Proč muži neslaví svůj mezinárodní den?
... například recitaci oslavných básní, sborový zpěv, hříšný tanec... a samozřejmě nesmí chybět nějaký ten pugét pro pány (klidně by stačila šiška salámu), případně dárkové poukázky do vybraných obchodních domů, přípitek a hromadné veselí může začít.
Přenesme se zpátky do současnosti a zamysleme se nad tím, že to muži v dnešní době nemají ale fakt vůbec lehké. Na všech možných frontách čelí den co den diskriminaci. Začnu hned tím, že jsou v kalendáři hanebně opomíjeni a při tom i oni mají své dny. Tedy myslím tím mezinárodně uznávaný Den otců (19.3.) a Den mužů, který připadá na 19. listopadu a prý (to jsem si vygooglila) se už slaví asi v 60 zemích světa, včetně Tobaga a Trinidadu. Ale kdo o tom u nás v Česku ví? Na rozdíl od 8.3., kdy je ve všech kalendářích předtištěno "MDŽ", pod jmény Josef a Alžběta, kteří mají svátek právě 19. března a 19. listopadu, není ani droboulinká zmínečka o nějakým mezinárodním dni určeným chlapům.
Nebo další příklad nerovného postavení mužů a žen v našich končinách: pouštějí vás snad někdy ženské (tedy pokud nejste osmdesátiletí stařečkové o holi) v hromadné dopravě sednout? Podrží vám dveře? Pomohou do kabátu? Odsunou galantně židli, když si chcete sednout? Pak se ženy nemohou divit, že někteří z vás to taky občas nedělají. Oko za oko... tak to prostě chodí.
Můžu pokračovat ve výčtu nespravedlností: když se máte zúčastnit nějaké slavnostní události, musíte narvat své tělo (bez ohledu na konfečkní velikost) do upnutého černého saka či fraku a málem se vlastnoručně uškrtit kravatou či motýlkem. Celý večer se pak v té funebrácké "nádheře" dusíte a potíte jak tučňáci na Sahaře, zatímco žena si může vedle vás klidně povlávat ve vzdušných pestrobarevných šatech, které milosrdně zakryjí (pokud má jejich nositelka vkus a šarm) případné nedokonalosti její postavy. To není fér.
A co se týče těch vyšších platů, které vám neustále s oblibou předhazujeme, tak co jsou vám platný, když je z vás dříve či později stejně vypumpujeme a vydolujeme: tuhle dárek k Valentýnovi, ani ne za měsíc k MDŽ, jedno kino nebo společná večeře, kterou platíte samozřejmě vy, nějaký slušivý hadřík - no a vyšší plat je v čudu! A pak už vám nic nezbyde na další radosti života.
A co teprve v umění? Kolik pěvců, básníků, malířů či sochařů od doby Michelangela zaznamenalo, že i chlapi můžou být krásní? Spočetli byste je na prstech jedné ruky. To jsou jen samé ženské akty, milostné písně pro dámy mužských srdcí, sochy ladných nymf a bohyní, no a v knihách poezie ani nelistujte - třeba taková slavná symbolistická báseň "Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?" (A. Sova) rozhodně není určená pro vás, pánové, kteří ještě máte na hlavě bujný porost, sorry jako...
Hledala jsem a googlila a přece jen jsem našla alespoň jednu roztomilou básničku o mužích:
Muži jsou křehcí (Jan Burian)
Muži jsou křehcí
Jak šlehačkové labutě
Jak vánoční ozdoby
Achillovy paty lidstva
Tak zranitelní
I já se drolím
A opadávám
A dám se rozbít
Jak bakelitová hračka
Jak setrvačník v ní
Jak kuře na klíček
Jak lampión
Sklíčko
Cítíš pulsovat mé žilky
Na spáncích?
Varlátka holátka
Jemné chloupky?
Mé nadledvinky
Ani necítíš…
A dokonce je zhudebněná:
Tak tedy, milí chlapci, chlapi, muži, pánové, otcové, dědečkové, manželé, milenci, atd... upřímně a bez ironie: i když jste jen tou "horší" polovičkou lidstva, pokud tedy my jsme tou lepší, stejně by to bez vás nebylo vono. Někdy je to s vámi fajn, takže i vy si určitě zasloužíte náležitě oslavit nějaký svůj den stejně jako my si dnes (ne)užijeme MDŽ.
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x