Kápézetka
... 60 haléřů na telefon, 2 Kčs pro případ nouze, provázek, zavírací špendlíky, jehla a nit, sirky, kousek svíčky, náplast, důležité kontakty (například VB) a tak podobně. K přežití by to nejspíš nestačilo, ale při troše fantazie...
Tak třeba: ztroskotám na pustém ostrově, hynu hlady a žízní a tak si vyrobím z provázku a sichrhajsky udici a zkusím něco ulovit. Po dvouhodinovém tření klacíku o ploché dřívko, jak jsem to okoukala z knížky o Robinsonu Crusoeovi, není ani náznaku po jediné jiskérce. Zalepím si puchýř na ruce náplastí a přemýšlím, jak rozdělat oheň sirkou bez škrtátka. Hlady žvýkám kousek svíčky, protože jsem bez návnady samozřejmě nic nechytla a jeden zavírací špendlík mi definitivně uplaval v moři.
Zatímco si vyčerpaná hlady, sedíc v meditační poloze, v jedné ruce sirku, ve druhé dvoukorunu, přeříkávám jako mantru telefonní číslo Veřejné bezpečnosti, na opuštěný ostrov dorazí tlupa lidojedů. Místo aby si mne připravili jako druhý chod k večeři, v daný moment by mi to bylo už asi jedno, zírají na mne s údivem. Když ke mně přistoupí zřejmě jejich náčelník - usuzuji tak, protože je nejvíce ověšený nějakými tretkami, věnuji mu druhý (a zároveň poslední) zavírací špendlík jako ozdobnou sponu a za pomocí jehly a nitě mu zašiju tržnou ránu na noze.
Když ho navíc obdaruji dvěma lesklými penízky (chudák netuší, že za nominální hodnotu 2 koruny 60 haléřů si koupí leda tak sáček polotučného mléka a dva rohlíky), jeho štěstí nezná mezí. Plynnou angličtinou se mne zeptá "What´s the problem?", což samozřejmě netuším, a tak mu alespoň lámanou ruštinou vysvětluju, že bych ráda "jéchala damoj, ale něznáju kudá". Překvapivě se ve skupině kanibalů nachází tlumočník ruštiny, takže se rukama a nohama nějak domluvíme... a jestli mě nesnědli k obědu či odpolední svačině, tak tam s nima žiji až do dnes...
No ano, už zase plácám nesmysly, ale to jen proto, abych se dostala k podstatě úvahy. Nevím, jestli by nám v dnešní době pomohla k přežití "krabička poslední záchrany" z dob tehdejších. Nevím, jestli bychom si bez internetu, mobilního telefonu a jiných vymožeností vůbec poradili v nouzi nejvyšší. O tom, co by kdyby tako skutečnost nastala, třeba díky blackoutu, zatím jen spekulujeme v katastrofických akčních filmech, při kterých si náramně odpočineme a pak hajdy zpátky do naší civilizace.
Tuším, že lidé v jiných méně vyspělejších částech světa nejspíš na akční filmy moc nekoukají, oni je totiž svým způsobem žijí. Musí dnes a denně v reálném životě improvizovat mnohem více než protagonisté reality show Survival a než já, která si tady pohrávám s pár slůvky v říši fantazie.
----------------------------------------------------------------
Kápézetka je taková moje úsměvná vzpomínka na naivní dětství v dobách, kdy jsme se pošetile bránili proti agresorovi oblečeni do pláštěněk a igelitových pytlíků, plazíce se po lese a číhajíce, jestli poletí paprsek alfa, beta nebo gama, o kterých jsme toho věděli zhruba tak stejně jako o světě za ostnatým drátem.
Ten svět se mezitím díky moderním technologiím poněkud zmenšil, někde dráty zmizely, jinde se opět staví, tak nějak celkově zhrubnul a více se zalidnil. Teď už neřešíme paprsky alfa, beta ani gama, ale co a jak dál s touhle planetou, mizícími přírodními zdroji, přibývajícími problémy mezi kontinenty, národy i mezi jednotlivci.
Zanecháme po sobě příští generaci, alespoň něco jako středně objemnou krabici poslední záchrany? Upřímně řečeno, nemám zdání, co by v ní mělo být, aby to našim potomkům bylo co platné. No při troše fantazie...
Bohužel, na to ani moje fantazie nestačí, třeba bych se měla podívat na nějaký katastrofický akční film...
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,22
- Průměrná čtenost 873x