Moje tvář ztratila hlas

20. 10. 2017 7:57:00
Takhle po ránu cosi říkám a uprostřed věty se najednou ozve bezmocné sípání a pak už jen jakési neartikulované zvuky. No bezva, sice je to pořád lepší než ztratit tvář, jenže v mojí profesi úči je to přeci jen tak trochu průšvih...

Nepotřebuju zpívat árie ani halekat na lesy, nechystám se účinkovat v televizní show 'Tvoje tvář má známý hlas' (bohužel momentálně nemá žádný), stačilo by mi mluvit, třeba i potichu. Když nezabraly cucavý pastilky, šalvějový odvar ani kloktadlo, nejschůdnější asi bude dojít si na ORL. Je to sice kus cesty od mého bydliště, ale tam a zpátky to zvládnu za dvě hodinky, nejedu přece na Karlštejn.

Radši si přivstanu. Když začínají v 7.30, tak to se první pacienti začnou trousit tak před osmou a matky s batolaty to nestihnou dříve než v devět. Do práce bych se mohla vrátit tak kolem desáté. V pohodě.

Omyl. Všechno je jinak. Pravda, jsem sice v čekárně první, ale sestra přichází někdy v 7.50 a s nelíčeným úžasem na mne zírá, cože tady jako pohledávám v tak brzkou ranní hodinu. Pantomimicky se snažím vysvětlit problém a tázavě ukážu na dveře, kde jasně černé na bílém stojí, že ordinace otevírá v půl osmé. Sestra na mne opět vrhne pohled jak na mimozemšťana z cizí planety, ale s ohledem na můj zdravotní stav a evidentně chabý rozum mi blahosklonně vysvětlí, že paní doktorka dnes začíná v devět (to je snad jasné, ne?)

Je skoro devět hodin, mezitím se čekárna zaplnila několika postaršími pacienty a matkami se dětmi, které si pospíšily. Nastává trochu nepřehledná situace, kdo přišel dříve a kdo tedy půjde po kom na řadu. Stále si ještě naivně myslím, že mé prvenství není ohroženo. Paní doktorka zatím nepřišla.

Je devět patnáct. Sestra vychází z ordinace a vybírá si kartičky pojišťovny. S úsměvem oznamuje, že první půjdou na řadu děti. Lovím svoji kartičku a ouha, zjišťuji, že jsem si pouzdro se všemi doklady zapomněla v jiné kabele. No to už je vlastně jedno, stejně bych přišla na řadu, počítám, tak po obědě. Navíc není tak úplně jisté, jestli se doktorka do polední pauzy vůbec objeví, a sestra mi jasně naznačila, že bez kartičky pojišťovny NELZE pacienta vyšetřit!

Posílám do práce esemesku, že s mým příchodem to dnes vidím bledě a že stále ještě nemluvím. Z útržků rozhovoru lidí v čekárně pochopím, že takhle to tady chodí běžně. Kdybych mohla mluvit, asi bych řekla něco jadrného na adresu MUDr...... Teď však spíše řeším, jak se dostanu zpátky domů třemi dopravními prostředky se dvěma přestupy bez dokladů, tramvajenky a (nový poznatek) i bez peněz na lístky MHD.

Copak cesta sem do zdravotního střediska proběhla hladce, v blahé nevědomosti že jsem vlastně černý pasažér. Teď když vím, že jsem bezprizorní osoba neschopná prokázat svou totožnost ani verbálně ani s pomocí dokladů, začínám PANIKAŘIT! Vymýšlím všechny možné i nemožné strategie, jak se dostat domů bez veřejné potupy za přistižení při černé jízdě: a) pěšky (no tak za dvě a půl hodiny svižným krokem se to dá), b) stanu se neviditelnou v případě, že přijde revizor (tak to asi nepůjde), c) budu předstírat psychickou poruchu a nesvéprávnost (to by stálo za úvahu).

Nakonec prachsprostě nastoupím do tramvaje a doufám, že mi to projde. Taktéž v metru a autobusu je ve mně malá dušička. Nacvičuji si v duchu srdceryvný pantomimický výstup, který by obměkčil i nejzatvrzelejšího nekompromisního kontrolora jízdenek. Naštěstí zbytečně. Antické drama se nekoná.

Vystupuji V cílové stanici a cítím obrovskou úlevu. Těch pár kroků k domovu už mne snad nikdo legitimovat nebude, ledaže bych se chovala nějak podezřele. Konečně zase stojím na té správné straně zákona jako bezúhonný občan. Doma si přendám z včerejší kabelky všechny potřebné doklady, něco málo skousnu k obědu a koukám, abych už pomalu opět vyrazila na ORL (bude už tam paní doktorka, nebo mezitím zase odešla?). Měla by dnes ordinovat do tří, ale věřte ordinačním hodinám. To je jen takový relativní pojem.

Sedím v tramvaji a přemítám, jak jsem dnes úžasně 'zabila' už zhruba půl dne, aniž bych vykonala něco prospěšného (nepočítám-li přemístění dokladů z kabelky A do kabelky B a tím obnovení své identity). Za zády slyším vlezlý hlas: "Revize jízdenek". Vítězoslavně se usmívám. Nemusím se ničeho bát, mám přece předplacený roční kupon na městskou veřejnou dopravu. Triumfálně vytahuji své pouzdro s doklady.

Ztráta času. O mne revizor ani okem nezavadí. Asi o dvě sedadla za mnou se nachází sebevědomý mladík, který svůj život zřejmě nezatěžuje něčím tak zbytečným, jako je platná jízdenka. Když na něj revizor vytasí svou placku, spustí se vodopád nadávek a výrazů, které se ani neodvažuji citovat. Ve zkrácené verzi asi takto:

"Co votravuješ ty z.............? Tě to baví takhle j................ lidi? Si dej ten vodznak do p............. a koukej mazat, než ti tu tvou z............... držku rozbiju, ty č..............!" atd. atd.

Aha, takhle se to dělá. Ten mladík v tom prostě umí chodit. Netřeba dodávat, že nebohý revizor raději urychleně vystoupil na nejbližší stanici. Zírám jak blázen. A to doslova. Mladík se na mne hned osopí: "Co čumíš, ty k.....................?"

"Promiňte", řeknu nesměle. Hele, já mluvím, MLUVÍM! Má tvář, respektive hlasivky, už zase našly svůj (téměř) známý hlas. Kašlu na MUDr. ...................! Ať si své ordinační hodiny strčí do.............. a přestane ..................... se slušnými pacienty, .................... jedna pitomá! Já jdu do lékárny pro nějaké zaručené medikamenty, kdyby mne zase náhodou postihl výpadek, doufám, že tam snad někdo v pracovní době bude!

(Oproti původní verzi byl text mírně pozměněn, poprvé vyšlo pod názvem Revize jízdenek v Ona iDnes blog, 20. 10. 2013)

Autor: Pavla Kolářová | pátek 20.10.2017 7:57 | karma článku: 19.71 | přečteno: 1633x

Další články blogera

Pavla Kolářová

Lupénková pilka v rukou rozvášněných žen aneb Jak to vidí umělá inteligence

Člověk se nestále učí, neb je to tvor rozumný a příroda ho obdařila inteligencí. Prý... No, dejme tomu, že ano. Jenomže je to také tvor líný a co může, to si usnadní. Vezměte si takový pazourek, zápalky, kolo, splachovací záchod...

22.2.2024 v 15:47 | Karma článku: 11.86 | Přečteno: 222 | Diskuse

Pavla Kolářová

Dobrej ročník...

Tak teda zase jsme o rok starší. Nepotrpím si na patetická slova, ani tu nechci bilancovat, jen trochu zalistuji ve svých vzpomínkách. Asi začnu s alkoholem. Totiž ne s jeho konzumací, ale dám k dobru pár poznatků, které jsem...

7.1.2024 v 10:32 | Karma článku: 16.81 | Přečteno: 296 | Diskuse

Pavla Kolářová

Když nechcete zapadnout...

Tak nám už více než dva dny chumelí... Pár centimetrů sněhu? Řeknete si, to je toho. Ti z města jsou ňáký zpovykaní. U nás jsme na něco takového dávno zvyklí... No i když v posledních letech je toho bílého nadělení čím dál tím...

3.12.2023 v 15:08 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 317 | Diskuse

Pavla Kolářová

Nemáme koule, zeptejte se příští týden...

V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...

12.11.2023 v 11:19 | Karma článku: 30.80 | Přečteno: 3571 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 28.49 | Přečteno: 547 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 525 | Diskuse
Počet článků 333 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 846

Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...