let, nad tím taky tiše žasnu. Nejsem ani slavná ani úplně neznámá. Tak akorát.
Nestěžuju si. K psaní mám pořád stejný vztah jako před třiceti lety, kdy jsem si ještě nevycvičeným kostrbatým písmem čmárala do bloku různé hlouposti. Dnes mám písmo možná ještě kostrbatější než tenkrát a pořád si "čmárám". I když pro změnu do blogu. Ale nejen tam.
Tedy za ty roky jsem samozřejmě někam došla z bodu A do bodu B, trochu jsem zestárla, nabrala životní zkušenosti, ale nezbavila se úplně dětinských nápadů a hravého nezávislého pohledu pozorovatele každodenního cvrkotu. Ujasnila jsem si, o čem chci psát a o čem ale vůbec ne. Klidně se pouštím i do krkolomých věcí, o kterých vím, že si je přečte tak maximálně dvěstě padesát lidí nebo i méně. O svou reputaci a to magické číslo zvané čtenost a karma se fakt vůbec nebojím.
Občas jen tak plkám...
V profilu mám pořád ještě napsáno, že občas jen tak plkám, vymýšlím si a hraju si se slovy. Tak to stále ještě platí. To já ráda, vyloženě mě to těší. "Plkání" je pro mne relaxace a naprosto svobodný způsob vyjadřování, povídání o čemkoliv a někdy i celkem o ničem. Prostě, co mě tak zrovna cvrnkne do nosu a co stojí za zaznamenání. Někdy jsou to věci vážné, jindy úplně obyčejné a nevážné. Všechny jsou pro mne důležité.
Pět let bez vagíny a penisu...
Původně jsem chtěla tenhle mezititulek dát jako hlavní nadpis, ale to by bylo dost prvoplánové - takhle by si mne omylem přečetlo asi o pět tisíc čtenářů víc. No sorry jako, na takový nával tady nejsem zvyklá. Nehledejte v mých článcích žádné senzace a zábavu k popukání o lechtivých tématech. K penisu a vagíně mám čistě intimní vztah, který nepotřebuji řešit online. Nejsem zrovna moc velký exhibicionista, takže se na blogu zásadně nesvlékám do naha - tedy jednou nebo dvakrát jsem vystavila na odiv své poprsí a jindy zase pozadí, abych tak úplně nekecala (dohledejte si sami). Také jsem párkrát zapředla úvahy na téma nadbytečné, ehm, faldíky a konfekční velikost XL. Ale to jen tak ve vší cudnosti a jen v náznacích. Tedy ne snad, že bych byla prudérní.
Taky ráda nasávám...
Myslím tím vůně, zvuky a různé jiné vjemy kolem sebe. Nejlepší příběhy totiž přichází, když člověk mimoděk zahlédne něco neobvyklého, zaslechne útržek zajímavého rozhovoru nebo doslova narazí na něco, co mu pak šrotuje v hlavě celý den. Většina nápadů se vylíhne naprosto spontánně a nečekaně. Stačí se koukat, co kde lítá a poslouchat, kde se co šustne.
Když mě to popadne, tak cvakám a cvakám...
Nejenom zuby nebo financemi z peněženky. Prostě mačkám spoušť foťáku a ono z toho vždycky něco vyleze. Nad některými snímky pak dlouze dumám, proč jsem vyfotila zrovna tuhle věc a jaký by se k ní hodil komentář. Baví mě fotit náhodné momentky a mám přímo obsesi zachycovat nepodstatné detaily - protože v detailech je síla.
Moje další pětiletka?
Nechtějte po mně nějaké programové prohlášení. Kdo ví, co bude za pět let? Kdo ví, kam se bude tenhle blog ubírat a jestli bude vůbec existovat? Jedno je jisté, že mne ta celoživotní posedlost psaním hned tak neopustí. Možná se vrátím zase k šuplíku, možná si konečně splním velký sen a bude ze mne spisovatelka nejen zapisovatelka, možná... nevím co. Uvidíme.
Každopádně, díky za čtení, díky za shovívavost, díky za diskusní příspěvky a různé podněty (třeba i kritické).
Tak zas někdy příště. :))
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x