Dobrá, ale co když...
...abych o tom přemýšlela, abych to řešila a nedejbože si snad myslela, že je to pro život nějak šíleně důležité stát vzpřímeně a nekoukat se na to, jak mi někdo do očí lže...
Ale co když mě to přece jen nějak vnitřně štve a neslučuje se to s mým selským rozumem, svědomím a lidskou důstojností? Proč?
Protože nemám ráda lži. Nechci se spokojit s tím, že mi někdo zacpe ústa koblihou, nakrmí mé uši líbivými sliby a nic neříkajícími frázemi a pak před mýma očima retušuje šmouhy na kráse té naší soudobé reality. Nemám ráda pocit studu a trapnosti, které se dostavují při pohledu na to, co jsme si tady za těch třicet let vypěstovali. Sami a dobrovolně jsme si to zvolili, případně nechali někoho, aby zvolil za nás: aroganci, přezíravost, sebestřednost, ...
Mám být za tohle vděčná a držet ústa a krok? Vždyť se nemám až tak špatně. Mohlo by být hůř. Vždyť žiju v relativní svobodě, mám k dispozici všechny možné vymoženosti naší civilizace, mám co jíst, kde spát, mám možnost cestovat, rozhodovat o svém životě...
Tak co mi chybí? Na co si stěžuju? Tak nějak ztrácím důvěru v to, že na mne někdo nešije kulišárny, že nepřestanou platit pravidla slušnosti. Vážně si nejsem jistá, jestli se někdo pomalu a nenápadně nesnaží posouvat hranice toho, co ještě demokracie unese.
Co je to vlastně ta "demokracie"? Vláda všech lidí nebo jen těch, kteří si koupí politickou moc? Je to rovnost všech před zákonem nebo si někteří z nás mohou zákony upravovat podle vlastní potřeby?
Na Letnou jsem si nepřišla zakřičet a zpochybňovat výsledky demokratických voleb. Zpochybňovat mohu tak maximálně, jak je možné v tomto malém státě zcela legálně získat během pár let několikamiliardový majetek, ovládnout média a zároveň vstoupit do vysoké politiky. Nemluví ze mne závist, ale není toho přespříliš?
Neměla by politika být spíše službou veřejnosti než prostředkem k hromadění kapitálu do vlastní kasičky? No dobrá, ať si velkopodnikatelé hromadí, jak se jim zlíbí, ale neměli by se podílet na státní moci. To se jaksi neslučuje s "dobrými mravy" - mám takový dojem. A tuším, že podobné názory měla velká část lidí, kteří se dnes sjeli ze všech koutů republiky do Prahy. Věřím tomu, že tito lidé nejsou tupé ovce, které neví, co činí. Nevážili stovky kilometrů kvůli recesi.
Na Letné zazněly celkem jasné argumenty, o co "chvilkařům" jde. Můžete s tím i nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, utahovat si z nich a spílat jim, ale to je asi tak jediné, co se s tím dá dělat. Nebudu zde citovat plamenné výroky, které dost možná oponenti této "pomýlené hrstky křiklounů" za pár dní rozcupují na kousky. Poznamenala jsem si jen dvě myšlenky, které hovoří samy za sebe:
"Ti s největší šrajtoflí si koupí nejvíce oslňujícího světla".
"Pokud si na demokracii nenajdeme alespoň chvilku, za chvilku o plnohodnotnou demokracii možná přijdeme."
Na závěr nabízím pár fotek, které asi komentář nevyžadují.
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x