Kam s ní?
...roztoužených rán. Všechna ta důvěrná slůvka a něžné dotyky...Vždyť to není tak dávno.
Jak šel čas, byla čím dál tím více utahaná, ztrácela svůj pěkný vzhled a tvar, o pružnosti raději pomlčme. I té vášně a radosti bylo pomálu, už si ani nevzpomínala, kdy naposled...
Tušila, že se jí dříve nebo později zbaví. A vymění ji za novou, jako by ta společně prožitá léta nic neznamenala. Tomu se říká vděk a úcta! Tu a tam dokonce zaslechla nějaké nelichotivé poznámky na svou adresu: jako že je stará a už k ničemu nebo tak nějak. A jak prý vypadá? Ta léta se na ní pochopitelně podepsala. No nikdo nemládneme, to si snad nebudeme vyčítat, ne?
Co se mnou jen bude? Strachovala se. Vyhodí mne z domu nebo tu budu ještě nějakou chvíli trpěna? Nejdříve mne vypudí ze své postele, asi skončím na čas v obýváku. Takové ponížení!
Jednou takhle na večer zaslechla tiché spiklenecké dohadování: "Tak co s ní provedeme? Vždyť už je úplně nemožná. Tady zůstat nemůže, jenom překáží..."
"Co na balkón?", odpověděl druhý spiklenecký hlas.
"Šílíš? Poničí mi šnitlik a bazalku. To tě nesmí ani napadnout!"
"Ale né, já myslel, že ji prostě vyhodíme z domu, až bude tma. To bude našup a nikdo nás neuvidí..."
"Jo ták! Ale co moje muškáty? Myslíš ty prosímtě vůbec hlavou? Víš jak to minule dopadlo, když jsme se zbavili tý starý telky? A navíc Nováček pod náma chodí pozdě spát, furt hulí ty svoje cigára na balkóně. Už minule nás napráskal družstvu, podrazák jeden zatracenej..."
"No jo, Nováček... Tak ji zatím šoupnem do sklepa, ale taky to nemusí nikdo vidět. Znáš lidi, to zas budou drby."
A tak skončila na několik dlouhých měsíců v úzké sklepní kóji. Byla tam tma a zima a plíseň. Nikde nikdo, úplná samotka. Jen myši měly z její přítomnosti radost, aspoň někomu není na obtíž, pomyslela si trpce. Mohlo to být horší, taky mě mohli pohodit někam do bahna na skládku nebo rozcupovat na kousky, utěšovala se. Takhle můžu být aspoň prospěšná té myší rodince, už mi ani nevadí ty jejich ostré zoubky, to se dá vydržet.
Jednoho dne se ve sklepě rozsvítilo světlo, zarachotil klíč v zámku, vrzly staré dřevěné dveře.
"Seš úplně blbej! Dyť sem ti řikala, že ji ještě můžeme potřebovat. Podívej se na tu hrůzu - dyť je samá díra, zatracený myši! Kolikrát ti mám říkat, že máš koupit nějakej jed."
"Neboj, to pude spravit. Tady se to trochu vycpe a sem přilepíme ňákou záplatu a bude. Fakt by ti skautíci za ni dali prachy?"
"No voni by ji asi chtěli zadarmo, ale nejsem přece úplně pitomá. Vždyť je ještě dost dobrá a hlavně kvalitní. Je to poctivej materiál a ty péra nejsou zase až tak vytahaný. Pár stovek by to mohlo hodit, ne? Byl ses podívat k těm popelnicím? Včera jsem tam viděla další dvě - asi Vomáčkovi, kupovali svým děckám nový postele, Maruna se s tím všude chlubí..."
"Jo to by odpovídalo, vždyť víš jaký jsou bordeláři. Klidně by to vyhodili z okna, kdyby mohli..."
"Tak hlavně, aby nám ty dvě od popelnic nikdo nevyfouk, znáš lidi."
Lehce ji vypucovali, místy zašili prokousaný potah a putovala o dům dál. Přijela si pro ní parta mladých lidí, prý nějací skautíci. Měli z ní upřímnou radost.
"Ta je skvělá! Na naši táborovou chalupu se bude hodit. Trochu ji vyspravíme a bude jako nová. Když něco málo slevíte, tak bychom si mohli plácnout, ne?"
Sice se trochu cukali, jako že úplně za pár šupů to nebude, ale když jim ti sympatičtí skautíci slíbili, že jim odvezou další staré harampádí ze sklepa, nakonec se domluvili.
_______
Byla vlahá letní noc. V lese občas zahoukal sýček, jinak úplné ticho. Šeptali si sladká slovíčka, dotýkali se něžně svých roztoužených těl, kypěli mládím a radostí. A láskou.
Tak to má být, řekla si sama pro sebe a spokojeně zavrzala svými stářím opotřebovanými, ale stále ještě pružnými péry.
P. S.: Jakákoliv podobnost s fejetonem J. Nerudy je čistě náhodná, příběh byl inspirován skutečnými událostmi. Jo a ta myší rodinka spokojeně žije dál, jen se přestěhovala k Vomáčkovým.
Tak zas někdy příště. :))
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x