O černým andělovi, co mluvil sprostě, a Mikuláši s tetováním

Páni, to byla letos nadílka! Bolí mě celé tělo a výdělek nestál za mnoho, pravil umouněný čert. Ty, Mikuláši, nezbyly ti v košíku nějaké dobroty? Mám hlad jako vlk. Ty bys pořád jen jedl, namítl Mikuláš. Zde máš sušenky, poděl se

Tak tohle je oficiální hyperkorektní rozprava čerta a Mikuláše určená pro perex. Takhle nějak se bavil Mikuláš s čertem možná tak někdy v minulém století - tedy s mírnými odchylkami od spisovného českého jazyka.

Kdeže loňští (co loňští? více než třicet let zpátky!) Mikuláši jsou? Ti dnešní mají svoje webovky, nahání rodiče nezdárných dítek přes sociální sítě, potvrzují svou výchovnou misi esemeskou, někteří dokonce ani neberou cash, ale jedině online platby předem...

Ti mladší Mikuláši a spol. taky někdy používají speciální čerto-mikuláško-andělskou hantýrku, které by jejich předchůdci, dnes kmeti v pokročilém věku, asi nerozuměli. Tak tedy úvodní dialog ďábelsko-nebeské dvojice, kterou jsem dnes potkala v pražské MHD, zněl v překladu do dnešní češtiny asi takto (pardon, místy necituji úplně přesně a některé výrazy, s dovolením, pouze naznačím):

Tywle! To byl zas pěknej vos...........! Trip na h............! Mě bolí celá p........., ty p..........  Hele, kámo, čekni, jesi tam nemáš ňákej žvanec, mám děsnej hlad. Ses pos.........., bys pořád jen žral, mě z tebe je..........! Tywle, mám jen polomáčený a ne že to sežereš všechno...

Takže asi takhle.

Také ty současné kostýmy jsou pěkně vytuněný. Kdepak stará noční košile pro anděla, čepice z krepáku a věčně padající vousy z vaty. Mikuláš za mých mladých let měl spíchnutý cosi ze starého prostěradla a pod tím mu vyčuhovaly manžestráky, co nosil soused a taky ty prošlapaný boty, co v nich hrabal sníh nebo vynášel smetí.

Novodobé outfity téhle trojky už mají přeci jen preciznější provedení. Také jsou přípustné i různé obměny: ten dnešní anděl byl černý jak uhel a nebýt křídel, myslela bych, že je to čert, respektive čertice. No dobrá, proti barvě a genderu nic nemám, ale ten slovník mohl být alespoň o level výše než hantýrka čerta, ale to je jen můj subjektivní dojem. 

Maska čerta se fakt vyvedla: kromě černé teplákové soupravy měl i kuklu, se kterou se většinou přepadají banky a hrozivě vyhlížející hlavu jakéhosi křížence dinosaura s tygrem šavlozubým (mělo to ohromný tesáky) a točitými rohy kozy šrouborohé (jsem trošku googlila, no). V otvorech pro oči svítily červené žárovky a naštěstí si tu obludnou hlavu nesl čert v podpaží. Tohle na mně někde vybafnout, tak dozajista dostanu infarkt. No, nevím jak dnešní děti, jestli se aspoň trošku bály té pekelné příšery.

Když ten černý anděl mluvil jak dlaždič, čert se strašidelnou megahlavou vyjídal zbytky z košíku, tak už mne ani nepřekvapilo, že svatý Mikuláš byl samé tetování. Prostě takový postmoderní patron dětí. Místo podomácku vyrobeného přehozu z prostěradla měl úctyhodný plášť z půjčovny kostýmů, celkem ucházející bílou paruku a pevně držící vousy, ale čepice a berla mu pořád nějak padaly. Totiž on tak nějak málem padal celý Mikuláš. Tak koneckonců, měl po šichtě, tak proč by se trochu neobčerstvil kapkou něčeho silnějšího?

Tak tedy jak je vidět, staré tradice procházejí určitým vývojem. Svět jde dopředu a není možné dělat věci postaru. Hlavně aby nám ty děti nezvlčily. Má u nich potetovaný Mikuláš dostatečnou autoritu? A co čert jak vystřižený z filmu Jurský park? Má šanci trochu ty malé nezbedníky vyděsit?  A když oddrmolí svou básničku a slíbí jistojistě, že budou chvíli (aspoň do Vánoc) sekat latinu, ujme se jich gotický černý anděl a dodá tomu správný mysteriózní punc na závěr.

Milé děti, i vy které na čerty, Mikuláše a anděly nevěříte, hlavně moc nezlobte a snažte se to do Vánoc vydržet. Ještě zbývá devatenáct dní. To dáte.

Tak zas někdy příště. :))