V imaginární hospodě...
...jsem samozřejmě hltala s napjatým očekáváním, jak to všechno dopadne. Konec dobrý, všechno dobré. Lidstvo bylo zachráněno... Některé hlášky se dochovaly v mé generaci dodnes, například: Hovoří Centrální mozek lidstva, humidujeme, hlavně nenápadně, oko jedna volá oko dvě, amarouny apod.
V současné době také už dlouhou dobu prožíváme cosi jako velké absurdní sci-fi na pokračování. Akorát, že to už není televizní seriál, který můžeme kdykoliv vypnout, ale náš skutečný život. Nemohu se zbavit dojmu, že Centrální mozek lidstva se momentálně jaksi poněkud pominul a vychýlil ze své osy. Lidstvo se díky CML řítí kamsi do..., no řekněme si to pěkně na rovinu - nejspíš do "řiti". Přestáváme věřit, že to bude lepší, protože lépe už bylo... atd.
Horší je, že přestáváme věřit i těm, co nám vládnou, i když to není v našem malém státě nic nového pod sluncem. Přestáváme věřit smyslu pravidel, která někdo zbrkle a nelogicky vymyslí, a pak je vzápětí porušuje. Přestáváme věřit, že se s námi hraje čistá hra, protože někteří mohou a ostatní musí.
Už si asi ani nejsme rovni, někteří z nás jsou totiž rovnější. To už tady někdy bylo, ne? Že by déja vu? Mocní se chovají ke svým voličům často jako k bandě nezodpovědných děcek, která by měla bez mrknutí oka přijímat různé nesmyslné rozkazy, příkazy a zákazy, i když se tomu vzpírá zdravý rozum. Ne, vážně mě osobně to až tak příliš neomezuje, že nemám vycházet ven po 21. hodině a pořizovat v neděli velké nákupy - to zvládnu i v sobotu. Ale dělám to, stejně jako většina ostatních se skřípajícími zuby, protože v tom opravdu nevidím logiku. Nikdo se mi to nepokusil racionálně zdůvodnit, proč je to zrovna takhle.
Například jsem ale vůbec nepochopila, proč musela zavřít svou provozovnu moje kadeřnice, vždyť by si klidně mohla zvát zákazníky jednotlivě, aby se vzájemně nepotkali, stejně jako to dělá třeba můj zubař. Asi by se to dost prodražilo a na úpravu účesu by byl dlouhý pořadník (tak bych tam holt chodila méně často, no), ale nemusela by zkrachovat, což by mne dost mrzelo. Proč kadeřnictví a jiné důležité služby musely zavřít, zatímco hned o dva bloky dále mohla až do pondělka vesele fungovat kancelář loterie?
Proč musely zavřít knihovny (aby se jim tam nezákonně nesrocovali četby chtiví lidé?) ale výdejny e-shopů jedou dál? To nemůže být zřízena, v rámci personálních kapacit dané pobočky knihovny, nějaká výdejna knih u okénka? Papírovou tašku bych si přinesla sama, abych neničila životní prostředí zbytečnými plastovými obaly. Když se tahle okénka osvědčila u některých kaváren a bister, aby je majitelé nemuseli zavřít úplně, tak proč by to nemohlo jít tady? A našla bych spoustu dalších příkladů.
Čeho se třeba docílí, když nám někdo nahoře zakáže vycházet ven po deváté večerní hodině? Že se lidé, třeba sousedi, stejně budou na tajňačku někde scházet v domě, protože "ilegální věci" jsou přece tak lákavé. No řekněte, kdo by měl, kromě pejskařů, v tom podzimním chladnu a ještě ke všemu za tmy potřebu postávat venku před zavřenou nálevnou? Namítnete, že tím se zatne tipec takovým těm improvizovaným "provozovnám" někde v soukromých garážích. Trochu naivní představa, ne?
Osobní zodpovědnost nelze přikázat či uzákonit, k té nás v mládí vedli (případně nevedli) rodiče a jiní vychovatelé. Podobné je to se sobeckostí a schopností nemyslet jen na vlastní blaho. Jak byste mi vysvětlili, že lidé kvůli jedinému dni, kdy budou zavřené obchody, opět skupují potraviny, jako by měl nastat konec světa? Naštěstí tvrdého alkoholu bude pořád dost a prodejci už ho strategicky přemístili poblíž pokladen hned vedle figurek Mikulášů.
Zkrátka byznys.
Je tohle pořád ještě cosi jako sci-fi, kterému se dodatečně zasmějem, nebo už se ze současné situace stává spíše námět na horor? Ocitneme se v jakémsi podivném světě, kde se bude jen zakazovat a přikazovat a hlavně nic nevysvětlovat? Prostě protože proto. Ve vyšším zájmu... nebo tak nějak.
Když to takhle půjde dále, i to humidování bude za chvíli zakázané, sámošky budou vybrakované a k jídlu nám zbudou už jen ty umělý amarouny. Zrušíme běžnou komunikaci mezi lidmi, přestaneme se scházet a říkat si milé věci z očí do očí. Možná místo toho přijdou na řadu oko jedna či oko dvě na monitoru počítače, kterými na sebe budeme skelným zrakem koukat, když si budeme chtít s přáteli jen tak nějak obyčejně pokecat.
Ona taková "imaginární" online hospoda není čas od času úplně špatná, ale přejme si raději návrat k normálnu, nebo se v tom virtuálním světě třeba jednou ztratíme.
Na závěr něco pozitivního (já vím, tohle slovo zní v poslední době poněkud víceznačně), nebo snad raději optimistického. Včera jsem si opět vyšla do nedalekého lesíku, i když bylo trochu pošmourno. Dala jsem si kapučíno a jablečný pie v takové "imaginární" občerstvovně hned vedle lesa a nakonec si kromě provětraných plic odnesla domů i jedno nečekané překvapení:
Zkouška jedlosti dopadla dobře. Dnes jsme měli k obědu bedlové řízečky - mňam. :))
Tímto dodatečně zdravím všechny účastníky včerejší "imaginární hospody" pořádané online přes Google Meet. Těm kterým to nevyšlo, mávám též. Tak snad někdy příště. :))
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,22
- Průměrná čtenost 873x