dost hustej článek a za něj rozhodně

Díky za nákuk.

Také jsem bývala čert, já ten největší 174cm, kalhoty a kabát z kožešiny, babičkou ušité rohy a ocas a společným úsilím vytvořena maska, to vše vzbuzovalo respekt. Kolem ještě čerti druhé kategorie, kteří mě vedli na řetězu a Mikuláš, anděla jsme neměli. Tehdy se neinkasovaly peníze, ani žádné sladkosti, dělali jsme to pro zábavu, navíc jsme mohli býti venku i když se stmívalo, což za normálních okolností nebylo možné.

Mám jednu pěknou vzpomínku na ten den. Pořádala se mikulášská zábava, vtáhli mě do sálu a když jsem tancovala vedle svého třídního učitele, řezala jsem ho koštětem, protože jsem na něj měla pořádnou pifku. Ale znáte to, na vesnici se nic neutají, naštěstí se to nedostalo k uším postiženého, ale jeho kolegy a ten to po mém přiznání, dál nešířil, to by byla pro mě pěkná dvojka z chování.

No jo, byli i Páni učitelé, na které ráda vzpomínám.

Děkuji za komentář.

A já jsem žádný čerty nepotkala.

Asi jsi nezlobila.

Nová doba..... Pavlo, tobě

Jj, časy se mění. Ale doufám, že u vás na venkově se držíte starých dobrých tradic (možná v trochu moderním kabátě). Díky za nakouknutí, Jitko.

Sám Lucifer v pekle by se divil a možná i červenal

Těžko říct, od čertů vybrané chování neočekávám (i když některé slovní obraty nepřísluší ani čertům), ale kymácející se Mikuláš a klející anděl?

Taková je doba, tetování dorazilo už také "do nebe".Hezký začátek pracovního týdne přeji.

Děkuji za nakouknutí, Ireno. Tobě taky hezký týden.

Pavlo, čerti a andělé se přizpůsobují době. Vynechám-li vulgarismy, můžu jen dodat ...

Já věřím, že chodí i andělští andělé a slušní čerti, tohle byl trošku "extrém" . Díky za nákuk, Davide.

Tohle potkat, tak nevím. Nejlépe vzít nohy na ramena do jiného vagónu. Jen doufám, že tam už nebyly děti.

Děti byly opodál, tak nevím, co si z toho odnesly. Díky za komentář, Soňo.

Kdysi mě přemluvil kamarád, že se přestrojíme za čerty a půjdem vyděsit děti kamaráda kreslíře z Dikobrazu, což zaručovalo, že rodina bude odolná. Pomocí jutových pytlů, indulony, sazí a pár dalších instalatérských komponent jsme se proměnili v čerty a vtrhli do jejich nuselského příbytku. Děti se s vřískotem rozprchly po záclonách a některé dokonce visely z lustru. Akce tedy velice zdařená a ani v hospodě, kde jsme ten úspěch hned spláchli, jsme nemuseli platit. Pak jsme ještě narazili na znehybnělé vozidlo VB, jež se dva příslušníci marně snažili oživit. Zcela unisono jsme zařvali jé, hele čerti, my jsme taky čerti a opřeli se do žigulíka. Ten chytil na pár metrech a ještě nám děkovali, ač za ty čerty jsem čekal, že se tu noc třeba ani nedostanem domů:)

Ahoj Romane, ráda tě opět vidím. Díky za vtipnou historku, třeba by stála za sepsání, pokud se ti ještě chce psát.