Přestaň už konečně lhát!
Pokud byste se v tom chtěli aspoň trochu vyznat, pokusím se poodhalit některé ze svých největších lží. Není to lehké vykecávat na sebe to, co se snažím (asi marně) skrývat. Nechlubím se tím, nechci budit lítost, potřebuji si jen trochu ulevit od nadměrné zátěže a říkám si, že třeba to má někdo podobně jako já.
Předkládám zde jednoduchý a poměrně spolehlivý návod, jak správně lhát:
Lež č.1: Začněte tím, že budete dlouhodobně přehlížet problémy v práci, osobním životě, ve vztazích k lidem, atd. Základní teze zní - problémy prostě neexistují a pokud ano, je to váš problém.
Lež č. 2: Špatně spíte. Půlku noci tak nějak napůl probdíte a jen tu a tam se vám podaří usnout. V těch útržcích spánku se vám zdají sny typu: někam jedete a zapomenete si vzít kufr s tím nejdůležitějším, a když to zjistíte, všichni ostatní už stejně dávno odjeli a vás tam nechali napospas... Stačí si to nějak racionálně rozebrat: to je toho, ve vašem věku nespí kde kdo a navíc není divu, když ještě před spaním čučíte do monitoru počítače nebo se snažíte dodělat nějakou práci...
Lež č. 3: Do práce se vyloženě těšíte, zejména v pondělí. Vaše práce je smysluplná a všichni to oceňují, opakujete si cestou v tramvaji. Taky si rekapitulujete, co všechno jste o víkendu nestihli, ale to je v pořádku, protože jste úplně v pohodě a vůbec vás nerozhodí, že první, co si po ránu od kolegyně vyslechnete je, že ty kalhoty/triko/svetr/sukně vám vůbec nesluší, a že jste zase něco (jako vždy) udělali (nebo právě neudělali) blbě. Máte úsměv na rtu a je vám skvěle. No a jestli se vám to snad nelíbí, tak přece můžete kdykoliv začít dělat něco jiného...
Lež č. 4: Je zcela normální přijít večer z práce, dát si na chvíli nohy na stůl a pak zase asi tak do půlnoci pracovat. Dobíjet baterie potřebují jen přístroje, tak co skuhráte. A když si to neumíte líp zorganizovat, tak je vina zcela zaručeně na vaší straně.
Lež č. 5: Je zcela normální pracovat i o víkendu a vykašlat se na takovou tu zbytečnost, jako je "volný čas", koníčky a podobně. Stejně vás v poslední době nic nebaví a stejně ty chvilky volna (které někde ukradnete na úkor důležitější práce) promarníte nějakými naprostými blbostmi a pak si stěžujete, že nic nestíháte. Na volný čas nemáte nárok, když s ním neumíte naložit nějak rozumně.
Lež č. 6: Je zcela normální odstřihnout se od svých kamarádů, protože řečeno zcela na rovinu: proč by je měly zajímat nějaké vaše "problémky"? Mají svých dost.
Lež č. 7: Nemá cenu někomu zatelefonovat jen tak pro nic za nic (i když jste se už neslyšeli věky věků - nebo možná právě proto) a povídat si s ním o ničem, respektive o tom, co vás trápí. Stejně ten dotyčný nemá čas a stejně si o vás myslí, že na něj z vysoka kašlete.
Lež č. 8: Když se po čase přece jen setkáte s kamarády (máte ještě nárok jim říkat "kamarádi", když jim nikdy sami od sebe nezavoláte a nezavoláte?), předstírejte, že jste úplně v pohodě, váš život je samé pozitivum a jistota. Přece jim nevyblejete, že se vám už pět, šest nebo kolik let, hroutí osobní život, že nejste dokonalí, a že si připadáte jako totální lůsři. To by vás poslali leda tak k šípku!
Lež č. 9: Vaše pseudoproblémy jsou jen snůška kravin. Vymýšlíte si je, protože se nudíte. Co mají říkat jiný lidi, kteří jsou třeba nemocní, mají v rodině postižené dítě, někdo blízký jim zemřel a co já vím co ještě?
Lež č. 10: Problémy samy časem vyšumí. Blbou náladu nebo depresi je dobré zahnat sklenkou vína (nebo to byly dvě?). Je to zdravé a hned je líp...
Asi bych mohla ještě pokračovat, ale to víte, podělit se o své "know-how", je trochu nevděčná práce. Někdo by mne mohl nařknout, že jsem to "vykradla" z jeho života. Navíc takovéhle žalozpěvy se vždycky blbě píšou, potažmo čtou. Špatně se tráví.
Mám vlastně dojem, že už jsem tady řekla vše podstatné, co jsem chtěla. Ve skrytu duše však vím, že to zásadní opět záměrně zamlčuji. Totiž, když už jsem se naučila lhát, jako když tiskne, dost těžko se z takto rozjetého vlaku vystupuje.
Já vím, lež má krátké nohy a donekonečna lhát je cesta do pekel. Jenže přiznat sám sobě pravdu (natož druhým) někdy moc bolí, takže nejjednodušší je ji prostě vytěsnit, zabalit do ochranných obalů lží a tvářit se, jako že nic.
Nevystavuji své lži na odiv, vůbec na ně nejsem hrdá. Nechci tady nikomu brečet na rameni (i když někdy se mi chce strašně moc). Třeba to někdo má podobně jako já, třeba v sobě najde sílu říct si:
"Přestaň u konečně lhát!"
------------------------------------------------------
P. S.: Poprvé po více než pěti letech, co jsem tady na blogu, nemám odvahu a sílu otevřít diskusi. Myslím, že mne chápete.
P. P. S.: Kdyby mi snad někdo přece jen chtěl něco vzkázat, víte, kde mne hledat...
Děkuji. :))
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,22
- Průměrná čtenost 873x