Jedno hodně velikánské mínus

Tak si to shrňme: včera jsem byla nemístně drzá, mystifikovala jsem nic netušící lidi, lhala a kradla. A ještě jsem málem schytala jednu pěstí do oka, když jsem se nedopatřením nachomýtla ke rvačce v obchodě. No, slušná bilance...

Tak tedy vezmu to hezky po pořádku: asi tak podruhé v životě jsem si přečetla blog té úplně nejvíc nejčtenější bloggerky na iDNES a došla jsem k názoru, že ho ale vůbec nechápu. No možná, že jsem úplně hloupá a mám omezený rozhled, nebo jsem barvoslepá a zaměňuju červenou a zelenou a nebo to bude kombinace toho všeho najednou. Tak jsem slušně a zdvořile napsala do diskuse, že se obávám, že se zveřejněnými údaji nemohu tak docela souhlasit a vysloužila jsem si slušnou řádku mínusů od ostatních čtenářů. Jen o dva mínusy více měl jediný přispěvatel, který tam podotknul cosi na hranici vulgárnosti. Tím mne bohužel připravil o prvenství.

A mám to. Teď už jsem "jenom" druhá.

No nic, následující přešlap byl, že jsem svým včerejším článkem uvedla v trapný omyl více než šest set lidí, kteří čekali od rádoby vtipného nadpisu o "pytlících", že bude následovat nějaký veselý a humorný článek, nejspíše na téma vaření, pletení, nakupování nebo snad dokonce sex. A ona se z toho prachsprostě vyklubala dobře zamaskovaná politika! V rubrice "Ostatní" - kdo to měl tušit! Čímž se dostávám k dalšímu bodu, že jsem de facto lhala hned ve druhém odstavci za perexem, že to rozhodně nebude o politice.

A tolik bláhových lidí tomu uvěřilo! Udělali mi tím dost čáru přes rozpočet, čekala jsem, že "filozofující" článek si přečte nejvýše sto (no ze slušnosti možná stopadesát) lidí. Zkrátka špatný odhad.

A jak to bylo s tím kradením? No tak trochu jsem odcizila něčí slova a neuvedla jejich autora. K tomu mne tedy vedl jediný důvod, neměla jsem možnost se dotyčného zeptat, zda by souhlasil s uvedením svého jména na sociálních sítích, ještě ke všemu v mém nablblém článku. Tedy to jsem ještě ani nevěděla, že ho napíšu.

Ale to mne stejně neomlouvá. Další veliké mínus. A stejně to jméno neřeknu! A Vám se, pane doktore omlouvám, jestli jsem zkomolila Vaše myšlenky.

Paradoxně jsem po té řádce "přehmatů" zjistila několik zajímavých věcí: čtenost článku nerovná se vždy jeho kvalitě, v tom dobrém i špatném slova smyslu. Je to jenom číslo, které tak maximálně vypovídá o tom, zda je dotyčný pisatel známý či neznámý, VIP či "no name", umí dobře formulovat slova, umí zahrát na tu správnou strunu u čtenářů, umí vtipným nadpisem navnadit obecenstvo, slíbit nesplnitelné, splnit to co nesliboval, nebo umí patřičně šokovat.

K příjemnému zjištění patří, že mých pár pravidelných či občasných čtenářů, kterých si moc vážím, to se mnou myslí natolik upřímně, že se prostě pod nějaký můj výplod, který se jim nepozdává, nepodepíší v podobě diskusního příspěvku. A přitom by mi tam mohli nakrásně nasázet spoustu mínusů a palců dolů.

Takže díky moc za upřímnost a slušné zacházení. Je dobré znát názor druhých, i když ho nevysloví. Tak třeba příště napíšu něco lepšího.

Teda tak trochu mne mrzí, že jsem se na zdejším blogu zřejmě už navěky etablovala jako "hodná holka, co píše ty nenáročný články á la Žena a život". Tak ráda bych opustila tuhle škatulku, ale nedaří se. Ale nejméně ze všeho mne po včerejšku trápí těch osmnáct (či snad už mnohem více?) mínusů od skalních přívrženců úplně nejvíc nejčtěnější bloggerky. Na ty jsem patřičně hrdá.

I když jsem ta "hodná holka", za svoje názory se nestydím. Ať si myslí, kdo chce co chce - však už mi to případní oponenti v diskusi pěkně vytmaví. Z toho strach nemám. Už si zvykám.

Hlavně že jsem si neodnesla z tý sámošky monokla. Ale o tom snad někdy příště. Mezitím se poohlédnu po nějakém kurzu sebeobrany nebo řešení krizových situací.