"Mamuti, mamuti! Po dlouhém a hlučném rokování bylo konečně sjednáno, že několik lovců ihned vyrazí na zvědy, několik půjde na kopec obzírat krajinu a ostatní se budou v táboře připravovat na velký lov." (E. Štorch, Lovci mamutů)
----------------------------------------------------
Projížděli jsme na kole jednou jihočeskou vesnicí nedaleko Plané nad Lužnicí.
"Všimla sis toho taky?" ptá se manžel.
"Čeho?" na to já nechápavě a rozhlížím se napravo nalevo. Když jedu na kole, všímám si hlavně silnice, nerovností v povrchu, stoupání a klesání, čísel na řadících páčkách, jestli mi nepadá batoh přigumicukovaný na nosiči, jestli jsme cestou někoho neztratili a pak teprve řeším, co kde lítá.
"Toho nápisu, myslím", říká muž a máchne kamsi za sebe, kudy jsme právě projeli.
"Jó ty myslíš tu ceduli MEZINÁRODNÍ TESTOVÁNÍ DRŮBEŽE?"
"Nó, přesně tu" dí vůdce výpravy.
"Tak o tý už nejmíň deset minut přemýšlím, co tím myslej'. To jako kuřata a slepice vyfasují testový archy a mají zakroužkovat správnou odpověď A, B nebo C?" jako vždy popouštím uzdu své fantazie.
"Třeba jim dávají nějaký speciální Scio testy upravený pro kur domácí", rozvíjí mou teorii muž.
"Já myslela spíš FCE nebo tak nějak."
Někdy máme podobně praštěný nápady. Když jsme se pak na to později ptali místních, zjistili jsme, že realita je mnohem prostší: v tý vesnici mají výzkumnou chovnou stanici a jako vedlejší činnost obchod s drůbežím masem.
"Hm, takový pečený kuřátko", zasnila jsem se vždy, když jsme projížděli kolem.
-----------------------------------------------------
Prázdniny v pronajaté chatě u břehu Lužnice mají samozřejmě svou poetiku. Ráno nás budí zlatavé paprsky slunce a zpěv ptactva (když nepočítám občasný hluk motorové pily kdesi v lesích a údernou hudbu z reproduktorů několikrát denně z protějšího břehu řeky, kde je jakýsi dětský tábor). Pozorujeme líně plynoucí hladinu řeky a třpytící se rosu v trávě. O snídani se poctivě dělíme s všudypřítomnými mravenci a u stolu na verandě se hádáme, jestli ten šedomodrý ptáček s rezavým bříškem a ostrým dlouhým zobáčkem je ledňáček (moje pošetilá verze) nebo něco úplně jinýho.
Vzápětí jsem poučena svými přírodopisně vzdělanými dcerami, že jsem vedle jak ta jedle, neboť ten tvor co leze hlavou dolů po borovici u chaty a vyklovává cosi z kůry, musí být nepochybně díky své jedinečné schopnosti snídat vzhůru nohama (proč tak složitě?) brhlík lesní. Aha. Manžel hned na tabletu nagooglí latinský název a další nezbytná fakta a hned jsem o něco chytřejší.
Zkrátka prázdninová pohodička a romantika.
Méně poetickou stránkou prázdnin na kole uprostřed přírody je skutečnost, že si i my stejně jako ti mravenci a brhlík musíme nějak obstarávat potravu. V okolních lesích by se sice možná našlo pár borůvek a něco málo hub (které zrovna moc nejíme), ale přesto občas vyrážíme na "lov" do sámošky, od které nás dělí cca 10 km mírných a středních kopců a jedno celkem nepříjemně prudký stoupání. Což o to, v normálním počasí by to ještě šlo, ale v třicetistupňových vedrech - fakt žádný odvaz!
"My chceme kuře!", zaznělo vždy trojhlasně, když jsme projížděli vedlejší vesničkou, ve které byla pouze výzkumná stanice a obchod MTD (Mezinárodní testování drůbeže).
Pečený kuře, pečený kuře! Po krátkém a věcném rokování bylo konečně sjednáno a téměř jednomyslně odhlasováno (tři ženy proti jednomu muži), že jediný lovec mamutů v naší tlupě vyrazí v nejbližším možném termínu na zvědy do obchodu MTD, zatímco ostatní sběračky bobulí a strážkyně ohně budou obzírat krajinu a v základním táboře se připravovat na pečení uloveného ptáka.
Lovec mamutů (alias kuřat) se sice zprvu vehementně bránil poukazuje na to, že před pár dny na jiné výpravě ulovil dvoulitrovou PET lahev s místním pivem Žitoholou a tím plně uspokojil svou loveckou vášeň a vrozené instinkty. Nebylo mu to nic platné.
Jediný háček byl v tom najít "nejbližší možný termín" k lovu, neboť testovací prodejna byla otevřená pouze od osmi do jedenácti dopoledne.
Znáte to, lovec by býval toho mamuta (kuře) už dávno ulovil, jenže pokaždý se mu do toho něco nachomýtlo: jednou vyrážíme brzy ráno na celodenní výlet, podruhý prší, pak zaspíme a už nemá cenu kvačit do obchodu před zavíračkou, stejně už jim určitě nezbyl ani brk, atd. atd.
Dny poklidně plynuly jako ta řeka Lužnice a při každé hromadné lovecké výpravě přes kopce do vzdálené samoobsluhy jsem vyzývavě postávala u mrazicího boxu a netaktně naznačovala vrchnímu lovci: "A co kdybychom přeci jen koupili tadyto mražený kuře? Nebylo by to jednodušší?"
Jak jsem jen mohla vznést takový dotaz? Tím by přeci lovec mamutů ztratil svou tvář a loveckou čest před zbytkem tlupy. S něčím takovým si ženská, sběračka bobulí a strážkyně ohně, nemůže vůbec zahrávat! Představte si obdobnou situaci někdy v pravěku:
Tři praženy sedí před jeskyní a marně čekají, až se muž-lovec konečně (po několika urgencích) odhodlá vyjít do terénu obstarat nějakou tu stravu. Když se mu konečně podaří dovléct domů jakýs takýs úlovek, žena a dcery ho přivítají vlažně: " Hm fajn, šoupni to do lednice v jeskyni, ať se to nezkazí. My už jsme mezitím, když jsi tak dlouho nešel a nešel, nasbíraly nějaký bobule v lese a nachytaly pár veverek do guláše."
No uznejte sami, jak by tomu nebohému lovci mamutů asi bylo? Nenabrala by pak prvobytně pospolná společnost úplně jiný vývojový směr?
-----------------------------------------------------
Epilog:
Předposlední den našeho pobytu v Jižních Čechách jsem ráno vyburcovala muže za pět minut osm. Sice mne nejdřív řádně zpucoval, že přece chtěl vzbudit AŽ v osm, nicméně sedl na kolo a vyrazil na lov.
Vrátil se za hodinu a půl a co myslíte?
Místo čerstvého zaručeně kvalitního (neb testovanýho) kuřete přivezl kachnu - mraženou a porcovanou. Kuřata totiž už došla (asi před měsícem). Budou prý zase až někdy v září, až se začne znovu testovat (no jo, jsem to ale hňup, mělo mi to být hned jasný, že se testuje pouze ve školním roce a ne o prázdninách!)
No nic, když není mamut (klidně by stačilo i to kuře), musím vzít za vděk alespoň mraženými kachními porcemi a musím manžela dokola chválit a chválit, že k tomu ptákovi ulovil od souseda z vedlejší chalupy kysané zelí, když se s ním zakecal o svých loveckých úspěších.
Náhodou, ta kachnička se zelíčkem byla výborná! Pekla jsem ji asi tři hodiny, ale hlavní přece bylo, že ji náš zdatný muž-lovec ulovil! :)
