Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč muži neslaví svůj mezinárodní den?

8. 03. 2017 16:17:29
Představte si takovou podnikovou oslavu MDM, asi třicet let zpátky. Oslavenci - muži, nachystají nezbytné občerstvení: chlebíčky, zákusky, domácí tlačenku atd. Gratulantky - ženy, si vezmou na starost hodnotnou kulturní zábavu,...

... například recitaci oslavných básní, sborový zpěv, hříšný tanec... a samozřejmě nesmí chybět nějaký ten pugét pro pány (klidně by stačila šiška salámu), případně dárkové poukázky do vybraných obchodních domů, přípitek a hromadné veselí může začít.

Přenesme se zpátky do současnosti a zamysleme se nad tím, že to muži v dnešní době nemají ale fakt vůbec lehké. Na všech možných frontách čelí den co den diskriminaci. Začnu hned tím, že jsou v kalendáři hanebně opomíjeni a při tom i oni mají své dny. Tedy myslím tím mezinárodně uznávaný Den otců (19.3.) a Den mužů, který připadá na 19. listopadu a prý (to jsem si vygooglila) se už slaví asi v 60 zemích světa, včetně Tobaga a Trinidadu. Ale kdo o tom u nás v Česku ví? Na rozdíl od 8.3., kdy je ve všech kalendářích předtištěno "MDŽ", pod jmény Josef a Alžběta, kteří mají svátek právě 19. března a 19. listopadu, není ani droboulinká zmínečka o nějakým mezinárodním dni určeným chlapům.

Nebo další příklad nerovného postavení mužů a žen v našich končinách: pouštějí vás snad někdy ženské (tedy pokud nejste osmdesátiletí stařečkové o holi) v hromadné dopravě sednout? Podrží vám dveře? Pomohou do kabátu? Odsunou galantně židli, když si chcete sednout? Pak se ženy nemohou divit, že někteří z vás to taky občas nedělají. Oko za oko... tak to prostě chodí.

Můžu pokračovat ve výčtu nespravedlností: když se máte zúčastnit nějaké slavnostní události, musíte narvat své tělo (bez ohledu na konfečkní velikost) do upnutého černého saka či fraku a málem se vlastnoručně uškrtit kravatou či motýlkem. Celý večer se pak v té funebrácké "nádheře" dusíte a potíte jak tučňáci na Sahaře, zatímco žena si může vedle vás klidně povlávat ve vzdušných pestrobarevných šatech, které milosrdně zakryjí (pokud má jejich nositelka vkus a šarm) případné nedokonalosti její postavy. To není fér.

A co se týče těch vyšších platů, které vám neustále s oblibou předhazujeme, tak co jsou vám platný, když je z vás dříve či později stejně vypumpujeme a vydolujeme: tuhle dárek k Valentýnovi, ani ne za měsíc k MDŽ, jedno kino nebo společná večeře, kterou platíte samozřejmě vy, nějaký slušivý hadřík - no a vyšší plat je v čudu! A pak už vám nic nezbyde na další radosti života.

A co teprve v umění? Kolik pěvců, básníků, malířů či sochařů od doby Michelangela zaznamenalo, že i chlapi můžou být krásní? Spočetli byste je na prstech jedné ruky. To jsou jen samé ženské akty, milostné písně pro dámy mužských srdcí, sochy ladných nymf a bohyní, no a v knihách poezie ani nelistujte - třeba taková slavná symbolistická báseň "Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?" (A. Sova) rozhodně není určená pro vás, pánové, kteří ještě máte na hlavě bujný porost, sorry jako...

Hledala jsem a googlila a přece jen jsem našla alespoň jednu roztomilou básničku o mužích:

Muži jsou křehcí (Jan Burian)

Muži jsou křehcí
Jak šlehačkové labutě
Jak vánoční ozdoby
Achillovy paty lidstva
Tak zranitelní

I já se drolím
A opadávám
A dám se rozbít
Jak bakelitová hračka
Jak setrvačník v ní
Jak kuře na klíček
Jak lampión
Sklíčko

Cítíš pulsovat mé žilky
Na spáncích?
Varlátka holátka
Jemné chloupky?
Mé nadledvinky
Ani necítíš...

A dokonce je zhudebněná:

Tak tedy, milí chlapci, chlapi, muži, pánové, otcové, dědečkové, manželé, milenci, atd... upřímně a bez ironie: i když jste jen tou "horší" polovičkou lidstva, pokud tedy my jsme tou lepší, stejně by to bez vás nebylo vono. Někdy je to s vámi fajn, takže i vy si určitě zasloužíte náležitě oslavit nějaký svůj den stejně jako my si dnes (ne)užijeme MDŽ.

Autor: Pavla Kolářová | středa 8.3.2017 16:17 | karma článku: 16.06 | přečteno: 489x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Me before you...

Můj milý, než jsem tě poznala, můj život nebyl jednotvárný a suchopárný. Měla jsem relativně více času. Nemusela jsem se s tebou dělit o svou postel a, neber si to osobně, nechyběl jsi mi. Nechci být na tobě závislá, myslím, že...

8.11.2017 v 18:41 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 460 | Diskuse

Pavla Kolářová

Podprdu za dva milióny? To snad raději nahoře bez...

Nebýt MHD, tolik věcí by mi v životě uniklo. Mnohokrát jsem uvažovala, proč se většina mých blogů odehrává právě tam. Skoro bych očekávala, že by mi Dopravní podnik měl zaslat nějaký děkovný dopis či rovnou nabídnout celoroční...

5.11.2017 v 16:06 | Karma článku: 21.89 | Přečteno: 896 | Diskuse

Pavla Kolářová

Máte doma děti v pubertě?

Tak to raději tento článek vůbec nečtěte. Nenabídne vám nic nového a převratného, co už byste dávno nevěděli. Pro ty ostatní, které to teprve čeká, zde předkládám zjednodušený manuál, jak se vypořádat s dítky v „kritickém“ věku...

27.10.2017 v 15:36 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 464 | Diskuse

Pavla Kolářová

Moje tvář ztratila hlas

Takhle po ránu cosi říkám a uprostřed věty se najednou ozve bezmocné sípání a pak už jen jakési neartikulované zvuky. No bezva, sice je to pořád lepší než ztratit tvář, jenže v mojí profesi úči je to přeci jen tak trochu průšvih...

20.10.2017 v 7:57 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 1542 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.58 | Přečteno: 499 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.73 | Přečteno: 1086 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 545 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.19 | Přečteno: 1763 | Diskuse
Počet článků 176 Celková karma 15.63 Průměrná čtenost 940

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.