Každému z nás občas uletí... (Věnováno dávným kamarádům z dětství...)

Prázdniny nějak moc rychle utíkají. Tý se to mluví, když se mohla celý dva měsíce jen tak flákat, řeknete si možná. Tak ano i ne..., ale to je věc názoru. Zkrátka, dnes jsem si vzpomněla na takový ty opravdický prázdniny, který...

...voněly rybízovou marmeládou, sušenými houbami, připálenými buřty a borůvkama, co jsme od nich pořád měli zapatlanou pusu a někdy i tričko. Lítali jsme celý dny po lese, cákali se v rybníce, stavěli bunkry nebo si hráli na indiány. Potrhaný tepláky ani nemělo cenu zašívat, protože stejně jsme z nich přes prázdniny vyrostli...

A taky jsme už bohužel vyrostli z těch bezstarostných radovánek dětství. Ale kdo říká, že by si dospělák nemohl čas od času vzpomenout na to, že byl taky kdysi dítě.

Tohle mne tak nějak bezděky napadlo, když jsem si četla básničky Ivana Wernische, že člověk nemůže zapomínat na to, co bylo, protože to úzce souvisí s tím, co je a možná bude...

Na kraji Stokorcového lesa
jsem potkala svého dávného
kamaráda z dětství.
Co tak posmutněle? povídám já
Ale, mám starosti se včelama,
zamyšleně mávnul tlapkou.
No jo se včelama, pokrčím rameny
A víš ty vůbec, milý Pú, co se dnes
děje ve světě?
No baže, přikývnul
Ijáček už zase ztratil ocas - poslední dobou
to s ním jde z kopce
Prasátko se odstěhovalo k příbuzným,
prý kvůli nějakýmu moru
A Tygr s Klokánkem jsou...

Já vím, já vím, přeruším ho shovívavě
Myslím, co se děje v tom
SKUTEČNÉM světě...

Skutečný svět mezitím zestárnul,
nezmoudřel a je v něm
čím dál tím méně místa
pro dětskou bezstarostnost a laskavost
Milý Pú, ještě že ty nikdy nezestárneš
Já vím, z tvého lesa
pomalu a jistě
ubývají stromy a teď máš navíc
starosti s těma včelama...

A jakpak se má Kryštůfek Robin?
Vzpomněla jsem si na svou
lásku z dětství
Jakpak asi dnes vypadá?
Je pořád tak chlapecky milý
a nevinný?
Pú se na mne podívá svýma hlubokýma
přátelskýma očima
Kryštůfek Robin už přece dávno...

No jo vlastně,
dětské lásky a naivní svět her
už dávno odvál vítr,
spláchl déšť, pokryl
sníh a usušilo pálivé slunce
těch uplynulých let
No aspoň si na ně někdy vzpomenu
na ty dávné kamarády
z dětství
kteří už mezitím vyrostli, dospěli
a někteří už možná...

Tak já už musím jít,
milý Pú, říkám spěšně
a předstírám, že mi jen
něco spadlo do oka
A nic si z toho nedělej
Všichni občas máme starosti
se včelama
Každému z nás občas
uletí...

(P.K. 19/8, 2017)