Pavli, moc mě mrzí, že jsem předešlý blog nečetla a nemůžu zareagovat. Ale jedno je jisté. Patříš mezi několik málo blogerek, k nimž jsem tu citově přilnula, což má spoustu těch nejlepších důvodů.

Paní Pavlo, váš výčet musím - nemusím, ale fota byla... vám se zlepšit náladu pokusím. a povedlo se

Děkuji moc vám všem za milé a povzbudivé reakce. Chtěla jsem tímto vysvětlujícím blogem nějak ospravedlnit, že jsem vás asi poněkud dost šokovala tím předchozím. Děkuji, opravdu si vás moc vážím. Omlouvám se, že neodpovídám jednotlivě. Snad někdy příště.

první úkol... neomlouvat se ...my to nepotřebujem

Přidávám se k těm, kteří cítí stejně jako já - že Vám teď není dobře. Je nás tu hodně kolegů, kteří Vás máme rádi.

Přeji Vám, ať je Vám brzo dobře.

P.S. Otevřete šuple(= duši).... a pište povídky!

jen jsem rozklikla,že pak přečtu důkladněji..pak už nebylo.... měla jsem pocit, že je ti hodně zle...hodně...

tak, kočko, už je ti líp?

hezký fotky a měj se ráda...do kapsy si furiantsky lžem všichni:) fakt.) normálka stav pro přežití

tak držím palce-včerejší blog byl taky fajn ale dnes znáš mnohem optimističtěji což jsem ráda...jo a krásný fotky

Občas je potřeba upustit ventil a za to máš můj obdiv

Jsem v Tralala jako doma, vítej v klubu

Krásné fotky, Pavlí. A k těm Tvým předsevzetím bych doplnil ještě jedno "musím víc chodit mezi svou partu blogerů." Chybíš nám

Jen občas? To je ještě dobrý.