Believe in your selfie!
A pak jsem zjistila, že asi možná jo, protože jsem za boha nemohla pochopit, jak se používá ten foťák na tom zatraceně chytrým mobilu, který nosím vždycky někde halabala pohozený mezi tisícem jiných věcí a občas se stane, že slyším z vnitřku tašky takový zvláštní opakovaný cvakání.
Že tenhle divný zvuk vydává foťák v mobilu, který se prostě ve stísněném prostoru mezi deštníkem, svazkem klíčů, diářem a jinými nezbytnostmi, sám od sebe spustí, mi došlo, až když mi displej hlásil, že mám téměř plnou paměť v galerii obrázků. Já která jsem ten smartfounovej fotoaparát do tý doby použila asi tak dvakrát! Pak následovala série pokusů a omylů ve snaze vymazat asi dvěstě černočerných fotek, který dokumentovaly, jak to vypadá uvnitř kapsy mé kabelky. Při té příležitosti nedopatřením vzniklo několik mých prvních selfíček vlastních nohou.
Když mi docvaklo, že je ta chytrá věc docela citlivá na dotek, konečně jsem se naučila cvakat i normální fotky. Moc jsem tomu, na rozdíl od klasickýho foťáku, na chuť nepřišla. Na takový ty šílence, co s sebou pořád nosí tu teleskopickou tyč a culí se do kamery při každé možné příležitosti, zírám jak u vytržení: CVAK - snímek před významnou historickou památkou, CVAK u půllitru tekutiny, na pláži, v restauraci a někteří prý i, s prominutím, na oné místnosti - osobně jsem zažila dvě slečny fotící se u sušáku na ruce na veřejném WC (tak to už fakt nevim, to by mě asi v životě nenapadlo).
Jedna nejmenovaná cestovka dokonce pořádá v těchto dnech soutěž o zájezd v hodnotě 40 000 Kč. Stačí, když se vyfotíte s kelímkem od kafe s jejich logem a postoupíte v losování. Hm, to jsou mi věci. Bohužel nic pro mne. Takže z tohoto mraku nezaprší.
Já když na mne někdo namíří kamerou, raději prchám. Fakt nemám ráda focení své vlastní osoby, zejména pokud jde o nějaký úřední dokumenty. Dokud se dokladový podobenky pořizovaly někde ve fotostudiu, vždycky jsem se téměř do krve pohádala s fotografem, aby mne probůh nefotil s hlavou pootočenou do strany, ale z očí do očí. Vždycky se mi snažil vsugerovat, že ví přesně, z kterýho úhlu to vypadá nejlíp, v tom případě nechápu, proč se na většině dokladů tvářím tak vytřeštěně a křečovitě. Výraz mých očí většinou říká: "Tak už to, ksakru, cvakni, nenatáčej mi hlavu šejdrem a nech si ty profesionální pindy!"
U biometrických fotek je to ještě mnohem horší - půl hodiny mě někdo šteluje do tý správný pozice, pak nesmím mrknout, dýchat a pokud možno se mile usmívat. Na své poslední občance vypadám jako mezinárodně hledaný zločinec, se divím, že mne rovnou nezatknou, když se někde legitimuju. Příští rok mi končí pas i občanka, tak nevím, jestli se mám radovat, nebo už teď nacvičovat nějaký normální výraz před kamerou.
Díky tomu jsem objevila jisté výhody selfie - například fotky na méně podstatné dokumenty jako Lítačka, průkazka do knihovny nebo index, jsem si pořídila sama bez zbytečnýho stresu a podle svých představ. I svoje profilový foto na blogu jsem vyblejskla sama asi tak na dvacátý sedmý pokus. Myslím, že splnilo mou snahu a účel: nikdo mne na ní nepoznává, ale všichni se ptají: Jé to je focený někde v ZOO? Přihořívá.
Zítra mi začínají tvrdě zasloužený šestitýdenní prázdniny a hodlám fotit, fotit a fotit. Nebojte, v mým případě nehrozí obrázky typu: Já a mraveniště, Moje maličkost v hradní věži, Já a zase já tuhle a támhle - to ani omylem! Baví mě fotit věci, který mne jen tak náhodou cvrnknou do nosu, který mne osloví nebo pobaví a třeba potěší i jiný lidi.
Dnes ale udělám dvě výjimky - přestože tady veřejně prohlašuji: "I don´t believe in my selfie!" , tady jsou hned dvě:
Užijte si krásné pohodové léto a zas někdy :))
Pavla Kolářová
Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence
Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...
Pavla Kolářová
Dobrej ročník...
Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...
Pavla Kolářová
Když nechcete zapadnout...
Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...
Pavla Kolářová
Nemáme koule, zeptejte se příští týden...
V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
Pavla Kolářová
Konečně je hnusně...
Víte co? Od tý doby, co tu máme to globální oteplování či co, je počasí celý poblázněný a kdo se v tom má vyznat, jaké je vlastně roční období. V zimě je teplo. Na jaře mrzne. V létě je extrémní sucho nebo prší a prší. No a...
Pavla Kolářová
Možná...
Možná se bojím toho, že mám strach... A tenhle pocit mne všude doprovází... Varování: ano, je to poezie, taková trochu pesimistická...Ale taky do určité míry motivační...
Pavla Kolářová
Jak jsem začala pít pivo, zapálila se mi lýtka a málem ze mne byla celebrita...
Cestování nás obohacuje o nové zážitky a životní zkušenosti. Pokud nepotřebujete pětihvězdičkový hotel, vyhřívaný bazén a karaoke párty, stačí málo: vyberte si směr a cíl, dopravní prostředek, kde složíte hlavu, kde se najíte a...
Pavla Kolářová
Proč bychom se nepotili...aneb Jak nejlépe přežít vedra...
Jak jsem naznačovala v předchozím článku, původně jsem se chystala úplně jinam, totiž do cizokrajných končin na jihu. A kam myslíte, že jsem jela místo toho? No zase na jih... ale do míst mně více či méně známých. Pořád je co...
Pavla Kolářová
Sedm věcí, které musím stihnout, než mi bude 60...
Jak by měl člověk strávit svůj narozeninový den? Být s těmi, které mám ráda? Bujarou oslavou? Bilancováním, co život dal a vzal? Dělat něco ztřeštěného? Učinit zásadní životní rozhodnutí? Víte co, tohle nejde úplně naplánovat,...
Pavla Kolářová
Reportáž psaná na potítku...
Nezačalo to vůbec dobře... Totiž rozbila jsem hodiny. Ne snad, že bych byla pověrčivá, ale co když to přináší smůlu? Ale hlavně také čím budeme měřit čas? Dobrá, zakoupím nějaké v asijském krámku a budou doufat, že vydrží...
Pavla Kolářová
Sedící býk se za mlada jmenoval Skákající jezevec aneb Hlavně o tom moc nepřemýšlejte...
Fantazie zkrátka nezná hranic.To aspoň tvrdí poslední věta Textu 1 z letošního didaktického testu z češtiny. Zde bych autorům určitě dala za pravdu. Ale to je asi tak jediný bod, ve kterém se naše názory nerozchází. Jinak bych...
Pavla Kolářová
Tak trochu v rejži...
Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Pavla Kolářová
Vesmírné zvláštnosti..., PF 2023
Hlášení základně: po dobu mého letu vesmírem v tomto kalendářním roce se stalo spoustu zásadních věcí. Zde předkládám k nahlédnutí fotodokumentaci planety Země a některé dílčí zprávy z palubního deníku. Vracím se zpět ze své mise.
Pavla Kolářová
Všichni budou flexit, co všechno dostali pod stromeček...
To jsem tahle včera jela úplně narvaným autobusem, do kterého navíc přistoupila početná skupinka střítků tak kolem deseti jedenácti let. Proč skřítků? No protože měli na hlavě takové ty červené čepičky s bílou bambulkou, prostě...
Pavla Kolářová
Jsem tak trochu na hlavu...
V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...
Pavla Kolářová
Už máte pořešený Vánoce?
"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
Pavla Kolářová
Cíl mise je jasný: prozkoumat a zdokumentovat...
Tak vážení, všechno je úplně jinak. Ano, už jste na těchto stránkách leccos zaslechli o jakémsi výjezdním zasedání zdejších pisálků a fotografů v nejmenované moravské metropoli. Jak jinak, tady se vše vykecá. Musím to ale uvést...
Pavla Kolářová
Ranhojič zlomených srdcí
"Tak jak ses měla na tý svý exotický dovolený?" vyzvídá kamarádka. "Ále, bylo tam příliš mnoho Sněhurek a málo trpaslíků, totiž vlastně princů", shrnula Romana vágně svůj prázdninový pobyt, od kterého si možná slibovala trochu...
Pavla Kolářová
Když praží slunce či leje jak z konve aneb Proč jezdit na kole...
Kolik potu musíte vyplavit z těla, kolik promočených triček vyždímat, kolikrát nahodit spadlý řetěz, zalepit píchlou duši, pofoukat modřiny a rozbitá kolena, než pochopíte, že tohle přesně dává nějaký smysl? Pokud vám to však...
Pavla Kolářová
Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...
Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 333
- Celková karma 12,23
- Průměrná čtenost 873x