Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Believe in your selfie!

30. 06. 2017 16:23:58
Nápisy na tričku většinou moc nevnímám: I love..., Now or never, Piju jak duha, apod.Tenhle mi náhodou uvízl v hlavě. Ještě před dvěma roky bych tvrdila, že selfie tedy ani náhodou. Přece nebudu fotit sama sebe - jsem snad blbá?

A pak jsem zjistila, že asi možná jo, protože jsem za boha nemohla pochopit, jak se používá ten foťák na tom zatraceně chytrým mobilu, který nosím vždycky někde halabala pohozený mezi tisícem jiných věcí a občas se stane, že slyším z vnitřku tašky takový zvláštní opakovaný cvakání.

Že tenhle divný zvuk vydává foťák v mobilu, který se prostě ve stísněném prostoru mezi deštníkem, svazkem klíčů, diářem a jinými nezbytnostmi, sám od sebe spustí, mi došlo, až když mi displej hlásil, že mám téměř plnou paměť v galerii obrázků. Já která jsem ten smartfounovej fotoaparát do tý doby použila asi tak dvakrát! Pak následovala série pokusů a omylů ve snaze vymazat asi dvěstě černočerných fotek, který dokumentovaly, jak to vypadá uvnitř kapsy mé kabelky. Při té příležitosti nedopatřením vzniklo několik mých prvních selfíček vlastních nohou.

Když mi docvaklo, že je ta chytrá věc docela citlivá na dotek, konečně jsem se naučila cvakat i normální fotky. Moc jsem tomu, na rozdíl od klasickýho foťáku, na chuť nepřišla. Na takový ty šílence, co s sebou pořád nosí tu teleskopickou tyč a culí se do kamery při každé možné příležitosti, zírám jak u vytržení: CVAK - snímek před významnou historickou památkou, CVAK u půllitru tekutiny, na pláži, v restauraci a někteří prý i, s prominutím, na oné místnosti - osobně jsem zažila dvě slečny fotící se u sušáku na ruce na veřejném WC (tak to už fakt nevim, to by mě asi v životě nenapadlo).

Jedna nejmenovaná cestovka dokonce pořádá v těchto dnech soutěž o zájezd v hodnotě 40 000 Kč. Stačí, když se vyfotíte s kelímkem od kafe s jejich logem a postoupíte v losování. Hm, to jsou mi věci. Bohužel nic pro mne. Takže z tohoto mraku nezaprší.

Já když na mne někdo namíří kamerou, raději prchám. Fakt nemám ráda focení své vlastní osoby, zejména pokud jde o nějaký úřední dokumenty. Dokud se dokladový podobenky pořizovaly někde ve fotostudiu, vždycky jsem se téměř do krve pohádala s fotografem, aby mne probůh nefotil s hlavou pootočenou do strany, ale z očí do očí. Vždycky se mi snažil vsugerovat, že ví přesně, z kterýho úhlu to vypadá nejlíp, v tom případě nechápu, proč se na většině dokladů tvářím tak vytřeštěně a křečovitě. Výraz mých očí většinou říká: "Tak už to, ksakru, cvakni, nenatáčej mi hlavu šejdrem a nech si ty profesionální pindy!"

U biometrických fotek je to ještě mnohem horší - půl hodiny mě někdo šteluje do tý správný pozice, pak nesmím mrknout, dýchat a pokud možno se mile usmívat. Na své poslední občance vypadám jako mezinárodně hledaný zločinec, se divím, že mne rovnou nezatknou, když se někde legitimuju. Příští rok mi končí pas i občanka, tak nevím, jestli se mám radovat, nebo už teď nacvičovat nějaký normální výraz před kamerou.

Díky tomu jsem objevila jisté výhody selfie - například fotky na méně podstatné dokumenty jako Lítačka, průkazka do knihovny nebo index, jsem si pořídila sama bez zbytečnýho stresu a podle svých představ. I svoje profilový foto na blogu jsem vyblejskla sama asi tak na dvacátý sedmý pokus. Myslím, že splnilo mou snahu a účel: nikdo mne na ní nepoznává, ale všichni se ptají: Jé to je focený někde v ZOO? Přihořívá.

Zítra mi začínají tvrdě zasloužený šestitýdenní prázdniny a hodlám fotit, fotit a fotit. Nebojte, v mým případě nehrozí obrázky typu: Já a mraveniště, Moje maličkost v hradní věži, Já a zase já tuhle a támhle - to ani omylem! Baví mě fotit věci, který mne jen tak náhodou cvrnknou do nosu, který mne osloví nebo pobaví a třeba potěší i jiný lidi.

Dnes ale udělám dvě výjimky - přestože tady veřejně prohlašuji: "I don ́t believe in my selfie!" , tady jsou hned dvě:

Užijte si krásné pohodové léto a zas někdy :))

Autor: Pavla Kolářová | pátek 30.6.2017 16:23 | karma článku: 17.64 | přečteno: 652x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Me before you...

Můj milý, než jsem tě poznala, můj život nebyl jednotvárný a suchopárný. Měla jsem relativně více času. Nemusela jsem se s tebou dělit o svou postel a, neber si to osobně, nechyběl jsi mi. Nechci být na tobě závislá, myslím, že...

8.11.2017 v 18:41 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 460 | Diskuse

Pavla Kolářová

Podprdu za dva milióny? To snad raději nahoře bez...

Nebýt MHD, tolik věcí by mi v životě uniklo. Mnohokrát jsem uvažovala, proč se většina mých blogů odehrává právě tam. Skoro bych očekávala, že by mi Dopravní podnik měl zaslat nějaký děkovný dopis či rovnou nabídnout celoroční...

5.11.2017 v 16:06 | Karma článku: 21.89 | Přečteno: 896 | Diskuse

Pavla Kolářová

Máte doma děti v pubertě?

Tak to raději tento článek vůbec nečtěte. Nenabídne vám nic nového a převratného, co už byste dávno nevěděli. Pro ty ostatní, které to teprve čeká, zde předkládám zjednodušený manuál, jak se vypořádat s dítky v „kritickém“ věku...

27.10.2017 v 15:36 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 464 | Diskuse

Pavla Kolářová

Moje tvář ztratila hlas

Takhle po ránu cosi říkám a uprostřed věty se najednou ozve bezmocné sípání a pak už jen jakési neartikulované zvuky. No bezva, sice je to pořád lepší než ztratit tvář, jenže v mojí profesi úči je to přeci jen tak trochu průšvih...

20.10.2017 v 7:57 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 1542 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.58 | Přečteno: 499 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.73 | Přečteno: 1091 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 548 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.22 | Přečteno: 1769 | Diskuse
Počet článků 176 Celková karma 15.63 Průměrná čtenost 940

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.