Íkvé a tykve, aneb Věda není žádná věda...

Z hodin fyziky jsem si do života odnesla pár zásadních poznatků: že těleso ponořené do kapaliny je po vyjmutí z ní mokré, že elektrický přístroj nebude fungovat, pokud ho nezapojím do sítě, či že je celkem ztráta času provádět...

... několik hodin přesná laboratorní měření proudu vody ve skleněný trubce, když jsem trubka, která neumí do grafu obkreslit ze skript tu správnou a ideální křivku (výsledky pracného měření můžu hodit rovnou do koše). Nebo taky že při zkoušce z fyziky nepomohou  přírodními vědami nepolíbené studentce ani ty správné (byť neideální) tělesné křivky, neb zkoušející má asi tak dvacet dioprií, ale sluch mu slouží výborně... a tak podobně.

Fyzika na základní škole mne celkem bavila - totiž měli jsme takovýho sympatickýho fyzikáře, co uměl vyprávět príma fóry a hrát na kytaru a polovina třídy (zejména ta dívčí) do něj byla zamilovaná. Fyzika na střední mne příliš neoslovila, ale daly se při ní tajně pod lavicí číst knížky. Středoškolská fyzika mi dala do života a do mé budoucí profese opravdu hodně, víte, co jsem při ní stihla přečíst knížek?

To na vysoké škole na první přednášce fyziky (ano, nějakým nedopatřením jsem chvíli studovala technickou vejšku, než jsem zjistila, že jsem stoprocentně humanitně zaměřená) nám pan profesor DrSc. sdělil, že to, co jsme se pracně naučili na střední škole, máme ihned zapomenout (bez obav, jako by se stalo) a začal kreslit na tabuli jakési šneky, prý že parciální derivace. Kdybych to bývala věděla dříve, tak bych tam vůbec nechodila.

Nyní jsem opět na střední, už nesedím ve škamnách, ale stojím obvykle u tabule. Fyzika mne naštěstí neživí, ale vzala jsem ji jakž takž na milost (pokud po mně někdo nechce něco spočítat, změřit nebo nakreslit graf). Před chemií a biologií mám celkem respekt, protože bez těch se zřejmě v praktickém životě neobejdu. A čím jsem starší, tím víc zjišťuji, že věda nemusí být až taková věda. Dá se zažít a pojmout i docela zábavným způsobem. Občas.

Důkazem toho je vzdělávací zábavní park iQlandia v Liberci, kam jsme se s naší školou vydali na poznávací výlet. Já vím, i když je to z velké části komerční záležitost, zaplať pánbůh za takovou popularizaci vědy a výzkumu, které jsou tak trochu opomíjeny a možná nejsou úplně IN.

Zato jsou v poslední době docela v módě různé populárně naučné show, při kterých stačí pozorně se dívat a zapojit své IQ, přesněji řečeno logické uvažování a ochotu dozvídat se něco nového. Jakožto nezávislý pozorovatel a obdivovatel zázraků přírody, vědy a techniky nabízím pár pohledů do světa, kde trochu potrápíte svou inteligenci a zároveň uplatníte svou hravost.

Jo a jak je to s tou dýní neboli tykví? Bůhví, proč se říká taková ta průpovídka o IQ tykve - sice se to rýmuje, ale je to celkem nesmysl - některé dýně dosahují obřích rozměrů. A vůbec, tenhle druh zeleniny je stejně jako věda dost opomíjen. Přitom je velmi zdravá. Tedy netuším, jestli to má nějaký vliv na růst IQ, to nebylo zatím vědecky prokázáno, nicméně u nás doma se občas tato surovina objeví na jídelníčku. Budu to dlouhodobě sledovat a kdyžtak dám vědět.

Tak zas někdy příště. :))