Dýchánek s děravými ponožkami
... košilemi a jinými oděvy skrývá nějaký ten neoblečený záletník, který nestačil zvolit jinou únikovou cestu, když se manžel dotyčné nečekaně vrátil domů... No ehm, to ať si každý přebere sám...
__________________________
Tak jsem se tuhle dala do přebírání věcí v té velké šatní skříni v předsíni. Nebylo to ale jenom takové to povrchové přerovnávání ramínek na štendru a třídění na hromádky: do práce, raději už jen na doma a do Armády spásy. Vzala jsem to pěkně do šířky i do hloubky. Znáte to, když nemá úča uprostřed těch nekonečně dlouhých prázdnin co dělat - žádné přípravy ani písemky k opravování, tak se dá prostě do gruntování.
Kromě pár hmyzích "kostlivců" a běžných nánosů prachu jsem vytáhla na světlo Boží různé krabice, které tam už leží, já nevím jak dlouho a tím pádem netuším, jaké překvapení se z nich vyloupne...
Nebudu vás napínat. Dopisy dávných lásek tam rozhodně na povrch nevypluly. Ty přece schovávám v posledním šuplíku pracovního stolu. No jo ale kterýho pracovního stolu? Mezitím jsem se už párkrát přestěhovala. Nevím, raději to nebudu zjišťovat. Dávné lásky už jsou dávno pohřbené (v mé mysli, samozřejmě, ne snad že by už všechny byly na onom světě) a tak to asi už zůstane... Tak tedy v jedné z těch krabic na mne vykouklo fotoalbum z dovolené z roku 1993. Chvíli jsem tápala, která z těch mladých usměvavých tváří na fotce patří mně a pak jsem se poznala podle toho svýho oblíbenýho trička...Ježiš to jsem já? To už snad ani není pravda! Ale sekne mi to...
Další "cenný" objev v následující krabici byly staré bezcenné účtenky, složenky či výstřižky z novin. Co s nimi? Prohrabat jestli tam není něco důležitého (třeba obálka s penězi pečlivě uschovaná před léty na tzv. "horší časy"), zbytek roztrhat a vyhodit. Jenže to prohrabávání se starými papíry (nic na horší časy jsem tam bohužel nenašla, takže se mám asi dobře) zabere poměrně dost času - to se člověk občas zasekne u zdánlivě bezvýznamného lístku se vzkazem, zavzpomíná a... Víte, o čem mluvím...
Ovšem zlatým hřebem mé gruntovací mánie byl nález velké igelitky plné - hádejte čeho? Lichých a děravých ponožek! Ty potvory jsou snad všude a množí se geometrickou řadou ! Trpaslíci jsou proti nim milá přátelská stvoření. A to jsem si myslela, že zásobu fuseklí určených na zašití až snad někdy bude (leda tak v příštím životě) čas, máme v tom plátěným pytli s obrázkem lenochoda zavěšeným nad košem na prádlo. :((
Takže tahle vpravdě už historická igelitka je vlastně takovým tichým mementem, jak šel v naší rodině čas. Když jsem se probírala jejími útrobami v naději, že snad najdu nějaký použitelný kompatibilní pár, zaznamenala jsem, že má obliba černých ponožek se táhne už více než deset let, jen jsem přešla na kvalitnější materiály, které zachovávají tvar a barvu (což se o těch prehistorických říci nedá - netušila jsem, že existuje i padesát odstínů černé!). U dětských pidiponožek různých roztomilých vzorů jsem nostalgicky zavzpomínala na doby, kdy byly naše dospělé dcery asi tak o půl metru menší a došla jsem k závěru, že téhle hromady už se jehla ani nit nedotkne.
Doufám, že teď nevypadám jako "ta, co nikdy nezašívá ponožky" a potažmo nepečuje dostatečně o teplo domácího krbu. To teda ne! Mýma rukama už prošly stohy fuseklí, ale čím více se člověk piplá s estetickým zacelením díry, tím dříve se textil proděraví hned vedle vašeho "uměleckého" výtvoru. To už je takový neměnný přírodní zákon. Ostatně, ruku na srdce, jak jste na tom vy? Netvrďte mi, že vy doma nemáte žádné nevyřízené pohledávky - všechno je vyžehleno, spraveno, zašito a řádně na svém místě (???). To vám prostě nevěřím.
Tak mne napadá jak vrátit těmto nevděčným a frustrujícím rukodělným aktivitám smysluplnost a dodat jim aspoň trochu společenské prestiže. Asi moc čtu anglosaskou literaturu, kde s to hemží všelijakými dobročinnými a jinými dámskými kluby, které provádějí různé pošetilé, ale i zajímavé činnosti. Co kdyby se občas dámy (nechci chlapy diskriminovat, ale kolik z nich umí zašívat ponožky?) sešly na čajovém dýchánku a kromě konverzace o všem možném by si taky spolu pěkně zalátaly, vyměnily si pár nejžhavějších drbů případně párů ponožek, které už je omrzely nebo z nich dítka vyrostla? A jako každý správný dámský klub, určitě by tyto ženy vymyslely i nějaký užitečný, eko-přátelský a bohulibý způsob využití toho nekonečného do všech světových stran se rozpínajícího moře roztrhaných ponožek...
No nic, to jsem se jen tak trochu zamyslela a nechala unést fantazií. Tak já jdu zase třídit. :))
Tak zas někdy příště. :))
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x