Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...

Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...

...s dovolením opět polemizovala (jak mám ve zvyku) o obsahové náplni a hlavně účelnosti letošního didaktického testu z českého jazyka a literatury.

Čtyři roky do studentů hustím horem dolem pravidla českého pravopisu, jakés takés literární povědomí, rozebírám s nimi větné členy, větnou stavbu, interpunkci, pravidla správné výslovnosti a tak podobně. To by asi průměrně inteligentní středoškolák měl ve svém rodném jazyce zvládat, to by mělo být smyslem výuky češtiny.

Jak ale v reálu probíhala celoroční příprava na obávaný didaktický test?

Kousek po kousku jsme zkoušeli různé typy cvičení, od běžných a očekávatelných z oblasti tvarosloví, slovní zásoby, stylistiky, literární historie a tak dále. Pak přišla na řadu zadání, kterým říkám "lehce bizarní", například poskládejte části textu ve správném pořadí. To by nemělo být až tak těžké, ale ptám se: Proč? Trochu mi to připomíná bojovky z pionýrských táborů, kdy jsme dešifrovali útržky tajemné zprávy poházené po lese a plnili přitom různé úkoly. Tak až na to běhání v přírodě, princip je podobný. Asi má tato činnost nějaký didaktický záměr. Kdo ví?

Do kategorie "tady se trochu zapotíte" počítám úlohy sledující porozumění textu a zároveň znalost gramatiky a méně známých výrazů, jako jsou třeba cizí termíny nebo takový ty zapeklitý slova jako potměšilý, upejpat se, kuropění či zavdat si. S tím má současná mládež tak trochu potíže, ale nedivme se jim. Už jste snad viděli nějakého náctiletého adolescenta jak si upejpavě zavdává za kuropění? No netvařte se tak potměšile, jasně že neviděli!

Pak přichází na řadu testové úlohy, při kterých i mně začíná být úzko. Chce se po mně, abych kromě jazykových dovedností zapojila i logiku, schopnost kombinovat, dedukovat, pamatovat si celkem slušnou nálož informací, nepozastavovat se nad tvrzeními typu: "...proslulý náčelník Sedící býk, dodnes symbolizující revoltu indiánů proti útlaku ze strany bělochů, byl v dětství údajně Skákající jezevec..." Napadá mne, jestli s tím  nebohý chlapec neměl v mládí potíže, jestli si z něj třeba v sousedních týpí nědělali tak trochu legraci. Při těchto úvahách se ovšem přestanu soustředit na podstatu problému, totiž jestli je nebo není čtenářům předkládána informace jako jistá...

Vyloženě se ztrácím v postapokalyptické próze ruského autora, kde pobíhají ve stanicích metra krysy, v tunelu číhají zlí mutanti a do toho všeho se zoufalá žena snaží zachránit život svému dítěti. Ano, chápu ji a soucítím s ní, ale zato netuším, jak se mám soustředit na tolik postapokalyptických informací najednou, když už mám za sebou čtyři strany testu a to jsem teprve ani ne v půlce. Dochází mi dech, mám zavařený mozek a začínám panikařit, co mne proboha ještě čeká a jestli to všechno stihnu v limitu 85 minut, když si musím přečíst 5 textů středního rozsahu a zpracovat cca 115 otázek (tvrzení pravda/nepravda, doplňování slov, kroužkování správné odpovědi, kroužkování špatné odpovědi atd.)

U úlohy 21 už nemám ani sílu přemýšlet, jestli mám místo křížků v 1. a 2. sloupci tabulky doplnit výrazy: potenciální příčiny jevu, identifikované příčiny jevu, kroky směřující k eskalaci problému či kroky směřující k eliminaci problému...

Těch problémů už mám totiž celou řadu a nemám zdání, jak je eliminovat. Potí se mi ruce a vnitřní napětí začíná eskalovat, skřípu zuby a mám tik v oku... Kterej... tohle všechno vymýšlí? Komu tím prospěje? Připadám si jako pár kilometrů před cílem Tour de France. Už fakt nemůžu, mám sto chutí zahodit kolo do škarpy - pardon mám na mysli ten testový sešit, a ne do škarpy ale do koše. Text na poslední straně toho elaborátu: "Roboti už nejsou žádné sci-fi, ale běžní pomocníci", už beru jako ironický výsměch.

Opravdu chceme vyrábět ze studentů roboty, kteří umí zakroužkovat či zakřížkovat jednu z odpovědí a ani nemají pořádně čas si ji přečíst, natož nad ní přemýšlet déle než pět sekund? Většina z nich samozřejmě uspěje, vždyť se po nich chce jen 44% správných odpovědí. To daj, i kdyby poslední dvě strany testu vyplnili jen tak "vod voka". A to po nich budeme chtít i v následujících letech, aby pracovali jen na 44% a tím měli splněno?

Asi tomu nerozumím. Nevadí. Při přípravě studentů na didaktický test (je-li něco takového vůbec možné), jsem svým svěřencům kladla na srdce: zhluboka dýchejte, nepanikařte a když se vás budou ptát, zda babičku Karkulky vlk sežral protože: a) měla tajný poměr s myslivcem, b) neměla zaplacenou daň z nemovitosti nebo c) byl zlý a hladový..., tak hlavně o tom moc nepřemýšlejte.

Milé děti, doufám, že jste to nakonec úspěšně zvládly. A nám dospělým, kteří už mají kdesi v šuplíku zaprášené maturitní vysvědčení, gratuluji, že tohle nemusíme absolvovat.

Keep smiling and carry on. Tak zas někdy příště. :))