Mám osm rukou a vystřeluje mi v pravý kyčli...
...bojuji sama se sebou, připadám si jak nebetyčný dřevo, ale i přesto všechno mě to pořád ještě baví.
_________________________
Prázdniny frčí plnou parou vpřed, občas rozpálené žhavým sluncem, jindy zas oblačné a místy i dešťopřeháňkové. Klidně by mohly trochu přibrzdit a stejně tak já ve svých pohybových aktivitách, říkám si vždy, když dělám celkovou inventuru toho, co mne kde bolí a píchá. Po třech týdnech téměř každodenního tance mne tu a tam loupne v kříži, vystřeluje mi v pravé kyčli a vrže mi i to druhé rameno, které zatím bylo ukázněně zticha a nestěžovalo si. Na levé holeni mám dvě velké modřiny ve tvaru Jižní a Severní Ameriky. Původně to vypadalo jenom jako Panama a Costa Rica, ale teď už se podlitina protáhla přes Mexiko až do Kanady. Směrem na jih se začíná vybarvovat do zelena (to bude zřejmě Amazonie) a přes Argentinu se táhne dlouhý šrám až k nártu.
To jsou ty moje skoky a pády. První dva týdny jsem se snažila, v rámci svých možností a věkového omezení, dělat vše (skoro) stejně jako ta mladá cvičitelka, ale pak došlo ke zlomu (v mém pase, kdy jsem se málem nemohla narovnat) a usoudila jsem, že některé padací taneční figury budu jen tak šolíchat, aby se neřeklo. Přece se nezmrzačím!
Myslela jsem, že největší "masakr" bude muzikálový tanec (tj. výskoky, kroucení celým tělem, otočky, piruety, hop sem hop tam a následně sesuvy k zemi), odtud mám právě ty mapy západní polokoule na noze. Tam trpěly nejvíc mé kosti a klouby, ale také sebevědomí, že prostě na koordinované pohyby rukou a nohou nemám buňky. Ale to jsem předtím nenavštívila sólovou kubánskou salsu, takže jsem neměla srovnání.
Totiž na tu salsu jsem zavítala, protože jsem měla jakýsi náhlý pocit, že té latiny mám málo a navíc jsem byla navnaděna úspěchem, že už konečně chápu, co je to botafogo (figura v sambě), takže jsem si přidala jako téměř profík přes latinsko-americké tance. Navíc jsem byla zvědavá na toho lektora původem z Kuby, který má karibské rytmy prostě v krvi. Představte si taneční sál plný rozpohybovaných ženských těl, kterým předcvičuje jediný muž široko daleko za zvuků temperamentní jihoamerické hudby.
Raději jsem se schovala do zadních řad, kde nebude tolik vidět, jak to kazím a odkud milosrdně nedohlédnu na zrcadlo. Naivně jsem předpokládala, že bude lektor občas něco (pro ty tupější jako já) opakovat, ale to jsem se mýlila. Všichni kromě mě a jedné dívky, která tančila opodál, samozřejmě věděli co a jak, tak jaképak vysvětlování. Tak jsem se prostě celou dobu snažila "opisovat" kroky od zdatnějších a zkušenějších tanečnic přede mnou. Tu a tam sice zazněly nějaké česko-španělské instrukce typu jedna, dve, tres, cuatro...siete, ale to mi nebylo moc platné. Taky jsem asi až po půl hodině pochopila, co je to "basico" (přes hlasitou hudbu jsem rozuměla něco úplně jiného) - totiž základní krok. Ten jediný mi snad jakž takž šel. Řeknu vám, pěkně jsem se zapotila!
V průběhu tohoto tanečního maratonu, jsem také zjistila řadu zásadních poznatků: například lektorka latinských tanců Růženka nám sdělila, že každý začátečník má pocit, že má osm rukou a šest nohou (v tom jí rozhodně musím dát za pravdu), takže nezvládá sladit dohromady kroky-rytmus-smyslné kroužení boků a uvolněný výraz ve tváři. Ale to se prý za pár let podá, utěšila nás. Taky už jsem konečně odložila neposlušné červené tenisky a pořídila si pořádné tréninkové taneční boty (něco jako hodně měkké botasky se semišovou podrážkou) a hned je to s těmi mými kroky a skoky o fous lepší.
Na mnoho pro mne nezvladatelných synchronizovaných pohybů existují různé mnemotechnické pomůcky: například pohyb rukou při sambě jsme trénovali pomocí říkanky podrž meloun-křídla-vystřelit (zkuste si představit sami). K jednomu sledu figur v jiném tanci nám lektorka říkala takovou lehce přisprostlou průpovídku, bohužel jsem si zapamatovala jen kousek - asi takhle: nejdřív jsem mu ukázala svý vnady (propnutí hrudníku dopředu), pak jsem trochu váhala (kroky vzad a vytočit boky vpravo a vlevo), pak jsme to dělali za domem ve křoví (smyslné máchání rukama a vrtění celým tělem ze strany na stranu)... atd. (bylo to ještě mnohem delší). No pěkný no, ale tak komplikovanou sestavu bych zatím nedala.
Na závěr jedno malé soukromé zjištění: pohyb je svým způsobem droga, ale nesmí moc bolet a ničit zdraví. Když při tanci vypotíte hektolitry, pracně počítáte kroky a usilovně přemýšlíte, jestli teď přijde otočka vpravo nebo šasé, nemáte čas řešit nějaké své osobní blbosti a životní kotrmelce. A když máte kolem sebe lidi, kterým nevadí, že nejste dokonalí - tak tím lépe.
Tak zas někdy příště. :))
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x