Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Už aby ty blbý prázdniny skončily...

19. 07. 2017 18:26:41
Nacvakaná tramvaj se šine letním parnem po rozžhavených kolejích. Lidé se vrací z práce, skupinka dětí pro změnu z výletu. Hlavně přežít to vedro! Něco mi funí za zády. Aha, malý chlapec si na tyči hraje na netopýra nebo možná...

...na nějaký druh opice - to se totiž podle závěsu na tramvajový tyči dost těžko pozná. Každopádně mu to jde velmi dobře, na to jak je malý, tak sedm nebo osm, šplhá mrštně do výšek, kam by dosáhl leda tak dvoumetrový habán. Pak trošku nebezpečně rozkmitá své drobné tělo a...

"Máro!" vyštěkne ostrý hlas jednoho z vedoucích "co jsme si doma říkali o chování v tramvaji?"

"Já už si nepamatuju", odpoví bezelstně Mára.

"Co ta tyč, Máro?!"

"No, je moc vysoko a klouže, už se asi neudržím", připustí malý opičák a bleskově sjede dolů, přičemž mne lehce nakopne.

Ten malý rarášek mi tak trochu připomíná kluka Vaška z mýho oblíbenýho filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Já už se asi taky dlouho neudržím - smíchy.

"Máro, musíš se tý paní omluvit, za to že jsi ji kopnul!", mladý vedoucí se mi v rozpacích pro jistotu omlouvá sám za toho nezvedenýho klučinu.

"Já nevím, jak se to dělá. Já už si asi ale vůbec nic nepamatuju", říká kajícně Mára a nasadí neodolatelný výraz neviňátka. Usmívám se na něj, jako že se nic tak tragickýho neděje. Tenhle klučík zřejmě není nevychovaný grázlík, jenom je šíleně hyperaktivní. Právě vymýšlí, jestli se mu vejde hlava do toho úzkého prostoru za tyčí na pohyblivé plošině v ohybu tramvaje.

"Máro, co jsme si říkali o tý tvý hlavě?"

"Že ji mám děravou?" tipne si Mára. "Já vím, mamka to porád říká..."

"No to taky, ale hlavně že ji nemáš nikam strkat, co když se ti někde zašprajcne?" vysvětluje naštvaně mladý vedoucí, nemá to se svým svěřencem lehký.

"No jo, to je fakt, z týhle strany se mi do tý díry nevejde", řekne Mára zklamaně, " co kdybych to zkusil z tý druhý?"

"NE! Na to zapomeň!" ozve se rezolutně. "Budeš stát NORMÁLNĚ jako všichni ostatní lidi a přestaneš dělat hlouposti", znělo spíše jako zbožné přání než jako rozkaz. "Máma mě varovala, že tě nemám brát s sebou, ty dneska fakt vydáš za deset!"

Jo ahá, tak on je to starší brácha. No to má tedy božskou trpělivost, říkám si obdivně. Jiní sourozenci by už možná dávno udíleli výchovné facky, ale tenhle naštěstí pochopil, že by to k ničemu nevedlo.

"Máma říkala, že mě prej asi předevčírem bolelo břicho, tak se mnou byla minulej tejden u doktora... Na ušním, myslím...", oznamoval Mára radostně celé tramvaji po chvíli mlčení.

"A já s tebou asi zajdu někam, kde tě svážou do svěrací kazajky a zalepí ti pusu", odtušil zlověstně starší brácha.

Malý kluk se při té představě celý rozzářil. "Hele, vo co že vyskočím až támhle ke stropu?"

Starší paní sledující už nějakou chvíli s nelibostí to hyperaktivní dítě se zatvářila, že i ona za chvíli vyskočí do stropu. "Takovýhle kluci by vůbec neměli jezdit tramvají!" nechala se slyšet, "nejlepší by bylo ohnout tě přes koleno a dát ti pár na zadek!"

No každý máme nějaké výchovné metody, pomyslela jsem si. Tahle madam zřejmě nikdy nic neslyšela o syndromu ADHD. Starší bratr zachoval kamennou tvář a slušně odpověděl rozlícené dámě: "No víte, pani, tohle na TYHLE děti moc nezabírá".

Několik dalších spolucestujících přihodilo svůj vlastní názor, bylo to tak půl na půl: ohnout přes koleno nebo ani na vteřinu nepustit z očí. Mára se tvářil potěšeně, že o něm debatují úplně cizí lidé. Zrovna zkoušel jogínskou pozici stromu: stál na jedné noze s rukama rozpaženýma do stran.

Tramvaj s sebou cukla. Starší brácha naštěstí padající strom včas zachytil, postavil ho na plošinu a procedil mezi zuby. "Máro, zejtra s námi nepůjdeš do ZOO a budeš celej den pomáhat taťkovi v práci!"

To zřejmě jako mávnutím kouzelného proutku na chvíli zabralo. Mára se v rámci svých možností asi na pět minut zklidnil. Vrhal však nenávistný pohledy na strojek na lístky na tyči vedle sebe.

Než jsem vystoupila, docela mne uzemnil svojí poslední hláškou: "Ach jo! Už aby ty blbý prázdniny skončily, už mě to neba..."

Trochu více nacvakaná tramvaj se v ještě větším vedru už beze mne šinula kamsi do Kobylis, v útrobách vezla několik desítek polouvařených pasažérů, minimálně jednu starší nabručenou dámu a jednoho príma bráchu školáka, co už ho neba prázdniny...

Já vím svý: Máro, vydrž to ještě těch pár stanic. Do toho ZOO určitě půjdeš. Aspoň uvidíš, jak vypadaj' takový opravdový netopýři visící na větvi - jen tak pro inspiraci. :))

Autor: Pavla Kolářová | středa 19.7.2017 18:26 | karma článku: 18.35 | přečteno: 717x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Me before you...

Můj milý, než jsem tě poznala, můj život nebyl jednotvárný a suchopárný. Měla jsem relativně více času. Nemusela jsem se s tebou dělit o svou postel a, neber si to osobně, nechyběl jsi mi. Nechci být na tobě závislá, myslím, že...

8.11.2017 v 18:41 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 460 | Diskuse

Pavla Kolářová

Podprdu za dva milióny? To snad raději nahoře bez...

Nebýt MHD, tolik věcí by mi v životě uniklo. Mnohokrát jsem uvažovala, proč se většina mých blogů odehrává právě tam. Skoro bych očekávala, že by mi Dopravní podnik měl zaslat nějaký děkovný dopis či rovnou nabídnout celoroční...

5.11.2017 v 16:06 | Karma článku: 21.89 | Přečteno: 896 | Diskuse

Pavla Kolářová

Máte doma děti v pubertě?

Tak to raději tento článek vůbec nečtěte. Nenabídne vám nic nového a převratného, co už byste dávno nevěděli. Pro ty ostatní, které to teprve čeká, zde předkládám zjednodušený manuál, jak se vypořádat s dítky v „kritickém“ věku...

27.10.2017 v 15:36 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 464 | Diskuse

Pavla Kolářová

Moje tvář ztratila hlas

Takhle po ránu cosi říkám a uprostřed věty se najednou ozve bezmocné sípání a pak už jen jakési neartikulované zvuky. No bezva, sice je to pořád lepší než ztratit tvář, jenže v mojí profesi úči je to přeci jen tak trochu průšvih...

20.10.2017 v 7:57 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 1542 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.58 | Přečteno: 499 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 27.73 | Přečteno: 1086 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. Taky paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 545 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.16 | Přečteno: 1763 | Diskuse
Počet článků 176 Celková karma 15.63 Průměrná čtenost 940

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.