Takový to tamto...
Abych vás uvedla do děje: manžel, inženýr – konstruktér, se snažil konstruktivně vysvětlit dospívající dceři kterak udělat školní prezentaci v Power Pointu. Já jsem důležitě a svědomitě přicvakávala kolíčky vyprané prádlo k drátěnému sušáku. Vzteklým výkřikům: „Vždyť jsem ti říkal, že máš kliknout sem a ne támhle!“ a plačtivým vzlykům: „Ale vždyť já jsem tam klikla a ono to zmizelo“, jsem věnovala jen periferní pozornost. Když se konflikt mezi otcem a dcerou přiostřil, byla jsem přivolána zasáhnout a pomoci.
Zadání znělo: potřebujeme dostat tenhle a tamten obrázek do tohoto rámečku, a když to vsadíme do této šablony, obrázek zmizí a pak se objeví někde úplně jinde v úplně jiném formátu, než potřebujeme. Co je to, ksakru, s tím počítačem? Vždyť to děláme přesně podle návodu. Kterej blbec vymyslel tenhle program?
„Hmm hm, to je fakt divný“, zní moje diagnóza a vložím se do věci s kolíčkem a mokrou ponožkou v ruce. „Tyhle obrázky úplně smažte“, zavelím „tohle znovu myší zkopírujte a vložte sem, takhle….klik a cvak…..“ pokračuji.
„Ale to musíš vložit do téhle šablony!“ ozve se zoufalé zaúpění. „Do jaké šablony?“ opáčím, „já žádné šablony zásadně nepoužívám“, řeknu sebejistě. „Ale takhle je to v tom Power Pointovým návodu“, ozve se další protest. „Aha, ale já žádné návody většinou nečtu“, přiznávám se bez uzardění. „Tak chcete tam ty obrázky nebo ne?“
Po další bouřlivé debatě je mi vyčteno, proč se pletu do něčeho, čemu nerozumím, no tak fajn, pokrčím rameny, tak si to udělejte sami podle toho svýho návodu, ale když to nevyjde, vinu nepřičítejte mně. Já jsem přece a) nikdy netvrdila, že tomu rozumím, b) ty obrázky tam umím vložit, ale ne podle nějakýho pitomýho manuálu, já to dělám vždy po svým metoda ´pokus-omyl´ a taky to jde (většinou).
Asi jste už pochopili, že nejsem zrovna počítačový expert, ale pouze uživatel PC (jak hrdě uvádím do různých profesních životopisů). Pokud by mne však chtěl někdo označit za počítačově zcela negramotnou osobu, bránila bych se tvrzením, že už jsem za svůj život absolvovala tolik počítačových kurzů a školení, že je s podivem, že už dávno nejsem počítačový expert… no tak nejsem, někomu v tomto oboru prostě není shůry dáno.
Ve vší skromnosti považuji sama sebe za kreativního a vynalézavého uživatele PC. Znáte to, když nouze naučila Dalibora housti, i mne vnější okolnosti dotlačily k tomu, že neustále zkouším a ověřuji postupy, které objevil a ověřil už někdo dávno přede mnou, jenže já o tom nevím, to bych občas musela číst ty zpropadené příručky (bohužel nikdy jsem se nedostala dále než na stranu tři). Ptát se někoho, kdo tomu rozumí, ale bohužel nemá se mnou božskou trpělivost, pro mne také nemá smysl – k tomu abych porozuměla alespoň pětině té počítačové čínštiny, bych potřebovala tlumočníka.
Mé sebevědomí se tváří tvář záludné výpočetní technice střídavě ocitá nahoře a dole. Například, když jsem se na filozofické fakultě zapsala, kromě humanitních předmětů, do semináře Informační technologie, z několika prvních lekcí mi utkvěl pouze poněkud komplikovaný způsob jak zapínat a vypínat počítač ve zdejší počítačové učebně, neboť jak nám bylo řečeno, v historické budově FF UK byla v době mých studií nedostatečná kapacita elektrické sítě (či co). Zahajovací rituál našich lekcí vypadal asi takto: nejprve je třeba zapnout dva krajní počítače, pak překontrolovat pojistky a teprve poté pomalu zapínat další přístroje, postupně jeden po druhém. "Pokud někdo z vás", zdůraznil lektor, "uvedenou proceduru nedodrží, půjde nahazovat pojistky sám!"
Až do tohoto bodu mi probíraná látka byla celkem jasná, když se mne jednoho dne lektor z čista jasna zeptal, co je to ´operační paměť´. Co na to říci? Podle mého vysvětlení je to ´taková ta paměť, která provádí operace v počítači´, nebo snad ne? Lektor nasadil výraz plný utrpení a od toho dne se mne až do konce semestru už nic dalšího neptal.
Zlatým hřebem našeho PC kurzu pro počítačové nadšence a ignoranty bylo, když nám lektor dovolil zahrát si některé z tehdy populárních her (Tetris nebo Blockbuster). On sám si mezitím odskočil na kávu. Zkušeně jsem hrábla do kláves, abych po chvíli zmateně zvolala: „No jo, ale kde je ten kurzor?“
Počítačově stejně nadaná spolužačka jen mávla rukou: „Říkal, že přijde za chvíli. Jenom si šel uvařit kafe.“
O mnoho let později, již v pracovním procesu, jsem v rámci zvyšování kvalifikace byla nucena absolvovat různá školení pro uživatele nového softwaru. Při obdobných akcích mé ego naopak roste, když se mne o deset let starší kolegyně nesměle zeptá: „Hele, tys to pochopila, co máme vlastně dělat?“
„Jasně“, pravím suverénně, “to musíš kliknout na takový to tamto támhle vpravo (vlevo, nahoře, dole a podobně) a pak tam dej Enter“.
Heuréka! Ono to funguje! Kolegyně na mne vrhne obdivný pohled a já si rázem připadám jako počítačový odborník.
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x