Představte si takovou podnikovou oslavu MDM, asi třicet let zpátky. Oslavenci - muži, nachystají nezbytné občerstvení: chlebíčky, zákusky, domácí tlačenku atd. Gratulantky - ženy, si vezmou na starost hodnotnou kulturní zábavu,...
... například recitaci oslavných básní, sborový zpěv, hříšný tanec... a samozřejmě nesmí chybět nějaký ten pugét pro pány (klidně by stačila šiška salámu), případně dárkové poukázky do vybraných obchodních domů, přípitek a hromadné veselí může začít.
Přenesme se zpátky do současnosti a zamysleme se nad tím, že to muži v dnešní době nemají ale fakt vůbec lehké. Na všech možných frontách čelí den co den diskriminaci. Začnu hned tím, že jsou v kalendáři hanebně opomíjeni a při tom i oni mají své dny. Tedy myslím tím mezinárodně uznávaný Den otců (19.3.) a Den mužů, který připadá na 19. listopadu a prý (to jsem si vygooglila) se už slaví asi v 60 zemích světa, včetně Tobaga a Trinidadu. Ale kdo o tom u nás v Česku ví? Na rozdíl od 8.3., kdy je ve všech kalendářích předtištěno "MDŽ", pod jmény Josef a Alžběta, kteří mají svátek právě 19. března a 19. listopadu, není ani droboulinká zmínečka o nějakým mezinárodním dni určeným chlapům.
Nebo další příklad nerovného postavení mužů a žen v našich končinách: pouštějí vás snad někdy ženské (tedy pokud nejste osmdesátiletí stařečkové o holi) v hromadné dopravě sednout? Podrží vám dveře? Pomohou do kabátu? Odsunou galantně židli, když si chcete sednout? Pak se ženy nemohou divit, že někteří z vás to taky občas nedělají. Oko za oko... tak to prostě chodí.
Můžu pokračovat ve výčtu nespravedlností: když se máte zúčastnit nějaké slavnostní události, musíte narvat své tělo (bez ohledu na konfečkní velikost) do upnutého černého saka či fraku a málem se vlastnoručně uškrtit kravatou či motýlkem. Celý večer se pak v té funebrácké "nádheře" dusíte a potíte jak tučňáci na Sahaře, zatímco žena si může vedle vás klidně povlávat ve vzdušných pestrobarevných šatech, které milosrdně zakryjí (pokud má jejich nositelka vkus a šarm) případné nedokonalosti její postavy. To není fér.
A co se týče těch vyšších platů, které vám neustále s oblibou předhazujeme, tak co jsou vám platný, když je z vás dříve či později stejně vypumpujeme a vydolujeme: tuhle dárek k Valentýnovi, ani ne za měsíc k MDŽ, jedno kino nebo společná večeře, kterou platíte samozřejmě vy, nějaký slušivý hadřík - no a vyšší plat je v čudu! A pak už vám nic nezbyde na další radosti života.
A co teprve v umění? Kolik pěvců, básníků, malířů či sochařů od doby Michelangela zaznamenalo, že i chlapi můžou být krásní? Spočetli byste je na prstech jedné ruky. To jsou jen samé ženské akty, milostné písně pro dámy mužských srdcí, sochy ladných nymf a bohyní, no a v knihách poezie ani nelistujte - třeba taková slavná symbolistická báseň "Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?" (A. Sova) rozhodně není určená pro vás, pánové, kteří ještě máte na hlavě bujný porost, sorry jako...
Hledala jsem a googlila a přece jen jsem našla alespoň jednu roztomilou básničku o mužích:
Muži jsou křehcí (Jan Burian)
Muži jsou křehcí
Jak šlehačkové labutě
Jak vánoční ozdoby
Achillovy paty lidstva
Tak zranitelní
I já se drolím
A opadávám
A dám se rozbít
Jak bakelitová hračka
Jak setrvačník v ní
Jak kuře na klíček
Jak lampión
Sklíčko
Cítíš pulsovat mé žilky
Na spáncích?
Varlátka holátka
Jemné chloupky?
Mé nadledvinky
Ani necítíš…
A dokonce je zhudebněná:
Tak tedy, milí chlapci, chlapi, muži, pánové, otcové, dědečkové, manželé, milenci, atd... upřímně a bez ironie: i když jste jen tou "horší" polovičkou lidstva, pokud tedy my jsme tou lepší, stejně by to bez vás nebylo vono. Někdy je to s vámi fajn, takže i vy si určitě zasloužíte náležitě oslavit nějaký svůj den stejně jako my si dnes (ne)užijeme MDŽ.
