Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...

To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...

...nějaké rozlišovací znamení, ke kterému kmeni patří.

Jelikož byl poslední den školy před vánočními prázdninami, děcka byla náležitě rozjařená a zdivočelá, takže vstupovala do dveří autobusu živelně a brala všechna volná sedadla útokem. Já jakožto pracující žena středního věku se dvěma taškami plnými nákupů jsem si také poněkud neurvale urvala jedno místo k sezení a lebedila si, že nemusím s tím nákladem balancovat na jedné noze přidušená davem spolucestujících. Pohodlně usazená na místě s výhledem z okna jsem si rekapitulovala, co všechno ještě musím stihnout zařídit před Vánoci a zároveň jsem jen tak jedním uchem poslouchala, co tak ti natěšení mlaďoši dva dny před Vánocema řeší.

Tak kromě běžných hlášek z každodenního života těchto školáků občas prokládaných výrazy, které tady úplně nechci publikovat, jsem si rozšířila své obzory a slovní zásobu. Dozvěděla jsem se, po čem srdce těchto už ne malých dětí prahne. Hitem letošních Vánoc bude, zdá se, iPhone 14 a Jordan. U toho prvního mám celkem představu, oč běží, ale tuším, že mi ho Ježíšek ani nikdo jiný v nejbližších letech nenadělí. Ale nemusím mít všechno. Už jsem se smířila se svým smartphonem ucházející značky a je mi celkem jedno, jestli jsem trendy nebo ne.

Ten druhý výraz Jordan mi celkem nic neřekl. Jen mě napadlo jméno slavného amerického basketbalisty Michaela Jordana, takže by to mohlo být něco se sportem? Počítačová hra? Sportovní oblečení? Bingo! Když jsem si to doma vygůglila, první co mi to vyplivlo, byly jakési úžasné tenisky, které prostě každý současný teenager musí mít. Ještě že nejsem teenager a nemusím hledět na značky. Já spíš koukám na pohodlí a ceny.

Co se týče rozšíření slovní zásoby, jakožto jazykář si zapisuji do paměti nové slovíčko "flexit". Chvíli jsem netušila, oč kráčí, až z kontextu jsem pochopila, že to má znamenat cosi jako "vytahovat se" (no jo, vono je to nějak volně odvozeno z angličtiny). Jeden chlapec ve skřítkovské čepici, který asi nedostane k Vánocům ani zmíněný iPhone ani ty úžasné sportovní boty, smutně poznamenal: "No jo, to pak všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček..."

Hele mladej, ať si klidně flexí. O tom to přece není. Já vím, tobě to možná bude líto, že nejsi dostatečně in, ale věř mi tvé postavení mezi kamarády (těmi opravdovými) to nezmění.
--------------

A po čem jsem v těch deseti nebo jedenácti letech toužila já? A víte že ani nevím? Tenkrát mobily ještě neexistovaly, o obuvi a oblečení západních značek ani nemluvě, to bylo zcela mimo naše možnosti. Nikdy jsem nepsala dopis Ježíškovi, to se u nás doma jaksi nepraktikovalo, a byla jsem vděčná za to, co jsem pod stromečkem našla. Většinou to byla taková ta klasika: praktické dary - pyžamo, rukavice, šály apod.; dárky pro radost - knihy, zábavné hry, hračky (úměrné věku) a nakonec kategorie různé: peníze v obálce, ptákoviny, ručníky do výbavy (ano, v deseti letech mi babička dala základ mé budoucí výbavy - 6 ručníků).

Teď už mi dávno není deset nebo jedenáct let a k Vánocům mám celkem vlažný vztah. Nevím, jak je uchopit. Jako dny, kdy se člověk nezastaví, pořád někde lítá a něco shání, doma peče, vaří, leští, smejčí... Víte co, na to já už tak nějak kašlu... Ráda bych si v těchto dnech odpočinula, na chvíli se zastavila a hodila běžný stres za hlavu. No uvidíme.

Přání mám spoustu, nejen těch vánočních ale celoročních. Dopis Ježíškovi psát nebudu, nejsem na to zvyklá. Tak aspoň některá ta přání na sebe prásknu tady veřejně:

Přeji si, abychom já a moji blízcí byli zdraví.

Chci v i každodenních bezvýznamných věcech nacházet radost.

Chci být v kontaktu s kamarády a přáteli.

Chci si udržet smysl pro humor, i když třeba realita není úplně růžová.

Chci dělat věci, které dávají smysl.

Chci být nablízku těm, které mám ráda.

Chci mít pocit, že někomu na mně záleží.

atd. atd.

P.S.: Ježíšku, nevím, jestli ještě přijímáš objednávky, ale potřebovala bych několik píších propisek. V práci budeme fasovat až před maturitami. Jo a taky mi dochází černé ponožky, tak kdyby to ještě šlo... Díky moc. :))

Milí přátelé, kamarádi, blogeři, čtenáři, diskutéři a jiní. Přeji vám krásné Vánoce. Ať se vydaří podle vašich představ, hlavně žádný stres, smutek a nepohoda. Mějte se v těchto svátečních dnech láskyplně, radostně a tak...

Tak zas někdy příště.:))