Zapomnětlivý motýl (podzimní minipříběh)

Ten motýl, jehož dědeček to dotáhl až do nejvyšší hodnosti admirála, a babička trvala na tom, aby ji oslovovali Babočka, si to zkrátka celé nějak popletl. Přistál si klidně na okenním parapetu a myslel si, že je ještě léto...

...vždyť prodávají letní klobouky, lidé chodí polonazí a květiny ještě neodkvetly, podivil se tomu nesmírně motýl...
 

Milý brachu, povídá mu na to vítr. Podívej, co mám práce s napadaným listím. A hosty ze zahradní restaurace musím také vymetat sám. Léto už definitivně skončilo. Vidíš, i ta letadla už odlétají na jih...

Ale kam mám letět já? ptá se nešťatně zapomnětlivý motýl.

Inu co já vím, odpoví bezradně vítr. Leť tam, kam motýli na podzim obvykle létávají. A nezapomeň pozdravovat...

Tohle je taková miniaturní náladovka. Třeba vám alespoň trochu pozvedne náladu...

Tak zas někdy příště. :))