Mlžení

Za pět sedum se obvykle dívám na předpověď počasí a jako vždy nedávám pozor, protože odbíhám udělat si čaj, zamíchám guláš na zejtra, páruju ponožky...atd. Najednou mne poněkud ohromí sdělení, který mi připadá tak trochu ujetý,...

...moderátorka s vážnou tváří praví, že "místy budou padat těžký mlhy". Vůbec netuším, jestli je to meteorologicky možný, neřeknu sněhová bouře na Jamajce nebo vlna veder na Aljašce, ale tohle? Moje divoká představivost nabírá na obrátkách: to jako vyjdu ven a něco těžkýho mi najednou spadne na hlavu – jauvajs! A nebude to květináč z balkonu souseda nebo školní batoh jako tuhle, když matka malýho školáka volala z okna: „Helééé Patrikůů nechybí ti něcooo, já ti to hodim jooo?“ A pak to „něco“ přistálo deset centimetrů přede mnou…

Hm, tak "těžký mlhy" opakuji si pro sebe tu radostnou novinu. Je tedy s podivem, že jsem tu zprávu vůbec zaznamenala, protože normálně jsem schopná vnímat tok informací asi tak minutu a půl. Můj osobní rekord u předpovědi  počasí jsou tři minuty. Víc fakt nedám, protože vždycky upoutá moji pozornost nějaká nepodstatná pitomost, jako třeba, že moderátorka má už zase ty béžový lodičky na vysokým jehlovým podpatku (občas je střídá s těmi černými) a shodou okolností ten samý model dost často nosí i dáma z hlavních zpráv. To se pak nemohu ubránit podezření, že si je "holky od zpráv" mezi sebou navzájem půjčují. A nebo mají ve fundusu na veřejnoprávním kanálu jednotný styl obutí ve čtyřech různých velikostech pro Taťjanu, Alenu a další?

Jak tak těkám v myšlenkách od podpatků k předepsanýmu dress codu ve zpravodajství, tak při své minutě a půl "bdělosti" nějak nestíhám sledovat všechny ty meteorologické mapy s úhrny srážek, tlakové výše a níže, rozmezí teplot, biologickou zátěž, dobu východu a západu slunce, sněhové zpravodajství, přehled alergenů ve vzduchu a podobně... A pak tam ještě plácnou nějakou rozptylující fotku od diváků z fejsbuku, jako třeba zasněžené kopečky nebo petrklíče - tak to už jsem úplně v háji!

Jenom si tak mlhavě vybavuju, že říkali něco o "padání mlh". No to mám radost! Já totiž mlhy nemám ráda a ty těžké, co někde znenadání padají, už vůbec ne. A taky bych se celkem obešla bez permanentního zamlžování  brýlí při vstupu z chladu do tepla nebo opačně. Za tím účelem jsem si zakoupila jakýsi speciální sprej, o kterým ta paní v optice tvrdila, že zamezuje kondenzaci vzdušných par na sklech. No nevím, mlží se pořád stejně. Jo, fyzikální zákony holt asi neokecám.

U slovního "mlžení" to je ovšem něco úplně jinýho, tam se musí okecávat, až se hory zelenají. Znáte to velmi dobře třeba z médií, tam někdy kromě "těžkých mlh" padají i různé rádoby vtipné bonmoty, urážky a někdy dojde i na rajčata nebo na facky, ale o tom se tady rozepisovat nechci.

Mě spíš zajímá, k čemu všemu se takový "mlžení" dá v praxi využít. Když se to tak vezme, ani já se bez něj ve své profesi neobejdu. A občas k němu nabádám i své svěřence, když je připravuju na maturitu z cizího jazyka. Ano, jedna věc je umět příhodná slovíčka, gramatická pravidla a nějaká ta  užitečná fakta, ale když dojde na lámání chleba, takový ztrémovaný jedinec není schopen říct ani Ň, a tak mlčí.

No to je vůbec to nehorší, co se může stát. Proto důrazně apeluji na budoucí adepty maturitní zkoušky, aby probůh nějakým přiměřeně přijatelným způsobem raději mlžili, než aby mlčeli jak ryba. V angličtině se tomu říká " speak vaguely" nebo "use hazy words". Já osobně preferuji tu druhou frázi, tak nějak mi vzdáleně připomíná ty "místní mlhy".

Když už jsem to nakousla, tak ukážu alespoň v krátkosti, jak taková výuka mlžení probíhá. Představte si modelovou situaci, kdy examinátor pokládá otázky z předtištěného zadání státní maturity, například téma "Services":

"Kdy jsi byl naposledy na poště? Pověz mi o tom..."  vyzvídá zkoušející.

Student zarytě mlčí a netuší, co by na tenhle blbý dotaz asi tak odpověděl, protože bydlí v malé vesnici, kde ani poštu nemají a kdo by v dnešní době chodil na poštu, když všechno může vyřídit přes internet?

Učitel tiše úpí, ještě že to je zatím jen nácvik toho, co říkat a nebo co rozhodně neříkat u ústní maturity. Vyzve ostatní studenty, aby elicitovali několik různých způsobů, jak na zapeklitou otázku odpovědět, například: "Na poštu chodím vždy ve středu, protože..."  Upře s nadějí zrak do pléna a čeká, až někdo ze sebe vysouká jakous takous odpověď, třeba: "...protože chodím venčit našeho psa. Jmenuje se Alík a má černou barvu. Nejradši má granule z hovězího masa..."

No, tak to bychom měli. Jak vidíte, mlžení je tak snadné. Stačí, aby si tuhle jedna paní v televizi vzala ty béžový lodičky na vysokým podpatku a řekla... Však vy víte co...

Na závěr si neodpustím jednu moudrou radu (platí i pro mne - zejména): Mlžiti je někdy stříbro, mlčeti a neplácat totální hlouposti zlato.

Tak zas někdy příště :)))