Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lada nebo sci-fi? Hlavně žádný stereotypy...

12. 04. 2017 9:00:00
Už je tu máme zase, ty maturity. Zatím jenom slohovky z českého jazyka, tentokrát o trochu dříve než v předchozích letech. O tom, jak se ducha lvi poprali se zadáním, se letos osobně přesvědčí hodnotitelé z CERMATU. Hodně zdaru!

Jó maturita, to je věc. Svým vnoučátkům, až nějaká budu mít, povyprávím jaké to bylo v dobách před státními maturitami, skenováním výsledků a centrálním opravováním:

Před mnoha a mnoha dávnými lety, za okny tenkrát zrovna pučelo jaro, se ve třídě potilo nějakých patnáct studentů. Učitel vykonávající dozor zavelel, že na lavici mohou zůstat jen psací potřeby, piják (neboli savý papír, milé děti, to vy už dnes neznáte) a svačina. Velkoryse přehlédl různé drobné talismany pro štěstí a optimisticky se usmál na bledolící maturanty. Pak obřadně a krasopisně napsal na tabuli tři zadání, která důležitě vyjmul ze zalepené obálky.

Napětí a nervozita se daly krájet. Náladu neodlehčily ani dvě pětilitrové sklenice okurek nakládaček, krabice plná řízků a velké krajíce chleba, které si vyskládal na pracovní plochu jeden spolužák sedící přede mnou. Prostě, nic neponechal náhodě.

Jaká budou témata, se dalo víceméně předvídat. Už měsíc před písemkami nás češtinářka pro jistotu opakovaně nabádala, že si máme rozhodně přečíst něco od Karla Čapka, když už je to důležité výročí. Taky jsme nápadně dlouho a detailně probírali téma Obraz válečných hrůz v literatuře. Některý citáty typu "Švejk byl morovou hlízou" si pamatuju doteďka. To se může v životě hodit, ne?

Spolužák s okurkama nezklamal. Nejenže si jako jediný ze třídy vybral tzv. "úvahu na volné téma" a zamastil úvodní stranu slohové práce od řízku, navíc hned v prvním slově nadpisu namastil hrubku jak hrom! Učitelka málem dostala infarkt, když si přečetla pod mastným flekem: "Jacý jsme".

Tolik výlet do vzdálené historie. Udělám hop a skok do současnosti.

Opět jsem si "vychutnala" pozici zadavatele. Opět do tří stran podrobných instrukcí přibyly nové, které tam dříve nebyly. Neponechala jsem nic náhodě. Tedy útok na poslední okurku ve sklenici jsem nepodnikla, ale návod zvaný "Pokyny pro zadavatele" jsem si poctivě nastudovala den předem, podtrhala důležité pasáže (tedy skoro všechno), barevně vybarvila některá slova jako upozornit, zkontrolovat, nesmí, je nutné, nenapovídejte, neopisujte a nevyrušujte atd.

Trochu jsem se zarazila u věty: "Využívat mobilních telefonů a dalších komunikačních prostředků je přísně zakázáno." Jakejch "dalších prostředků", probůh? To mám jako kontrolovat, jestli studentům za uchem netrčí miniaturní anténka? Pardon, jsem trochu technicky zaostalá, ani nastavení vlastního mobilu na vibrace jsem nezvládla bez pomoci mladší kolegyně. Uff, tak nevím, jestli to zvládnu.

No nic, nějak to dopadne, jde se na věc.

Jako obvykle bylo na výběr z deseti témat. Klasická skladba: úvaha, referát, popis, článek do regionálního zpravodaje a podobně. Tématické rozpětí od "žen zkoušených osudem" (ženské téma samozřejmě nesmí nikdy chybět) až po tepání novodobých fenoménů doby - tentokrát zločin mladistvých a prokrastinace. Překvapivě, některá zadání si nevybral ani jeden student v mé skupině. Schválně, jestli z uvedených možností uhodnete která:

A) Existence lidstva ohrožena

B) Nudný účetní a jiné stereotypy

C) Obraz od Josefa Lady

D) České národní obrození

E) Zlo s dětskou tváří

F) Zahájení vodácké sezony

Správné řešení uvádím až na konci článku, pokud to vydržíte dočíst až tam.

Já osobně bych asi byla v rejži, tolik možností! Já když si mám vybrat ze tří položek, řeším šílené dilema, která je horší či lepší. No a z deseti, tak to už vůbec! Nejdříve bych asi vyloučila zadání, která ani náhodou. Pak už by to byla hra osudu, systémem "ententýky dva špalíky" by odpadla ta další a na konec by zbylo jedno. Stačilo by mi na výběr těch 25 minut?

Tak jsem to zkusila. Na slovo "nos" vyšel ten obrázek od Lady. A do prčic! To jsem si na sebe upletla bič. Já chtěla radši tu sci-fi povídku, jenomže tam se měla zase vylíčit postapokalyptická budoucnost. Tak to bych asi nedala. S brutalitou dětí, které zabily bezbrannou osmdesátiletou stařenku (Zadání E) mám taky poněkud problém. Takže ten popis. No nazdar!

Obraz Josefa Lady z roku 1942 nás vrací do dob, kdy lidé na vsi žili svůj pomalý poklidný život: neměli ještě elektřinu a tudíž žádné ze současných vymožeností jako je televize nebo internet. Čas jim plynul bez zbytečného shonu a stresu. Po ránu je budilo zakokrhání kohouta a půlnoc ohlašoval ponocný, kterého vidíme na obrázku. Takový obecní slouha, jak se také ponocnému říkalo, se těšil velké vážnosti, nejenže v noci troubil dvanáctou hodinu, ale také vyhlašoval úřední věci, protože tenkrát ještě pochopitelně neexistoval vesnický rozhlas.

Na obrázku vidíme Ladovy rodné Hrusice: na kopci nad vsí se tyčí typický kostelík, v popředí je náves s rybníčkem lemovaným vrbami a stavidlo, na kterém možná sedával za úplňku vodník a bafal ze své fajfky. Starodávné štíty venkovských chalup a doškové střechy dokreslují venkovskou idylku. Před jedním stavením stojí psí bouda, ve které asi nějaký voříšek právě sní svůj sen o voňavé kosti od nedělního oběda. Je půlnoc a všichni, kromě statného kníratého ponocného zahaleného do vlňáku s kožešinovým límcem, spí, protože zítra je čeká další těžký den. Inu, jako na vesnici v oněch dávných dobách...

Tak a jsem v koncích, že já si přeci jen nevybrala tu "Ohroženou existenci lidstva", ta apokalyptická vize budoucnosti by mi šla zřejmě líp. Z toho popisu mi vychází jen samý plky a fráze, o vesnickém životě na konci devatenáctýho století píšu jak ponocný...

To tenkrát když jsem sama maturovala, jsem s výběrem tématu asi taky sáhla vedle. Do Obrazu válečných hrůz v literatuře jsem zbytečně naplácala moc citátů, můj oblíbený s "morovou hlízou" samozřejmě taky a tím jsem to asi trochu pohnojila. Češtinářka byla zklamaná, že mi musí dát dvojku. Už jsem se s tím časem vyrovnala.

Jó milé děti, maturita není žádná sranda, proto se hodně dívejte kolem sebe ( nejen do displejů mobilu), hodně čtěte (nejen esemesky a hlášky na FB) a bude to v pohodě. To dáte.

Slíbené řešení kvízové otázky: ani jeden ze studentů si nevybral B a D, zřejmě obrození a stereotypy dnes nefrčí.

P.S.: Ježiš, teď jsem zjistila strašnou věc! Po odevzdání slohových prací jsem zapomněla studentům odrecitovat bod číslo 23 Pokynů: "Máte-li závažné připomínky k průběhu zkoušky v učebně, přihlaste se a na vyzvání mi je sdělte..."

Průšvih!

Autor: Pavla Kolářová | středa 12.4.2017 9:00 | karma článku: 13.86 | přečteno: 429x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Me before you...

Můj milý, než jsem tě poznala, můj život nebyl jednotvárný a suchopárný. Měla jsem relativně více času. Nemusela jsem se s tebou dělit o svou postel a, neber si to osobně, nechyběl jsi mi. Nechci být na tobě závislá, myslím, že...

8.11.2017 v 18:41 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 460 | Diskuse

Pavla Kolářová

Podprdu za dva milióny? To snad raději nahoře bez...

Nebýt MHD, tolik věcí by mi v životě uniklo. Mnohokrát jsem uvažovala, proč se většina mých blogů odehrává právě tam. Skoro bych očekávala, že by mi Dopravní podnik měl zaslat nějaký děkovný dopis či rovnou nabídnout celoroční...

5.11.2017 v 16:06 | Karma článku: 21.89 | Přečteno: 896 | Diskuse

Pavla Kolářová

Máte doma děti v pubertě?

Tak to raději tento článek vůbec nečtěte. Nenabídne vám nic nového a převratného, co už byste dávno nevěděli. Pro ty ostatní, které to teprve čeká, zde předkládám zjednodušený manuál, jak se vypořádat s dítky v „kritickém“ věku...

27.10.2017 v 15:36 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 464 | Diskuse

Pavla Kolářová

Moje tvář ztratila hlas

Takhle po ránu cosi říkám a uprostřed věty se najednou ozve bezmocné sípání a pak už jen jakési neartikulované zvuky. No bezva, sice je to pořád lepší než ztratit tvář, jenže v mojí profesi úči je to přeci jen tak trochu průšvih...

20.10.2017 v 7:57 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 1542 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.58 | Přečteno: 499 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.73 | Přečteno: 1086 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 545 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.16 | Přečteno: 1763 | Diskuse
Počet článků 176 Celková karma 15.63 Průměrná čtenost 940

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.