Čtyři roky je dlouhá doba...

20. 09. 2017 8:38:25
Dneska se dopustím takové menší bilance. Přesně před čtyřmi roky jsem pojala ten odvážný (možná i šílený) nápad začít zveřejňovat na blogu své výmysly a nesmysly. Důvody, které mne k tomu vedly, se bohužel do perexu nevejdou, ...

...ale pár bych jich tady přeci jen mohla zmínit:

- Už od mala jsem často ležela v knížkách a když jsem se naučila psát, vymýšlela jsem si různé příběhy, například pohádku o tom jak vysavač snědl koberec (10 let - už tehdy se jasně rýsoval můj vztah k uklízení). Z vymýšlení a fantazírování se stala prostě taková posedlost. Jako někdo maluje, jiný zpívá nebo tancuje, tak já píšu.

- Představivost umožňuje obývat a objevovat nové světy, které neexistují. Zkrátka jeden svět nestačí. Mně teda ne. Vymyšlené světy jsou ideální a nikdy nenudí - na rozdíl od toho skutečného.

- Psaní je někdy únik z reality, která třeba nemusí být vždycky úplně růžová a přijatelná. Vzpomeňte si na Boženu Němcovou, ta si doslova vydupala ze země Babičku, aby překonala dosti těžké životní období.

- Spoustu věcí, které nedokážu říct nahlas, můžu nějak zaobaleně napsat na papír (respektive naťukat na klávesnici).

- Miluju jazyk a jeho neobyčejné možnosti. Slova umí vyjádřit spoustu krásných/ ošklivých/ smutných/ veselých/ hravých/ deprimujících/ nervydrásajících/ hlubokomyslných i obyčejných věcí a pocitů.

atd. atd.

Že existuje nějaký blog iDnes jsem zjistila úplně náhodou či omylem, když jsem si všimla té červenomodré ikonky v Magazínu Ona Dnes u fejetonů na předposlední straně, které jsem pravidelně četla pro pobavení. Další řada pokusů a omylů technického charakteru bylo založení účtu na iDnes a umístění fotky toho správného formátu (doteď nechápu, k čemu jsou nějaký "points" a "pixels"). Pak už jen stačilo otevřít šuplík přeplněný různými více či méně dotaženými nápady a najít odvahu to publikovat.

Svůj úplně první blog jsem vypustila do éteru 20.9. 2013. Měl tématicky příznačný titulek "Začíná škola". V následujících letech jsem "napáchala" něco přes sto osmdesát článků (některé jsem potupně z různých důvodů smazala) poměrně nestejnorodých žánrů: politické úvahy (považte, i já!), povídky, básničky, tuším jednu bajku, amatérské fotoblogy a nepřeberně plků, vážných i nevážných zamyšlení o úplně obyčejných věcech.

Co mi dosavadní pobyt na blogu dal?

Dobrý pocit, že se mi čas od času něco povede a lidi mě za to pochválí. Několik čtenářů, kteří se sporadicky, občas či téměř pravidelně objevují v diskusích pod mými články. Možnost poznat se osobně s pár podobně "postiženými" psavci, které bych asi těžko potkala někde jinde.

Co mi naopak blog vzal?

Iluze, že jsem geniální (trochu samozřejmě přeháním) spisovatelka, že mám úžasný tvůrčí potenciál a umím oslovit širokou čtenářskou veřejnost. Neumím. A taky spoustu času, který bych mohla trávit off line. Nebo naivní představu, že úspěch a popularita jsou vždy zasloužené.

Během prvních dvou let svého blogování jsem si možná u celé řady potenciálních příznivců vykoledovala pověst namyšlený autorky, která nečte cizí články a neodpovídá na příspěvky v diskusích. Došlo to až tak daleko, že u mnoha textů z těch dob mi nikdo nic do diskuse nenapsal - proč taky?

Mé důvody byly celkem prozaické, ale asi málo uvěřitelné: více než čtyři roky jsem neměla doma připojení na internet. To nebylo snad proto, že bych vedla nějaký alternativní způsob života bez moderních technologií a kontaktu s civilizací. Zkrátka ty roky, jak už jsem výše naznačila, nepatřily zrovna k růžovým. Když jsem počítala každou korunu, abych nějak zaplatila nájemné, jídlo, aspoň jeden kroužek pro děti a občas i takový luxus jako kino nebo dovolenou, nějak mi připadala částka za internet (ne ten úplně nejpomalejší s minimálním objemem dat) poněkud nadbytečná. Divný co? No jo, čtyři roky jsou dlouhá doba...

Články jsem na blog dávala v práci, když se naskytla volná chvíle. Tolik času, abych četla i jiné autory, natož abych diskutovala, jsem ale bohužel našla málokdy. Navíc mi trvalo celou věčnost, než jsem čtením článků nasbírala na účtu tisíc íček potřebných k napsání více než tří diskusních příspěvků.

To jen tak na okraj, proč jsem tak dlouho stála stranou veškeré komunikace mezi blogery a čtenáři. Možná o mně někteří na věky věků ztratili své mínění. No, víc bych se v tom nepitvala. Nemám ve zvyku na sebe vykecávat všechno.

Po čtyřech letech v tomto virtuálním prostředí jsem se snad trochu zorientovala a přišla na pár věcí:

- Nechci psát blogy o politice (leda zcela výjimečně) a o tématech, která zrovna frčí, i když ta jsou nečtenější. Není to o tom, že se o politické dění nezajímám. Jenom mám dojem, že můj rozhled v těchto "horkých " kauzách není tak široký, abych byla schopná fundovaně napsat něco víc než to, čemu se lidově říká "mlácení prázdné slámy". To radši namlátím do počítače něco jiného, čemu rozumím a co mi celkem jde, a spokojím se s několikanásobně menší hrstkou věrných čtenářů.

- Když se dívám na to prostřední číslo pod svou profilovou fotkou, možná bych měla uronit aspoň slzičku. Ale v reálném světě jsem "v kolektivu oblíbená" taky tak nějak prostředně, tak proč by tomu mělo být jinak v tom elektronickém virtuálním? Na sociálních sítích se necítím moc doma, jak to tady funguje s kamaráděním a mezi FB "přáteli" jsem zatím moc nepochytila. Jsem na Fejsbuku zatím necelý rok, jak se zdá, před tím mi to moc nechybělo.

- Nemá cenu řešit (leč přesto to stále řeším), proč řada lidí na blogu dosud nezaznamenala moji existenci. No možná zaznamenala - a co jako? Jako by mi nestačilo ke štěstí, že si tady s pár lidmi rozumím (snad) a ráda si s nimi vyměním pár vlídných slov nebo žertovných poznámek. Vážně si toho moc si toho vážím, že mě někdo čte a třeba mi i napíše do diskuse komentář. Preferuji slova, ne jenom emotikony.

- Můj zásadní poznatek je, že méně někdy znamená více. Někdy je dobré dát si pauzu a udržet si odstup. Vůbec nic se nestane, když pár týdnů nenapíšu ani řádek. Nemusím vyprodukovat za každou cenu jeden až dva články za den.

- Témata se mi většinou líhnou v hlavě někde mezi stanicí Okrouhlická a Stejskalova. Pokud mě příště zase něco napadne, nejspíš to bude něco úplně obyčejného, možná něco praštěného, co mi spadlo do klína jen tak mimochodem a já to pak stylisticky rozcupuju ad absurdum, jak už mám ve zvyku. Buď se povede nebo ne.

- Mé přání do budoucna: moc ráda bych se naučila pořádně fotit, dost mě to baví koukat se kolem sebe a hledat neobyčejnost v běžných věcech. Cítím se trochu zahanbeně, když vidím krásný sytě zabarvený fotky jiných autorů a svoje ne až tak zdařilé výtvory.

Tak zas někdy příště, nevím kdy.

Jedna fotka na závěr, přeložte si sami.

P. S.: Ten obraz se mi prostě líbil, nápis neberte až tak doslovně. :)

Autor: Pavla Kolářová | středa 20.9.2017 8:38 | karma článku: 14.10 | přečteno: 297x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence

Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...

22.2.2024 v 15:47 | Karma článku: 11.86 | Přečteno: 222 | Diskuse

Pavla Kolářová

Dobrej ročník...

Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...

7.1.2024 v 10:32 | Karma článku: 16.81 | Přečteno: 296 | Diskuse

Pavla Kolářová

Když nechcete zapadnout...

Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...

3.12.2023 v 15:08 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 317 | Diskuse

Pavla Kolářová

Nemáme koule, zeptejte se příští týden...

V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...

12.11.2023 v 11:19 | Karma článku: 30.80 | Přečteno: 3571 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.26 | Přečteno: 228 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 1444 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.49 | Přečteno: 466 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse
Počet článků 333 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 846

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...