Tak trochu jiný seriál...
...abych sledovala jednotlivé epizody.
Čistě mezi námi, seriály komerčních televizí mi tak nějak splývají. Viděla jsem několikrát pár dílů čehosi a nabyla dojmu, že ani tak nejde o to, o čem ten seriál je, ale aby se vysílal co nejdéle. Za tím účelem se dějové zápletky někdy uchylují k neskutečným eskapádám. Seriály odehrávající se na různých pracovištích (lékařské ordinace, nemocnice, kriminálka, cukrárna, restaurace, integrované záchranné služby apod.) se snaží diváky přesvědčit, že každý den v práci je jedno velké vzrůšo: i ta paní uklízečka ladně baletící s kýblem a hadrem na podlahu má nepoměrně zajímavější život než my, obyčejní smrtelníci. A proto stojí za to s napětím zasednout znovu a znovu k telce, abychom se dozvěděli jak to ta hlavní hrdinka Marcela/ Růžena/ Beáta má s tím donchuánem Emilem/Milanem/ Čestmírem, který v předchozích sériích už stačil vystřídat i jiné ženské představitelky vedlejších rolí a až dojdou všechny možné i nemožné kombinace kdo s kým, možná začne pokukovat i po chlapech. Co já vím?
Abychom se s dramaty našich oblíbených hrdinů mohli snáze ztotožnit, jsou zasazeny do nám srozumitelných prostředí. Už to sice nejsou ženy za pultem či funkcionáři z jakéhosi severního okresu, ale sestřičky z urgentu, starousedlíci v chatové osadě nebo životem otřískaní týpci středního věku, kteří šéfují mordpartě případně řeší mysteriózní případy za pomocí fyzikálních zákonů nebo i paranormálních jevů. Normálka.
Příběhy nekonečných seriálů jde umístit téměř kamkoliv. V poslední době kromě zdravotnických zařízení a policejních stanic frčí i rustikální tematika. Prostě takový únik z rušného a pulsujího velkoměsta do malých zapadlých vesnic, kde kromě pojízdné prodejny a hospody není jiného vyžití, přesto jednotlivé epizody srší vtipem, s celebritami se tam netrhnou dveře a život každého z obyvatel, včetně štamgastů věčně posedávajích v místním lokále, by vydal za poutavý a napínavý román.
Autoři seriálů si musí umět poradit i s dočasnou či dlouhodobou absencí některých postav. Pokud si herec potřebuje na chvíli odskočit do jiného pracovního projektu, jeho seriálová postava dlouhodobě odjede na zahraniční stáž, za nemocnou sestrou/bratrem, případně je záhadně unesena neznámými pachateli a trpí amnézií po několik dílů seriálu a pak ho zázračný léčitel za pomoci bylinkových čajů uzdraví. A problém je vyřešen, šťouravý divák nechť přestane řešit, že něco takového je v reálném životě nepravděpodobné. Vždyť je to jen mýdlová opera.
Nesmí se pozastavovat ani nad přirozenou obměnou realizačního týmu. Protagonista, který už je po třistapadesáté epizodě a páté sérii nekonečné telenovely poněkud unaven, je ze seriálu "odejit" tak, že má vážnou dopravní nehodu nebo ze dne na den onemocní smrtelnou chorobou, jestě ho několik dílů seriálu drží v umělém spánku a pak tiše odejde a je nahrazen novou postavou.
Když se příběh seriálu začíná plácat v bezbřehé idylce, všichni padouchové zmizí nebo se náhle polepší, je třeba tomu skomírajícímu stereotypu nějak dodat šťávu - co takhle kdyby do malebné bezproblémové vesničky, kde je největším dramatem dne, když sousedovic slepici přejede traktor nebo sucho ohrozí úrodu okurek, zničehonic přijeli albánští/ukrajinští/rumunští (a jiné národnosti) mafiáni, kteří trochu rozvíří prach a pozvednou línou atmosféru každodenní všednosti? A je hned o čem točit dalších padesát dílů!
Scénaristům nekonečných seriálů rozhodně nezávidím. Musí plnit zadání svých chlebodárců. To není jako za časů slavného Dietla a Hoffmana, kteří režisérovi předložili předem schválený počet dílů s jasně stanovenou dějovou linií a pointou. Současné seriály se točí podle zákonů nabídky a poptávky. Scénáristi musí umět uvařit několikanásobně nastavovanou kaši tak, aby divák nepoznal, že už dávno došly nápady a suroviny. Koneckonců živí to početný štáb, zástupy herců i prodejce reklamy.
Nechci se tu paušálně pouštět do všech seriálů, i já občas nějakému propadnu - člověk se nějak po namáhavém pracovním dni musí odreagovat. A navíc občas se některé z nich opravdu povedou. Jedním z nich je příběh o jakémsi ombudsmanovi působícím ve školství, který v současné době běží ve veřejnoprávní televizi. Nechci zmiňovat jeho název, abych snad nedělala pořadu neplacenou reklamu. Jen bych chtěla kvitovat, že je to zřejmě tak trochu jiný seriál (soudím podle několika úvodních dílů), jakých je v našich médiích pomálu.
Ač jsem si myslela, že jde o seriálovou fikci, funkce školského ombudsmana skutečně existuje, jen se o ní příliš neví. Seriál s uzavřenými příběhy pojednává mimo jiné i o případech, které se skutečně staly nebo poukazuje na problémy, o kterých se taktně mlčí. Líbí se mi, že nemíří prstem na jednoho konkrétního viníka: za všechno může nepružný školský systém, neschopný pedagog případně žák, kterého nezvládají ani vlastní rodiče. Tím viníkem může být částečně i veřejnost, která má nastavené určité stereotypní vidění reality: učitelé se flákají, tak ať se pak nediví, že jim děti přerůstají přes hlavu; dítě jiného etnika automaticky patří do pasťáku; za šikanu si oběť může sama a problémový žák s ADHD zaslouží trestat, trestat a trestat, protože je hloupý a stejně z něj nikdy nic nebude a tak dále.
Nechám se překvapit, o čem budou další díly. Nevím, jestli tento nový a zatím slibný seriál má stejnou sledovanost jako všechny ty slunečné story z růžových zahrad, ale držím mu každopádně palce, aby oslovil co nejvíce lidí, i těch kteří nepracují ve školství a nemají děti školou povinné. Palec nahoru patří i herci v hlavní roli, který se ve zralém věku přehrál z chlapců s větrem v kapse hledajících lásku mezi kapkami deště na charakterní chlapy s jasnými morálními postoji. Tenhle idol dívek a žen z osmdesátek má stále stejně vlídný už dávno ne naivní modrooký kukuč, byť už není v jinošských letech. V těch očích už vidím určitý odstup a životní zkušenost, ten starší střední věk mu sluší.
Já se sice tradičně nestíhám dívat na všechny díly seriálu v reálném čase, ale ještě že máme internet, můžu si to v klidu přehrát později. Doufám, že se podobných projektů nutících k zamyšlení časem objeví více a nejen na veřejnoprávném kanále. Doufám, že tenhle tak trochu jiný seriál neztratí po pár dílech dech a naléhavost sdělení. Jen tak dál a houšť.
Tak zas někdy příště. :))
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x